Nešťastný výrok Andreje Babiše může poškodit pozici České republiky ve sporu o vlastnictví nafty uložené ve skladu firmy Viktoriagruppe
Jedna jediná věta může někdy napáchat škodu za stamiliony korun. „Ten blbeček premiér bude dneska vítat vagony nafty, která nám nepatří,“ prohlásil ministr financí a šéf hnutí ANO 2011 Andrej Babiš při rozhovoru s tehdejším novinářem deníku MF Dnes Markem Přibilem. Citlivá nahrávka nedávno unikla do médií, okolnosti jejího pořízení jsou nyní předmětem vyšetřování.
Pojďme provést větný rozbor Babišova vyjádření. Mnoho lidí pobouří jeho začátek, kdy vicepremiér a ministr financí uráží předsedu české vlády Bohuslava Sobotku. Nepříjemný finanční efekt však může mít hlavně její konec. Člen vlády totiž pochybuje o tom, zda nafta převážená po železnici ze skladovacího areálu firmy Viktoriagruppe v Bavorsku vůbec patří státu.
Na počátku byla snaha šetřit
Kauze Viktoriagruppe se česká média intenzivně věnují několik let. Vše začalo ve chvíli, kdy vláda seškrtala rozpočet Správy státních hmotných rezerv (SSHR) na rok 2010. Tehdejší ředitel Ladislav Zabo se rozhodl ušetřit tím, že část rezerv pro krizové situace uloží v zahraničí. Následně podepsal smlouvu s firmou Viktoriagruppe o uskladnění 75 milionů litrů nafty v nádržích v bavorském Kraillingu.
Do září 2014 byl na této frontě klid.
Skončil po zásahu Specializovaného finančního úřadu, který firmě Viktoriagruppe doměřil daňový nedoplatek v řádu desítek milionů korun.
Firma Viktoriagruppe, kterou vlastnili dva rozhádaní podnikatelé Petr Malý a Rostislav Halášek, skončila v insolvenci.
Až v loňském červenci se SSHR vedené Pavlem Švagrem podařilo s německým insolvenčním správcem uzavřít dohodu o odvozu nafty zpět do Česka. Stalo se tak po dlouhých hádkách o to, komu vlastně skladovaná nafta patří.
Když v říjnu loňského roku dorazil první vlak se zachráněnou naftou do Česka, byla to sláva, kterou si nenechal ujít ani premiér Bohuslav Sobotka. Jenže z podivuhodného výroku Andreje Babiše lze vyčíst, že ne všichni mají ze záchrany státního majetku v hodnotě zhruba 700 milionů korun (počítáno bez spotřební daně a DPH) upřímnou radost.
Podle informací týdeníku Euro vyvolala Babišova slova v pražském sídle SSHR zděšení. Úřad spravující rezervy pro případy nouze si totiž musel u německého insolvenčního správce Mirka Mollena právo na převoz nafty doslova vyhádat. O vlastnictví navíc není defi nitivně rozhodnuto.
Správce Mollen má do února příštího roku možnost vlastnické právo České republiky k naftě zpochybnit. Ministr financí, který by měl hájit zájmy své země, pravděpodobnost takového scénáře zbytečně zvyšuje.
Mimochodem, nemusí to být ojedinělý Babišův zásah do této kauzy. Bývalý spolumajitel firmy Viktoriagruppe Petr Malý poskytl před rokem rozhovor Živnostenským listům, ve kterém uvedl, že Babiš chtěl od něj firmu koupit.
Když to Malý odmítl, stal se terčem zvýšeného zájmu ze strany daňových a celních úředníků. Andrej Babiš na dotaz Živnostenských listů tvrzení Malého popřel.
Poučení za 150 milionů
Podle aktuálních informací SSHR se již podařilo do Česka přivézt 70 procent nafty uskladněné u Viktoriagruppe v Kraillingu. Pokud se neobjeví nějaký problém, do konce července by převoz měl být kompletní.
Dobrá zpráva je, že nafta je i po pětiletém uskladnění ve slušné kvalitě. Na českém území ji přebírá distributor pohonných hmot Čepro, který do ní přidává bionaftu a poté ji uvolňuje do oběhu. Část této nafty již „prolétla výfukem“ vozidel s dieselovým motorem.
Špatná zpráva zní, že celé skladované množství, tedy přibližně 75 milionů litrů, se do Česka nepodaří repatriovat.
Kontrola SSHR již na podzim roku 2014 zjistila, že část nafty v bavorských nádržích chybí. Rozsah tohoto defi citu později němečtí celníci upřesnili na 6,3 milionu litrů.
Kde tak vysoké množství mohlo zmizet?
Vypařilo se? Logicky se nabízí podvod ze strany Viktoriagruppe, i když zástupci této firmy odpovědnost odmítají.
„Jediný problém jsou nesrovnalosti v papírech.
Nic víc,“ uvedl k tomu loni Petr Malý.
Výsledkem kauzy Viktoriagruppe je smutné ponaučení, že honba za úsporami může skončit se zcela opačným výsledkem. Když sečteme 60 milionů korun za přepravu nafty z Bavorska do Česka, 30 milionů korun za právníky a 60 milionů korun za zmizelou naftu, vychází nám docela vysoká riziková přirážka.
O autorovi| David Tramba, tramba@mf.cz
