Šéf sdružení Dženo iniciuje vznik Slušné úvěrové společnosti
Kdo ještě stále zůstává natolik naivní a očekává, že lehkovážnost se nevyplácí, krutě se mýlí. V české kotlině se totiž lehkomyslnosti po revoluci jen zelená. V počátku devadesátých let se třeba vyplatila podnikajícím hazardérům, kteří si nabrali drahé půjčky a neměli na to je splácet. A lehkovážnost se zřejmě vyplatí i příjemcům předražených rychlých půjček. V novele Občanského zákoníku, již právě připravuje resort spravedlnosti, se objevil paragraf zvaný Lichva, který říká, že smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije kromě jiného také lehkomyslnosti protějšku, je neplatná (viz Lichva a zákon). Novela jde ještě dál, když přímo kvantifikuje, jak velké mohou být úroky – v překladu maximálně do dvojnásobku obvyklých požadovaných úroků v místě bydliště nebo sídla dlužníka.
Zpět do roku 1937.
Každá regulace narušuje smluvní volnost, jež je hlavním mottem především pravicových politiků, kteří jsou právě u vesla. Tvůrci paragrafů se v odůvodnění přiznávají k inspiraci především Občanským zákoníkem z roku 1937 a také civilním právem zemí, jako jsou Německo, Rakousko či Nizozemsko. „Otázkou je, jak budou soudy posuzovat lehkomyslnost jako právnický termín. A také si nejsem jist, zda by zrovna lehkomyslnost měla být polehčující okolností,“ upozorňuje Milan Polák, partner advokátní kanceláře Weinhold Legal.
Omezení úroků přímo dopadá na úvěrové společnosti, které poskytují půjčky lidem, jež by na normální bankovní úvěr kvůli nedostatečné bonitě nikdy nedosáhli. I když lze praktiky některých takových společností přinejmenším považovat za nemorální či pohybující se na hraně zákona, je logické, že vyšší riziko má vynášet zajímavější odměnu. „Úrokové omezení by vedlo jen ke snížení tohoto byznysu, který samozřejmě nezmizí, jen se přesune do jiné roviny,“ uvádí Marek Rosenbaum z poradenské společnosti Tacoma. S posunem byznysu do šedé až černé ekonomiky počítá i předseda představenstva Sdružení českých spotřebitelů (SČS) Libor Dupal: „Pokud si politici myslí, že regulací něco vyřeší, tak já se tomu budu moci za dva tři roky jen smát.“
Dluhová past a Matka Tereza.
Občanské sdružení Dženo vypracovalo letos v lednu studii na téma Lichva a zadlužování romské populace a ostatních sociálně slabých skupin obyvatelstva. Dle slov šéfa sdružení Ivana Veselého je cílem upozornit státní správu na problémy dluhové pasti, do nichž se dostávají nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, a navrhnout způsoby řešení. „V posledních letech se mezi částí romské populace i jinými sociálně slabými skvěle daří nebankovním úvěrovým společnostem, oficiálně podnikajícím podle českých zákonů. Jejich praktiky přitom lichvou minimálně zavánějí,“ varuje materiál.
Je ovšem nutné podotknout, že lichva bují i uvnitř romské komunity. Mediálně známý je příběh samozvané Matky Terezy, jak si nechávala říkat romská lichvářka Helena Klinkovská z Bílovce na Novojičínsku. Poté, co jí soud v roce 2005 prokázal, že si lichvou vydělala téměř půl milionu korun, byla odsouzena na 2,5 roku. Klinkovská se hájila tím, že lidem půjčovala na jídlo a léky… Studie též pojmenovává základní problém: dlužníci, kteří si vzali extrémně nevýhodné úvěry nebankovních úvěrových společností, mají často nízké ekonomické vzdělání a právní povědomí. „Nejideálnější kořistí těchto žraloků bývají lidé, kteří jsou na sociálce, málo vzdělaní, zoufalí,“ konstatuje Veselý.
Jak potvrzuje romská koordinátorka z Ostravy Lýdia Poláčková, mnoho z nich se nechává zlákat reklamou a na půjčku si pořizuje nadstandardní věci jako elektroniku. „Věci pak nezřídka končí v zastavárnách, když zase potřebují peníze. A není výjimkou, že půjčené peníze naházejí do herních automatů,“ dodává romská koordinátorka Anna Cinová. Pak je ovšem další skupina těch nejchudších, která půjčkou řeší životní potřeby jako nedoplatky za bydlení.
Negramotná se čtyřmi leasingy.
Chování těchto lidí je samozřejmě nezodpovědné. O to víc, že často, když dojdou peníze, upíší se k dalšímu úvěru. „Nechtějí dohlížet konce, totálně rezignovali a říkají: Co se mi může stát. A půjčku podepíší, i když je nesčetněkrát varujeme,“ odkrývá psychiku zadlužených koordinátorka Poláčková. Ale stejně tak by se za nezodpovědné dalo označit jednání firem, které půjčky těmto lidem poskytují.
Zastánci liberálního trhu ovšem namítají, že lidé nemají podepisovat to, čemu nerozumějí nebo co si nepřečtou. Jenže praktiky řady firem leckdy hraničí se zákonem. „Mám tady negramotnou paní, která se podepisuje jen křížky, a ta dostala čtyři auta na leasing. To už opravdu nechápu,“ ilustruje situaci ostravská koordinátorka. A to je jen vrchol ledovce. Dluhový kolotoč ještě eskaluje, pokud se věci ujmou exekutoři. Půjčka narůstá nejen o enormní úroky a penále, ale ještě o náklady a exekutorskou odměnu. „A lidem, kteří mají exekuce na triku, zbude z dávek či ze mzdy minimum, a proto si raději vydělávají na černo,“ popisuje další rozměr Poláčková.
Osobní bankrotáž.
Úvěrové podnikání je volnou živností, což ostře kontrastuje například s taxikářskou licencí. Autoři studie o lichvě proto navrhují přísnější regulaci a dohled nad tržním segmentem spotřebitelských úvěrů. Ivan Veselý z Džena požaduje, aby se ministerstvo financí zhostilo „nějaké formy regulace či monitoringu“. „Dozorový orgán by neměl být pro nikoho problémem. Teď se chystáme expandovat do Rumunska a musíme tamní národní banku žádat o licenci,“ uvádí například Milan Káňa, mluvčí úvěrové společnosti Profireal.
Vzhledem k nízkému právnímu povědomí a ekonomické gramotnosti postižených by se efektivním mohlo zdát i šíření osvěty. Například SČS již třetím rokem provozuje kampaň Podepsat můžeš, přečíst musíš. „Vyvěšujeme letáky, pořádáme informační setkání. Ale cílová skupina tím projde z velké části nepoznamenána,“ nevěří ve všemohoucnost osvěty Poláčková. Šéf Džena se však nehodlá spoléhat jen na vzdělávání či vstřícnost zákonodárců, iniciuje vznik Slušné úvěrové společnosti. Inspiroval se přitom nápadem bangladéšského bankéře chudých Muhammada Yunuse, nositele Nobelovy ceny míru. Yunusova Banka Grameen se totiž zaměřuje na poskytování rozumně úročených mikroúvěrů nejchudším vrstvám bangladéšské společnosti.
Jenže „slušná úvěrová“ má před sebou dlouhou cestu. Prozatím jedinou šanci, jak se vymanit z dluhové pasti, nabídne od příštího ledna osobní bankrot. „Jakmile nastanou účinky insolvenčního řízení, což je prakticky po doručení návrhu na soud, tak se fakticky zastavují veškeré exekuce. Věřitel, jenž návrh na exekuci podal, se pak může během bankrotu s dlužníkem dohodnout na vyřešení dluhu, a tím exekuce prakticky skončí,“ vysvětluje advokát Polák. Jak si budou osobní bankroty konkurovat s lehkomyslností uvedenou v paragrafu o lichvě Občanského zákoníku, ovšem teprve uvidíme.
Právo
Lichva a zákon
Kdysi byla lichva na českém území hrdelním zločinem a úroky byly omezeny sedmi procenty. České zákony naposledy lichvu úrokově kvantifikovali za první republiky; k Občanskému zákoníku z roku 1937 se odkazují i tvůrci připravované novely civilního kodexu.
Nyní lichvu kvalifikuje jen Trestní zákoník jako vědomé zneužití tísně, rozrušení, nezkušenosti či rozumové slabosti dlužníka, jež má poskytnout protiplnění v hrubém nepoměru s požadavky věřitele. Definice lichvy tedy pracuje s pojmy, které se jen těžko prokazují a záleží jen na tom kterém soudu, jak se k nim postaví. Stejně těžko se dokazuje hrubý nepoměr v plnění. Nejvyšší soud vydal výrok, podle nějž úrok násobně převyšující obvyklou roční úrokovou míru je sjednán v rozporu s dobrými mravy, a tudíž je neplatný. „Lichva je zatím jenom pojmem trestního práva. Soudy v civilním řízení zkoumají jenom výši, a to nejenom úroků, ale i pokuty. Posuzují pak případ od případu, včetně všech souvislostí,“ vysvětluje advokát Milan Polák.
Novela Občanského zákoníku se pustila na tenký led a přímo také stanovuje maximálně přípustnou výši úroků (viz rámeček). Zároveň omezuje jejich výši i absolutně, což má věřitele motivovat, aby nebyl ve vymáhání své pohledávky liknavý a neotálel do té míry, že úroky zatíží dlužníka více než sama jistina.
Civilní zákoník rovněž navrhuje vlastní definici lichvy. Paragraf Trestního zákoníku přitom obohacuje o slůvko lehkomyslnost. Jak si jej máme vykládat, zjistíme zřejmě až z prvního judikátu Nejvyššího soudu. „Pokud navrhované paragrafy projdou, tak budeme mít lichvu upravenu v civilním kodexu, kde má za následek neplatnost smlouvy, ale také v trestním právu, kde může prokázaná lichva vést až k trestu odnětí svobody. Nemyslím si, že by tato dvojkolejnost byla nejrozumnějším řešením,“ uzavírá Polák.
Z novely Občanského zákoníku
§ 1581
Lichva
Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
Úroky
§ 1587
(1) Mají-li být plněny úroky a není-li sjednána jejich výše, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
(2) Strany mohou ujednat úroky vyšší, než stanoví odst. 1, nejvýše však dvojnásobek stanovené sazby. Ujednají-li si vyšší úroky, platí za ujednanou výše nejvýše přípustná.
§ 1590
(1) Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s hlavním dluhem (jistinou), a je-li hlavní dluh splatný později než za rok, platí se úroky ročně pozadu.
(2) Věřitel, který otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik, co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Avšak ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu další úroky náležejí.