Image psychiatrie má zachránit miliardová záplata z Bruselu. Jiné modely financování Česko nenašlo
Přestože Evropská komise rozhodne o tom, jak a kolik bude Česko čerpat z evropských fondů teprve na jaře příštího roku, stát už má hotový první megaprojekt. Na reformu psychiatrické péče má jít ze strukturálních fondů 5,5 miliardy korun.
Pokud si odmyslíme dostavbu dálnic, jde o druhý největší ucelený projekt, který do Bruselu pošleme ke schválení. Od vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 šlo víc už jen na špičkový laser ELI v Dolních Břežanech, tedy 5,8 miliardy korun.
Výše výdajů je o to překvapivější, že jde o takzvaný „měkký“ projekt, za nímž by neměl stát hmatatelný výsledek v podobě kusu silnice. Podstatou je dlouhodobá investice do duševního zdraví občanů a zlepšení poněkud pokřiveného pohledu na psychiatrii. Ekonomicky viděno, jsou to peníze, které přímo ovlivňují kvalitu a produktivitu práce.
O potřebnosti projektu, který předminulý týden ve formě strategie představilo ministerstvo zdravotnictví (MZ), nikdo nepochybuje.
Ve srovnání nejen se západní Evropou, ale třeba i s Polskem nebo Maďarskem je česká péče o duševně nemocné silně podfinancovaná. V rámci rozpočtu na zdravotnictví jde na psychicky nemocné 2,91 procenta, což je po Bulharsku druhé nejnižší číslo z nových členských zemí EU. Kombinací předepisování prášků a vysokého počtu lůžek v léčebnách se pak řadíme do podobného systému, který funguje na Balkáně nebo v postsovětských zemích.
ZDRAVÍ NEMOCNÍ
Ministerstvo zdravotnictví proto chce vybudovat za evropské peníze takzvaná Centra duševního zdraví (CDZ). Stručně řečeno předsunout péči o duševně nemocné mimo zdi léčeben a provázat ji s dalšími sociálními a zdravotními službami. Brusel by na síť zhruba stovky regionálně rozložených center, kam by se pacienti měli dostat do půl hodiny veřejnou dopravou, měl včetně pilotního projektu dát 2,4 miliardy korun. Další miliarda půjde na vzdělávání – nově ministerstvo počítá s oborem psychiatrická sestra nebo doškolováním sociálních pracovníků.
Půl miliardy by EU měla věnovat na nové typy péče, stejná částka poputuje na zlepšování image, tedy takzvanou destigmatizaci. Zbývající zhruba 1,2 miliardy spolyká modernizace současných zařízení péče o psychicky nemocné – ambulancí, léčeben a nemocnic.
Kromě spolufinancování z eráru počítá ministerstvo také se zapojením Norských fondů.
První, již schválený balík o objemu 10,4 milionu eur, se na zvýšení kvality a modernizaci postupů v psychiatrii začne přerozdělovat v příštím roce.
Ideálně by díky Bruselu mělo být vystaráno do roku 2023 – tehdy totiž vyprší lhůta, do níž lze čerpat poslední dotace v programovém období 2014 až 2020. Naděje na miliardy z Unie, které stát jinde najít neumí, ovšem kalí nejasné a často protichůdné informace obsažené ve strategii. Tak například zmiňovaná centra s nepřetržitým provozem mají být umístěna „primárně v běžné zástavbě“.
Zároveň se však mohou transformovat z psychiatrických ambulancí a oddělení nemocnic, což již rozhodně není „přirozené prostředí klientů“, o němž se materiál zmiňuje.
PACIENT MÍSTO KLIENTA
Možná největší potíž je právě se slovem klient. Ač mají centra v názvu slovo zdraví, půjde stále o zdravotnická zařízení pro zejména vážně duševně nemocné – tedy nikoli klienty, ale pacienty. A přestože opravdovou novinkou celé strategie je zapojení sociálních a komunitních služeb do lékařské péče, reforma je plně v rukou psychiatrů, klinických psychologů a úředníků ministerstva zdravotnictví. Řeší se především reorganizace stávající péče, nikoliv prevence. Svědčí o tom zdánlivý detail – strategie používá sousloví „péče o duševní zdraví“ a slovo „psychiatrie“ jako synonyma, byť jde v prvně zmíněném případě o mnohem širší pojem. Také složení týmu, který se na strategii podílel, napovídá, že tu jde především o zapojení lékařských oborů. Ze třiadvaceti členů byli jen tři nominováni za občanská sdružení nebo neziskové organizace.
Právě nelékařská stránka věci přitom může hrát podstatnou roli. A to i tam, kde je klasická léčba prášky oprávněná. „Základem léčby psychicky nemocných je stále medikace. Ovšem když se s pacientem nepracuje jinak, pak léčbu nebude chtít,“ říká Olga Kunertová, vedoucí Psychoterapeutického centra Gaudia. Akreditovaná vzdělávací instituce nabízí kromě komerčních služeb konzultace, které hradí zdravotní pojišťovny, a proto je vystudovaná lékařka přesvědčena, že by se její spolupracovníci mohli stát součástí výjezdních týmů CDZ, které budou pracovat v terénu.
„Už jen spolupráce s nelékařskými obory je progresivní myšlenka, protože ta dosud příliš nefunguje. Určitě vítám, že reforma může napomoci tomu, že se lidé nebudou bát o svých potížích mluvit, protože pro pomoc se dnes obracejí spíše ke kartářkám nebo koučům. Že by však strategie nějak ekonomicky zlepšila naše postavení v péči o duševní zdraví, si nemyslím,“ uzavírá vedoucí centra Gaudia.
Kunertová mimo jiné poukazuje na skutečnost, že kvalitní psychoterapie doplácí v Česku na nulovou regulaci ze strany státu. V rámci úhradového systému mohou psychoterapii provozovat jen psychiatři nebo kliničtí psychologové, zatímco všichni ostatní terapeuti jsou podle litery zákona obyčejnými živnostníky a nemají šanci se na něm podílet. Na rozdíl od sousedního Rakouska, kde je psychoterapie obor uznávaný nejen tamním ministerstvem zdravotnictví, ale navíc regulovaný zvláštním zákonem. Možná i proto vnímají mnozí čeští psychologové a psychiatři terapeutické vzdělání jen jako doplněk toho medicínského.
KOLONKY JSOU UZAVŘENÉ
Všem, kteří se péči o duši věnují nikoli výlučně z lékařského aspektu, tak nezbude nic jiného než se jako subdodavatelé vměstnat do kolonek, které ministerstvo připravilo pro nová zdravotnická zařízení. Rozdělení rozpočtu do jednotlivých kapitol je již uzavřené. „Diskuse může být teoreticky vedena nad absolutními čísly, nikoli však nad poměrem rozdělení výdajů mezi jednotlivé oblasti,“ zdůrazňuje Olga Laaksonen, vedoucí oddělení metodik ministerstvo zdravotnictví.
Najít odpovídající zapojení nelékařských oborů bude nutné i z ryze finančních důvodů.
Až v roce 2023 skončí příliv evropských peněz, mohou se Centra duševního zdraví dostat do problémů. Kromě dotací z Bruselu a úhradového financování z pojišťoven se zatím žádný jiný model nepřipravuje. Není ani jasné, jak se budou na provozu CDZ podílet kraje a obce. Jejich zapojení přitom leckde funguje bez ministerské koncepce. Například Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví, jedna z mála neziskovek, která se na úřední strategii podílela, provozuje z peněz EU a Karlovarského kraje komunitní síť v Chebu a Sokolově.
NESKONČIT JAKO ŘEKOVÉ
Právě projekty, které dokážou kombinovat úhrady z veřejného pojištění a granty na nikoli výlučně lékařskou péči, mají naději na dlouhodobější přežití. Kam vede pouhé spoléhání na bruselský penězovod, dobře ukazuje případ řeckého programu Psychargos, který byl jedním z předobrazů české reformy psychiatrie. Řekové na humanizaci léčby dlouhodobě psychicky nemocných vyčerpali z Evropského sociálního fondu 377 milionů eur – zhruba dvakrát více, než požaduje od Evropské komise Česko. Minulý rok Psychargos skončil a mnoho komunitních center se zavřelo. Stát totiž mezitím v krizi seškrtal výdaje na zdravotnictví a otevřená centra s navazujícími službami se musela vrátit k uzavřenému režimu léčeben, kde lékaři vykazují pojišťovnám platby za medikaci a nikdo se s nikým nebaví. Česko, kde máme s trvalostí projektů „s lidskou tváří“ svou zkušenost, bude snad ostražitější.
Psychiatrie s lidskou tváří
Rozpočet reformy psychiatrie do roku 2023 (v mil. Kč)
Fáze I
Centra duševního zdraví – pilotní fáze 1000
Vzdělávací programy 1000
Destigmatizace a informační programy 570
Výzkum a analýzy 220
Monitoring a implementace 60
Celkem 2950
Fáze II
Centra duševního zdraví – investice 1300
Humanizace psychiatrické péče 1235
Nové a inovované typy péče 550
Celkem 3085
Zdroj: ministerstvo zdravotnictví
Z 23 členů, kteří připravovali strategii reformy psychiatrie, byli jen tři nominováni za občanská sdružení nebo neziskové organizace.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
