Rychlé concordy jsou zatím bez nástupce
Pád francouzského concordu připomněl, že nadzvukové civilní letectví čeká za deset let důležitý milník. Skončí totiž životnost současné letky concordů a není jasné, co je dokáže nahradit. Je pravděpodobné, že letecká doprava cestujících se vrátí zpět pod hranici zvuku, alespoň pokud jde o velké stroje se stovkou či větším počtem míst na palubě. Producenti se totiž rozhodli jít cestou zvětšování „běžných podzvukových letounů. Svědčí o tom neustálé rozšiřování kapacity zatím největšího letadla světa – Boeingu 747 „Jumbo . Na palubu jeho poslední verze se nalodí až 550 lidí. Přibližně stejný počet cestujících bude moci letět připravovaným Airbusem A3XX – mohou přitom počítat s ještě větším komfortem než v 747. Konec programů. Většina programů na vývoj supersonického pasažérského letounu byla v minulosti ukončena. V roce 1965 představil Sovětský svaz svůj projekt Tu–144, který se natolik podobal concordu, že dostal na Západě přezdívku „concordski . O osm let později se ale letadlo zřítilo poblíž Paříže a celý projekt byl ukončen. Jeho pohrobkem je jedno Tu–144, které paradoxně létá jako zkušební stroj amerického Úřadu pro letectví a kosmonautiku. Američané ukončili své vlastní pokusy v roce 1971, tedy pouhých pět let po vítězství Boeingu v tendru na stavbu supersonického letadla. Výrobce ze Seattlu se od té doby soustřeďuje na vylepšování své současné „sedmičkové řady letadel. Ze superrychlých letadel zůstal pouze concorde, jehož historie se začala psát v roce 1962. Tehdy Francie s Británií podepsala dohodu o společné výrobě těchto strojů. Concordy, které poprvé vzlétly s pasažéry na palubě v roce 1976, na rozdíl od jiných přežily své dětské období a bez závažné havárie létaly až do předminulého týdne. Bez ohledu na tragédii se ale jejich život krátí. A vývoj nového letadla vyjde podle odhadů na astronomických třicet miliard dolarů. Je to předzvěst konce snu o rychlém létání? Japonské překvapení? Existují reálné šance, že supersonické cestování nezanikne. Myšlenka na let kolem poloviny zemského obvodu za několik hodin totiž nedává spát konstruktérům z celého světa. Navíc teoreticky by mělo být rychlé létání mnohem efektivnější než cestování pod zvukovou hranicí. Vzduch proudící kolem křídel totiž v rychlostech vyšších než mach 1 (rychlost zvuku) téměř nedává šanci vzniku turbulencí. A let bez turbulencí šetří palivo a také přispívá k větší pohodě pasažérů. Ti si pak za rychlost a bezproblémovou cestu rádi připlatí. Je jasné, že letouny budoucnosti musí být větší než stomístný concorde. Zkušeností Air France a British Airways totiž ukazují, že stovka cestujících nedokáže let zaplatit. V roce 1997 proto zahájili Japonci vývoj vlastního letounu takzvané nové generace s názvem NEXST 1. Jejich Národní letecká laboratoř hodlá testovat jeho desetkrát zmenšený model v roce 2002. Tuto maketu vynese raketa do výše sedmnácti kilometrů. V té se má od svého nosiče oddělit a začít samostatně klouzat zpět k zemi. Test by měl prokázat, nakolik dokáže její aerodynamický tvar eliminovat odpor vzduchu. V roce 2005 by pak měla maketa vzlétnout s vlastními motory. Projekt má skončit v roce 2015 vzlétnutím prototypu. NEXST 1 pojme 250 cestujících, Pacifik překoná v kterémkoli směru bez nutnosti tankovat. Trasu Tokio–Los Angeles dokáže urazit za pouhé čtyři hodiny. Motory mu dokážou dát rychlost kolem dvou machů, bude tedy o něco pomalejší než concorde, ale vyšší počet sedadel přinese větší ekonomickou efektivnost. Amerika nespí. Také Američané se ještě svých plánů definitivně nevzdali. NASA začala loni vyvíjet letadlo o stejném počtu sedadel jako japonský NEXST 1, ale o čtvrtinu rychlejší – má docilovat rychlosti 2,5 machu. Jeho design má mít dvakrát menší odpor vzduchu než concorde. Projekt ovšem stagnuje vzhledem k tvrdým americkým restrikcím týkajícím se nadměrného hluku. Concorde totiž při prorážení zvukové bariéry vytvoří vlnu nikoli nepodobnou výstřelu z děla. Co lidé uslyší při vzletu více než dvakrát většího supersoniku? Konstruktéři proto dávají mnohem větší šance malým rychlým soukromým letadlům, takzvaným byznysjetům. Náklady na vývoj několikamístného supersoniku nebudou vysoké, zato poptávka po rychlém soukromém stroji může sahat do nebes. A kromě toho – zvuková vlna při startu takového letadla bude připomínat spíše výstřel zátky od šampaňského než vzlet raketoplánu.
Milníky nadzvukového létání 1962 – Francie a Británie podepisují dohodu o společné výrobě concordu 1965 – Sovětský svaz představil Tu–144 1966 – Boeing vítězí v americkém tendru na stavbu supersoniku 1971 – Američané ukončují projekt 1973 – Tu–144 padá poblíž Paříže, Sověti ukončují projekt 1976 – Concorde letí poprvé s cestujícími na palubě 1997 – Japonci zahajují vývoj NEXST 1 1999 – NASA začíná připravovat vlastní projekt
