Je to podvod, říká o tendru podnikatel Tomáš Pitr
Druhého kola soutěže o pět licencí na výrobu bioetanolu se zúčastní osm firem, čtyři byly v prvním vyřazeny (mapka). Jaká kritéria budou platit pro výběr pětice vítězů, mezi něž se rovným dílem rozdělí státem garantovaná roční kvóta na výrobu lihu, jenž se má od roku 2007 povinně přimíchávat do benzinu, Ambrozkovo ministerstvo životního prostředí tají. „Po oznámení výsledků prvního kola se opět zahalujeme v mlčení. Dle dispozic konzultovaných s právní firmou není podrobnější informování během tendru možné,“ uvedla vedoucí tiskového odboru ministerstva Jarmila Krebsová.
Neznají pravidla hry.
Ani samotní finalisté nevědí, co bude následovat. „Dnes jsme dostali vyrozumění, že postupujeme, ale zatím vůbec netušíme, jak to bude pokračovat,“ sdělil minulý čtvrtek manažer jedné z firem. Z ministerstva by každopádně měla být rozeslána nová zadávací dokumentace a účastníci vyzváni k podání aktualizovaných nabídek. Může to být za týden, stejně tak za měsíc či za dva. Nelze vyloučit, že některým firmám, které ještě neskončily stavební řízení, může určitý časový skluz vyhovovat. Každopádně je stále méně pravděpodobné, že lihovary budou postaveny do konce roku 2006, aby od ledna 2007 mohly vyrábět, jak bylo naplánováno. Výstavba totiž v průměru trvá rok a půl a spoustu času zabere vyhodnocování nabídek. Předpokládá se, že daleko více než v prvním kole bude meziresortní hodnotící komise klást důraz na zajištění financování výstavby nových lihovarů (každý přijde minimálně na miliardu korun). Už nebude stačit jen předběžný bankovní příslib, ale příslib závazný, přičemž je obvyklé, že investoři budou muset v rámci miliardové investice doložit zhruba dvě stě až tři sta milionů z vlastních zdrojů.
Neřešitelná rovnice.
Je otázkou, zda nějaká banka bude vůbec ochotna závazný příslib nyní dát, když není dotažená legislativa, lihovarníci nevědí, za kolik budou nakupovat obilí, prodávat líh a další zásadní ekonomické podmínky (EURO 19/2005). Jako jedno z kritérií v rámci prvního kola byly požadovány dvě reference od dodavatele technologie. Hned několik odborníků uvedlo, že tak jak byly předepsány, je mohla splnit jediná firma na světě, americká Katzen. Údajně šest z osmi finalistů má také Katzen za dodavatele. Jinou technologii podle nepotvrzených informací hodlají použít jen firmy Citronelle (údajně od indické firmy Praj Industries) a Biopal (ten zvažoval využití služeb německé firmy KP ACS). Tyto dvě společnosti prý byly vybrány k prvním šesti až na poslední chvíli. „Jsou to citlivé obchodní informace, které nemohu zveřejňovat,“ nechce hovořit o zvolené technologii generální ředitel Biopalu Jaromír Janata.
Nechceme platit Slówikovi
„Celý tendr považuji za obrovský podvod. Mohli do těch podmínek rovnou napsat, že všichni musí mít Katzen. My jsme chtěli využít německou technologii Lurgi, přičemž jako alternativu jsme nakonec do nabídky dali též Katzen i s příslušnými referencemi, ale neuzavřeli jsme s ním smlouvu. Nechtěli jsme platit miliony panu Slówikovi,“ říká k okolnostem vyřazení „svého“ Moravského lihovaru Kojetín podnikatel Tomáš Pitr, přičemž podotýká, že v pozici smluvního dodavatele měl být Chemoprojekt, ale to komisi nestačilo. Firma se chce odvolat.
Vojtěch Slówik, bývalý poradce exministra zemědělství Jaroslava Palase a jeden z „otců zakladatelů“ českého bioetanolového programu připustil, že některým investorům předal prezentaci firmy Katzen, ale odmítl, že by tím sledoval soukromé obchodní zájmy. „To by o tom musel někdo předložit důkazy,“ řekl týdeníku EURO. Uvedl jen, že Katzen je o generaci dál než ostatní světové firmy.
Firma Katzen má na českém trhu spolupracovat s Omnipolem. Domácí „zbrojařská“ jednička ani po opakované žádosti neosvětlila, v čem by její spolúčast měla spočívat a které lihovary má v portfoliu. K mlčení se rozhodla zřejmě poté, co týdeník EURO informoval, že manželka šéfa Omnipolu Michala Hona pracuje na ministerstvu životního prostředí a o některých záležitostech kolem bioetanolu rozhodovala. Upozornil též na vazby mezi Omnipolem a politiky KDU-ČSL, kteří si biolíh včlenili do svého programu „Zelená pro venkov“ (EURO 13/2005).
Výroba lihu je i logistický problém. Továrny by měly být umístěny nejlépe tak, aby byly minimalizovány náklady na přepravu obrovského množství obilí do lihovarů, lihu z lihovarů do rafinérií a skladů podniku Čepro, též náklady na expedici odpadu, takzvaných lihovarských výpalků. Z toho pohledu je pravděpodobné, že nakonec bude přijato politické rozhodnutí, aby nové závody byly rovnoměrně rozloženy po celém území republiky a z „kola ven“ půjdou některé z továren, které jsou blízko u sebe.
