Vyhnuli se louži a šlápli do lejna. Tak by se asi dal s odstupem času popsat efekt dosažený ministrem vnitra Františkem Bublanem a premiérem Grossem při nedávné obhajobě policejního prezidenta Koláře. Kdyby měli pochopení pro pobouření Václava Klause nad Kolářovým výrokem „Kdo nic neudělal, nemusí se odposlechů bát“, nemuseli si nyní drbat hlavu nad tím, že se ukazuje, jaký je v nejvyšším patře policejní hierarchie švajneraj.
V každé normální firmě platí, že za její chod odpovídá šéf. On si vybírá lidi, přiděluje jim úkoly a kontroluje, jak si plní své povinnosti. Pokud firma nefunguje, zaměstnanci místo do práce chodí na pivo a ještě k tomu rozkrádají materiál, vlastník neváhá a toto trpící šéf letí na hodinu. Základní manažerská odpovědnost však ve státní správě funguje pomálu, a v policii vůbec ne. Jinak by Jiří Kolář na svém místě dávno neseděl a nenechal si dnes a denně nasazovat rolničky od svých podřízených, kteří mu zřejmě pod rukama zprivatizovali jeden útvar po druhém. Důsledky tohoto řízení jsou tristní a dost lidí má dnes větší strach z policisty než z gaunera. Tomu se totiž lze bránit. Obrana před policistou je však útokem na veřejného činitele.
Dopravní policie je dnes vnímána jako organizace pro státem posvěcené vybírání výpalného na silnicích. Pak není divu, že gauner v drahém autě nedáním přednosti v jízdě zabije několik policistů z okrsku, kde si předtím opakovaně vyplatil svůj řidičák z „čistírny“. Nikdo se příliš nepozastavuje nad tím, když vyšetřování policisty obviněného z loupeže je vedeno tak, že soud rozhodne o zproštění obvinění pro nedostatek důkazů.
Sem tam proběhne novinami zpráva, jak si policista zaobchodoval s drogami nebo spolupracuje s kuplířským gangem. Lze se potom divit, když z vážné trestné činnosti včetně vražd a vydírání jsou obviněni důstojníci Útvaru pro boj s organizovaným zločinem a nakonec zatčeni a z dosud neznámé trestné činnosti obviněni i nejvyšší důstojníci policejního prezidia? Je vidět, že za policejního prezidenta Koláře jeho četní podřízení nezaháleli a nečekali na Grossovu rentu, kterou nakonec Kalousek stejně zarazil, ale postavili si své vlastní atraktivní penzijní plány po vzoru jistého Corleoneho. A slušní a poctiví policisté, kterých jistě není málo, nyní pomalu chodí kanálem, případně zvažují výpovědi. Podmínky pro práci jsou tristní a vybavenost okresních a místních oddělení základní technikou je hanebná.
Ukazuje se tak, že neobvykle dlouhé funkční období prezidenta Koláře nebylo dáno zdaleka jeho schopností řídit bezpečnostní sbor, ale spíše neschopností, díky které nikomu nepřekážel. Řešení situace však není jednoduché a nebude bezbolestné. Ryba sice smrdí od hlavy, ale tahle je cítit pěkně až po ocas. Každý ministr vnitra bude muset nejen vyměnit prezidenta, ale také vytvořit mu předpoklady pro zásadní obměnu lidí na všech stupních řízení. A když se tak pěkně myjí schody odshora dolů, může být leckdo nehezky pocákán. Za vývoj v policii nese bezpochyby odpovědnost ministr vnitra. František Bublan je sice ve svém křesle teprve krátce, ale Koláře proti prezidentu Klausovi podpořil. To premiér Gross byl ministrem vnitra dlouho a svou nečinností a nedostatečnou kontrolou policie asi nejvíce přispěl k současném stavu. Objektivně vzato však kořeny dnešních problémů je nutné hledat v první polovině devadesátých let, kdy profesionálové zkompromitovaní prací pro minulý režim byli nahrazeni méně schopnými nadšenci či všechnoschopnými amatéry. Potřebná výměna zřejmě nebyla provedena dobře a nebyla doprovázena pečlivou kontrolou a důsledným vyvozováním odpovědnosti. A to bylo vnitro tehdy pod pevnou kontrolou ODS prostřednictvím Jana Rumla.
Není divu, že se do úklidu schodů dnes nikomu nechce. I premiér si raději nechá od Jiřího Koláře nasazovat rolničky a bude nejspíše nadále tvrdit, že policejní prezident je na slovo vzatý odborník a čestný muž na svém místě. Jak to asi bude znít v době, kdy se ukazuje, že elitní policisté zkonstruovali důkazy proti nevinným lidem a poslali je za mříže, aby pomohli Berdychovu gangu? A že ani to nestačilo, ale jejich „čestní a bezúhonní nadřízení“ tuto informaci ututlali a nechali nebožáky sedět v kriminále?
To, co se v současnosti děje v policii, ohrožuje samu podstatu státu a mělo by se to stát předmětem šetření služeb, které mají ochranu státu v popisu. Jenže můžeme si být jisti, že svěříme tento případ do správných rukou? Vždyť Národní bezpečnostní úřad dosud nevysvětlil své neobvyklé napojení na kauzu trestně stíhaného konkurzního soudce Berky a BIS zase prapodivně zaváhala při ochraně ekonomických zájmů státu v Čepro, kde nejprve došlo k mimořádně závažnému daňovému podvodu a stejní lidé, kteří byli u prvního kriminálního činu, pak napadli státní firmu prostřednictvím pochybných pohledávek znovu a ohrozili její existenci velmi jednoduchým a průhledným způsobem, aniž by si toho příslušné složky jakkoli všimly. Nicméně ten úklid začít musí. A čím dříve, tím lépe.
