Hrad je úřadem kladeče věnců, ale šikovní lidé tam mohou přijít k pěknému byznysu
Prezident Miloš Zeman hned zkraje druhé poloviny svého mandátu v polovině září pořádně zabral a vyplnil mediální prostor, jak nejvíce to šlo. A dokázal přitom využít i rudé trenky na Hradě i školácky amatérské vystoupení na právě skončeném Valném shromáždění OSN.
Jako by už odstartoval předvolební kampaň před druhou přímou volbou hlavy státu. A přitom zkušeně a velmi pružně od počátku léta a poslední řecké krize kolem eura změnil pozice v klíčových otázkách tak, aby byly kompatibilní s preferencemi jeho oblíbených dolních deseti milionů.
Možná by se měl trochu uskromnit a mluvit o dolních sedmi milionech, protože to odpovídá těm sedmdesáti procentům voličů, kteří nechtějí v Česku zavádět euro a jsou ostře proti imigraci a zejména proti evropským kvótám na dělení uprchlíků přilákaných do Evropy neuvěřitelnou německou azylovou politikou.
Zeman umí dobře číst vůli lidu. Ještě před třemi lety brali lidé velmi vážně otázky spojené se zadlužením státu a deficitním hospodařením. A prezident založil slavný fond na splácení státního dluhu, do něhož vymáhal příspěvky od bohatých podnikatelů, což se mu sice moc nepovedlo, ale svůj účel to splnilo. Nyní po veřejných dluzích neštěkne ani pes a diskuse o nesmyslně deficitním státním rozpočtu zajímá jen pár tvrdohlavých komentátorů. Nyní je hitem rozpadající se jednota eurozóny a její evidentní nefunkčnost v souvislosti s Řeckem, jehož údajně zubožení obyvatelé už lezou na nervy nejen Němcům. Zeman ještě před půl rokem svolával do Lán poradu, na níž chtěl otevřít debatu o co nejrychlejším vstupu Česka do eurozóny. K té debatě sám přispíval ostrou kritikou bankovní rady ČNB, která je odjakživa k tomuto kroku velmi skeptická. A najednou je všechno jinak. Zarytý příznivec společné měny nyní tvrdí, že dokud je tam Řecko, nemáme se tam cpát.
Euronadšení je to tam a už se nic neurychluje, neboť lidu se to nelíbí.
A přesvědčený eurofederalista po schválení kvót na migranty a posunu EU ke společné azylové politice, která je samozřejmě ve federaci jediná možná, nyní v rozhovoru pro Reflex vykládá, že nechce být v čele nesuverénního státu, a vyzývá Sobotkovu vládu, aby se připojila k žalobě na kvóty, kterou podává Slovák Fico.
Bravura, s jakou smykem otočil do protisměru ve svých klíčových politických názorech, zaslouží potlesk od každého politického matadora, co jich v Česku máme.
Miloš si za to vysloužil jen rudé trenky na Hradě, recesistický výsměch jeho náklonnosti k Rusům a Číňanům, což pobavilo pražskou kavárnu i leckoho dalšího. Jeho voliče to pouze utvrdilo ve víře, že ten prezident je jejich chlap. Následná oslava narozenin v luxusní ruské restauraci v New Yorku je jen dlouhým nosem vystrčeným na pražské kritiky. Prostě: a najust si dám vodku a bliny s ikrou a zahrát na garmošku.
A v celé té vřavě pak plynule zanikl jakýsi banální problém s prověrkou kancléře Mynáře. Zeman sice někdy v pravěku tvrdil, že pokud jeho souputník glejt od Národního bezpečnostního úřadu nezíská, tak půjde, ale nyní tak nějak jaksi nejde, protože se může ještě odvolat a soudit dalších deset let. Ale, co bylo, bylo, terazky som prezidentom a budu dál, může si říkat Zeman a bude mít pravdu.
Pokud se rozhodne, že za dva a půl roku bude kandidovat, těžko bude hledat vážného soupeře. I když budou rudé trenky viset na každé lucerně od Hradčan až po Prašnou bránu. A je zcela nepochybné, že Mynář, Nejedlý a celá vlivová parta kolem ho do té kandidatury natlačí, protože jim jde o hodně, a jakkoli je Hrad úřadem kladeče věnců, mohou tam šikovní lidé přijít k pěknému byznysu.
O autorovi| PAVEL PĺRAL, paralp@mf.cz
