Vyšetřovací komise kritizuje všechny od Češky po Mertlíka
Sčítání finančních nákladů krachu Investiční a Poštovní banky (IPB) právě vrcholí. V tomto týdnu by měl být podepsán restrukturalizační plán, který jasně určí, co z aktiv IPB přejde zcela do Konsolidační banky, co se bude ČSOB pokoušet pro stát vymoci a co si nechá ve vlastní bilanci. Není divu, že vrcholí také sčítání politických nákladů. Připravená zpráva parlamentní vyšetřovací komise nenechala nit suchou na nikom, kdo se k bance jen přiblížil za celou dobu její existence. Něco na tom hodnocení bezpochyby je. Problémy s chováním této kontroverzní banky trvají mnoho let a hrůzných pověstí na trhu v Česku i v zahraničí kolovalo bezpočet. Dlouhé roky se však nikdo nepokusil o zásadní nápravu. I pokus Tošovského vlády o privatizaci banky byl patrně od počátku odsouzen k nezdaru a spočíval jen v odsunutí bolestivého řešení na pozdější dobu. Protokol o dohlídce v bance, o jehož obsahu týdeník EURO v tomto čísle exkluzivně referuje, vypovídá jednoznačně o skutečném stavu banky. Stav, jaký v IPB panoval, lze vyjádřit jako nebetyčný nepořádek a pod ním schované obrovské ztráty. Ty nevznikly ze dne na den a jistě částečně souvisejí s procesy, které probíhaly v české ekonomice. Stejně tak jasné však je, že rozsah ztrát byl v poměru k velikosti bilance nesrovnatelně větší než v jiných velkých českých bankách. Skutečně politicky horké je ale hodnocení rok starého uvalení nucené správy a prodeje aktiv banky do rukou ČSOB. Je zcela nepochybné, že při projednávání zprávy v plénu Poslanecké sněmovny vzniknou velmi ostré spory. Komise připravila pro politickou bitvu pořádnou fůru bláta. Není divu. Pro šéfa komise Miroslava Kalouska je kauza IPB poslední šancí na záchranu politického života. Naopak ti, kteří jsou viněni z chyb a nepravostí, jsou již bez funkcí. Pavel Mertlík i Josef Tošovský mají velmi omezené možnosti obrany a Mertlíkova mateřská strana se k němu zrovna mateřsky nechová. Například tím, že vláda dodnes odmítá zveřejnit úplné transakční dokumenty. Komise si je nechala analyzovat ředitelem Ústavu státu a práva Akademie věd ČR Vladimírem Balašem. Ten dospěl k závěru, že ve smlouvách jsou vážné chyby a jejich celková dikce je tak jednostranně výhodná pro ČSOB, že by bylo možné smlouvy napadnout u soudu pro rozpor s dobrými mravy. To je hodně ostré a je možné ke zvolené argumentaci mít vážné výhrady. Odbýt to však stanoviskem, v němž je Vladimír Balaš obviněn z konfliktu zájmů a zaujatosti, asi není tím nejšťastnějším řešením. Zvláště když sám kritizovanou spolupráci se společností Domeana popírá. Říká, že si od něj jistá právní firma pouze vyžádala obecný posudek o příslušnosti arbitrážního soudu Hospodářské komory k řešení některých typů sporů. Balaš posudek vypracoval a arbitráž potvrdila, že měl pravdu. Spíše než aby osočovala právníka, měla by si ČSOB rozmyslet, zda náklady na své právní poradce, kteří ji v případě Domeany neradili správně vůbec, chce předepsat státu k úhradě, jak to smlouvy umožňují. Každopádně spor, zda má pravdu Balaš, a smlouva je jednostranně a nemravně výhodná, nebo jím kritizovaní autoři transakčních dokumentů, by mohl rozhodnout jen soud. Doufejme, že k němu nedojde, a to ani ve sporu mezi státem a ČSOB, ani v případě stát versus Nomura. Důkazy, že bylo dostupné levnější řešení, totiž nejsou na stole, a tak jde o tvrzení proti tvrzení. Zástupci státu tvrdí, že akcionáři IPB si kladli nepřijatelné podmínky. Protistrana a její političtí spojenci, tedy především ODS a Kalousek, tvrdí opak. Zpráva komise ale v tomto směru nepřináší žádná nová zjištění. Zrovna tak se čtenář nedozví nic nového o tom, zda prodej aktiv IPB do ČSOB skutečně byl tak špatný, jak tvrdí kritici. Proto lze věřit guvernérovi ČNB Zdeňku Tůmovi, který tvrdí, že prodávat se muselo. Zdržení by znamenalo bankrot banky s dramatickými dopady na finanční systém země, a tím i na celou českou ekonomiku. Byl to emergency sale, říká Tůma, a tomu odpovídaly i smluvní podmínky. Balašovo tvrzení, že se nucený správce měl pokusit IPB skutečně řídit, a ne ji hned prodat, je v této souvislosti z ekonomického hlediska nepochybně sporné. Jak je to z hlediska právního, může opět rozhodnout pouze soud a ten by v žádném případě náklady uhrazené českými daňovými poplatníky nesnížil. Náklady to budou vysoké, takže by určitě nebylo od věci přece jenom přemýšlet o některých tvrzeních z Balašova posudku. Jako například o tom, že by měla být důkladněji upravena odpovědnost ČSOB za spravovaný majetek a řádnou péči o něj.
