Smokingu zánik nehrozí, i v budoucnu se bez něj velké slávy neobejdou
Vyrazit v Americe na pořádnou svatbu v něčem jiném než ve smokingu? Nemožné. Zažil jsem to na vlastní kůži a „obyčejný“ oblek nepřicházel v úvahu. Nemáte vlastní? Nevadí, protože smoking neboli po americku tuxedo není problém si vypůjčit. Ve Spojených státech amerických, ale i ve vyšších kruzích v Evropě, má tento pánský formální oděv pořád velkou tradici, i když zrovna při svatbách se porušuje jedno ze základních pravidel nošení smokingu – oblékat jej až po páté hodině odpolední nebo po západu slunce.
Například v České republice je však etiketa ještě rozvolněnější a zvyk nosit smoking poněkud zamrzlý. Při slavnostních příležitostech typu recepce, plesu či premiéry sice lze i tady potkat pány, kteří dodržují ohledně oděvu konvenci, jsou ale spíše výjimkou. Tajemná formulka „black tie“, která se občas objevuje na pozvánce na společenskou akci, neznamená, že je povinná „černá vázanka“, ale právě smoking. Asi ale u minima mužů v dnešní době vyvolává pocit, že se dopustí faux pas, pokud se dostaví oblečen jinak.
Posun k méně „sešněrovaným“ oděvům je patrný nejen v Česku, i když není vždy úplně jasné, zda jde o módní trend, nebo spíše o diletantismus dotyčného jednotlivce. Snaha vymanit se z upnutých konvencí, respektive černého fraku, který dominoval téměř celé 19. století, koneckonců dala vzniknout dnes také konzervativnímu smokingu. Když se v něm před více než 120 lety za „velkou louží“ objevil první odvážlivec, šlo o módní rebelii nejvyšší kategorie.
JEDINĚ ČERNÁ A BÍLÁ
Za to, že má formální společenský úbor pro pány barvu bílou a černou, vděčíme podle historiků jistému Georgovi „Beau“ Brummellovi. Tento někdejší přítel prince z Walesu, pozdějšího anglického krále Jiřího IV., ovlivňoval styl oblékání od počátku 19. století. V roce 1828 napsal britský spisovatel Edward Bulwer-Lyttonn, že „lidé musejí být velmi vznešení, aby vypadali dobře v černé“. To rozhodlo. Až do osmdesátých let 19. století salonům jasně vládl černý frak s bílým motýlkem, takzvaný „white tie“.
Musel to tedy být opravdu šok přijít v roce 1886 na první Podzimní bál v Tuxedo Parku, letovisku smetánky asi 60 kilometrů od New Yorku. Páry ve fracích a večerních toaletách tam tehdy vítal extravagantní dědic tabákového impéria Griswold „Grizzy“ Lorillard oblečený do jednořadého černého sáčka bez šosů a s hedvábnými klopami. Revoluční model doplnil ještě černým motýlkem a šarlatovou vestou. Legenda pojmenovaná „tuxedo“ začala žít.
Údajně se onen večer nedivil pouze jeden člověk, a to „Grizzyho“ otec Pierre Lorillard IV. Právě on měl navrhnout několik verzí méně formálního oblečení pro večerní příležitosti. Inspiroval se střihem sak, které si oblékal při honu na lišku. Krejčí je na objednávku ušil, ale Lorillard se společenské konvence porušit neodvážil. Jeho impulzivnímu synovi to problém nečinilo.
Tak praví legenda, která dává přednost americké stopě. Ve Velké Británii, kde se pravidla etikety rodila, zásadně nesouhlasí. Slavné krejčovství Henry Poole & Co. z londýnské Savile Row ušilo již v roce 1865 princi z Walesu podle jeho návrhu krátké sako na kouření (anglicky smoke). Budoucí král Edward VII. se svými nohsledy se po chvilce s cigaretou vracel mezi dámy opět ve fraku. Střih smokingu má ale zřejmě původ ve vycházkových večerních mundúrech důstojníků britského námořnictva a armády.
Třetí verze vzniku „dinner jacketu“, jak mu říkají ve Velké Británii, spojuje první dvě dohromady: James Potter, jeden z obyvatelů Tuxedo Parku, byl spolu s manželkou v létě 1886 na dovolené v Anglii. Na dvorním plese v Londýně se seznámil s následníkem trůnu a požádal jej o radu ohledně večerního obleku. Princ mu doporučil svého krejčího ze Savile Row. Pottera okouzlilo černé sako s černým hedvábným motýlkem a dovezl si ho do Tuxedo Parku. A tam se z něj po drobných úpravách stalo pověstné tuxedo.
VŠICHNI NOSÍ TUXEDO
Smoking se ve společnosti prosazoval postupně. První velké vítězství zaznamenali gentlemani, které v něm v roce 1889 vpustili na první balkon v Metropolitní opeře. Roku 1903 se krejčí Samuel Rudofker ve Filadelfii jako první rozhodl šít tuxeda ve velkém. Černý motýlek výrazně zabodoval až ve dvacátých letech, kdy k doplňkům přibyla i šerpa kolem pasu (cummerbund). Od roku 1924 se oblek začal v USA prodávat za cenu 16 dolarů a časem se masově rozšířil. Bez smokingu se už slavnostní příležitosti neobešly, a tak si mohl prosperující podnik S. Rudofker’s Sons v roce 1930 dovolit reklamu tohoto znění: „Byznysmeni, řidiči náklaďáků, studenti, farmáři, úředníci i středoškoláci: Ti všichni nosí tuxeda!“
Na konci třicátých let byl smoking na svém vrcholu. Stejně jako první světová válka ukončila dominanci fraku, který se i dnes nosí již jen na opravdu vrcholné společenské události typu návštěvy anglické královny, ta druhá definitivně přerušila zlaté časy smokingu. Prodej a půjčování tohoto úboru je ale i dnes jen v USA téměř miliardový byznys.
MODERNÍ ZNAMENÁ COKOLIV
Když pozvánka na společenskou akci obsahuje poznámku „black tie“ nebo „cravatte noir“, měla by i dnes pánská polovička přijít v úboru, který zaštiťuje název smoking. K jeho současnému standardu patří jedno- či dvouřadé, zpravidla černé sako s šálovým límcem a s hedvábnými klopami, kalhoty bez záložek stejné barvy s lampasem, bílá košile s tuhým límcem a s dvojitými manžetami, manžetové knoflíky a černý motýlek plus hladké černé polobotky, černé ponožky a bílý kapesníček. Při určitých příležitostech jsou přípustné – dle etikety – i jiné barvy, například bílá nebo půlnoční modř. Řekněme, že to je ten nadčasový, klasický smoking.
I smoking se ale přizpůsobuje módním trendům, které se u pánského oblečení mění stejně často jako u dámského. Proto není výjimkou, že ke smokingovému saku různé délky návrhář zvolí třeba méně oficiální kalhoty (extravagantní jedinci si obléknou i džíny), satén na šálovém límci vystřídá hedvábí nebo vyšívaný vzor, barvy se volí dle libosti. „Určitá pravidla se uznávají. Ke smokingu třeba nepatří kravata. Košile se ale může obléknout bez motýlka,“ domnívá se například módní návrhářka Iška Fišárková.
Od roku 1966 už smoking není jen doménou mužů, o to se postaral slavný Yves Saint-Laurent. Existují i kuriózní lokální výjimky: ve Skotsku se smokingové sako nosí s kiltem a na Bermudách zase s krátkými kalhotami ke kolenům.
Už dávno tedy neplatí, že správný gentleman se bez smokingu neobejde. Přesto – muž, který chce být takzvaně „in“, kvalitní smoking – samozřejmě ušitý na míru – v šatníku má. Kdo viděl třeba loňské vyhlášení Oscarů, pochopil, že tento luxusní úbor stále vykazuje jistou perspektivu. Jinak by se v Los Angeles ve smokingu od Armaniho neobjevila celá suita pánských hvězd filmového nebe: Tom Cruise, George Clooney, Martin Scorsese, Clint Eastwood, Leonardo DiCaprio, Mark Wahlberg, Clive Owen a John Travolta.
