Diskutuje se o ní už dlouho, zatím ale nikdy neprošla. Co? Legalizace tzv. švarcsystému. Naposledy se stala tématem nedávno, díky hospodářské krizi. V balíčku protikrizových opatření, která navrhla Národní ekonomická rada vlády (dnes již bývalé vlády), se původně mělo objevit i doporučení švarcsystém legalizovat.
Autor: Martin Siebert
Ještě dříve, než balíček vyšel oficiálně na světlo světa, vzedmula se mohutná vlna odporu ze strany jednotné fronty (samozvaných) ochránců práv pracujícího lidu a politici raději švarcsystém nechali dál tam, kde jev šedé zóně, nelegální, ale obtížně prokazatelný.
Švarcsystém se objevil hned v počátcích „budování kapitalismu“ v Čechách po sametové revoluci. Jeho podstatou je využívání služeb lidí podnikajících na živnostenský list namísto zaměstnanců, přičemž se nejedná o standardní dodavatelsko-odběratelské vztahy dvou nezávislých subjektů, jejich vzájemné vztahy připomínají vztah zaměstnavatele a zaměstnance. Říká se tomu také „zaměstnávání na IČO“. Jinými slovy – člověk chodí normálně do práce jako každý jiný pracující, zaměstnavatel mu hlídá pracovní dobu apod. jako každému jinému zaměstnanci. Místo pracovní smlouvy má ale živnostenský list a svému „zaměstnavateli“ každý měsíc posílá fakturu, kde vyplní částku, na které se domluvili coby na výplatě.
Má to své výhody. Pro zaměstnavatele je výhodný především tím, že za odvedenou práci platí jen svému „živnostníkovi“, zbavuje se nutnosti odvádět ještě z těchto peněz další peníze státu – odvody ze mzdy a na zdravotní a sociální pojištění. Onomu „živnostníkovi“ zase umožňuje nechat si z výplaty více peněz v kapse – pokud je šikovný v generování daňově uznatelných nákladů. Stát má ale pro tento způsob optimalizace nákladů na pracovní sílu málo pochopení a snaží se mu všemožně bránit – utíkají mu tak peníze vybrané na daních z příjmu a na odvodech. Odpůrci švarcsystému z řad odborářů také poukazují na to, že je to především způsob, jakým se zaměstnavatelé elegantně zbavují povinností a omezení, které jim vůči zaměstnancům ukládá zákoník práce.
To je pravda – v případě „typického“ švarcsystému pracovník nemá onu relativní svobodu samostatně výdělečně činné osoby, fakticky funguje ve vztahu ke svému zaměstnavateli, který se oficiálně tváří jako „odběratel“, jako jakýkoli jiný zaměstnanec – vykonává jím určenou práci na jím určeném místě po stanovenou pracovní dobu – zároveň se na něj nevztahují výhody zaměstnanců – nemá nárok na placenou dovolenou, na nemocenskou (pokud si dobrovolně neplatí nějaké vlastní připojištění), nemá žádné omezení pracovní doby (ta je pro něj coby pro živnostníka čistě v jeho kompetenci), zaměstnavatel s ním může kdykoli ukončit spolupráci, třeba ze dne na den, bez udání důvodu, bez nutnosti vyplácení odstupného atd. U zaměstnanců s nízkou kvalifikací, navíc v oblastech, kde se jen obtížně shání práce, může být švarcsystém skutečně „volbou z donucení“.
Existují však i lidé, kteří ve švarcsystému pracují zcela dobrovolně – a naopak odmítají jakékoli nabídky svého „jakobyzaměstnavatele“ posvětit tento pracovní vztah řádnou pracovní smlouvou (pro zaměstnavatele má totiž švarcsystém také svá rizika – především to, že stejně snadno jako on může spolupráci ukončit i druhá strana). Jde o specializované odborníky, kteří se nechtějí nechat svazovat pracovní smlouvou a zajistí si dostatečnou míru volnosti, i když třeba svou práci vykonávají v prostorách zaměstnavatele s využitím jeho pracovních prostředků (a protože o jejich práci zaměstnavatel stojí a je rád, že je má, poskytuje jim v plné míře i stejné benefity jako ostatním zaměstnancům). Švarcsystém zkrátka může mít různou podobu.
Zakázat!
S nápadem, jak ušetřit na odvodech státu za zaměstnance, přišel počátkem 90. let podnikatel Miroslav Švarc, po kterém má tento způsob „zaměstnávání“ své jméno. Ten ve své stavební firmě po dohodě se zaměstnanci všechny propustil ze zaměstnaneckého poměru, všichni zaměstnanci si pak zařídili živnostenské listy a Švarc s nimi uzavřel obchodní smlouvy, na základě kterých pro něj odváděli a fakturovali mu práci. Moc pochopení už tehdy u státního aparátu pro svůj zlepšovák na poli flexibilních forem práce nenašel – v roce 1993 byl několikrát pokutován a o rok později byl dokonce odsouzen ke třem letům odnětí svobody nepodmíněně – soud rozhodl, že v jeho případě nešlo o spolupráci s nezávislými živnostníky na základě dodavatelsko-odběratelských vztahů, ale o zastřený pracovněprávní vztah, a tím pádem za ně měl odvádět v plné výši všechny zákonné odvody. Švarcsystém je od té doby považován za nelegální a stát se ho snaží potírat. Marně.
Přestože svému „vynálezci“ moc štěstí nepřinesl, velice úspěšně se coby forma zaměstnávání uchytil. A to i tam, kde by měli jít příkladem jako první – u našich zákonodárců. Poslanečtí asistenti pracují pro své šéfy na živnostenský list. Bez výjimky. „Všichni mají živnostenské listy, což je faktickou legalizací a tolerancí švarcsystému. Proto bychom neměli trestat podnikatele za něco, co sama provozuje jedna z nejvyšších ústavních institucí,“ konstatoval v březnu při kulatém stole s novináři v Poslanecké sněmovně na téma švarcsystém v té době ještě stále ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Podobně jsou na tom i další státní instituce – kupř. ministerstva zaměstnávají armádu všemožných „externích poradců“ apod. na živnostenský list. U některých z nich jejich spolupráce s daným ministerstvem naplňuje znaky švarc systému přímo ukázkově – ministerstvo je jediným odběratelem jejich práce, svou práci vykonávají v pevně stanovené době s použitím prostředků zaměstnavatele a s pevně určeným místem výkonu práce… „Švarcsystém je jedním z řešení podpory zaměstnanosti v době krize. Je smutné, že jediný, komu je dnes tolerován, jsou asistenti zákonodárců v Poslanecké sněmovně ČR,“ míní poslanec David Šeich.
Švarcsystém?Ne, to jsou subdodavatelé
Navíc boj se švarcsystémem je tak trochu bojem s větrnými mlýny. Jak odlišit onen „zlý, ošklivý a nezákonný“ švarcsystém od plně respektovaného a stále více skloňovaného outsourcingu? Nebo od zcela legálního vztahu dodavatele a subdodavatele?
Teoreticky je to docela jednoduché. Při outsourcingu se podnikatel či firma zbavuje starostí o činnosti, které nesouvisejí přímo s jejím oborem podnikání, ale bez kterých by také nemohly dost dobře fungovat – např. vedení účetnictví, starost o firemní webové stránky, úklid kanceláří apod. Místo aby si na jejich zajištění našel nového zaměstnance, svěří starost o tyto činnosti právě na ně specializovaným firmám (či podnikatelům), pro které jsou to hlavní obory jejich podnikání. Velká firma si tak např. na ostrahu svého objektu najme bezpečnostní agenturu, na péči o svou počítačovou síť specializovanou IT firmu, na úklid úklidovou firmu – a tyto firmy zajistí dané činnosti prostřednictvím svých zaměstnanců.
Takový outsourcing v praxi ale může v případě menší firmy vypadat také tak, že starost o svou počítačovou síť svěří šikulovi s výučním listem, který jí za to bude fakturovat pevnou částku, nebude tuto službu dělat pro nikoho jiného a bude pravidelně v určeném čase docházet za svou prací do dané firmy. Je to švarcsystém, nebo outsourcing? Ještě tenčí dělící čára je u subdodávek – jde o situaci, kdy podnikatel není schopen z různých důvodů zajistit splnění svých závazků prostřednictvím vlastních zaměstnanců, a místo aby řešil, jak přijmout nové, kterých se, až převis zakázek (a tím i přísun peněz na výplaty většímu počtu lidí) skončí, bude jen velmi složitě a draze zbavovat, najme si pro splnění tohoto závazku další subjekt – firmu či samostatně výdělečně činnou osobu.
Na rozdíl od outsourcingu jde v případě subdodávek o situaci, kdy zadavatel přehazuje zcela či jen částečně na další subjekt práci, která je pro něj jeho hlavním oborem činnosti. Odlišit legální vztah dodavatele a subdodavatele od nelegálního švarcsystému je pak téměř nemožné, či přinejmenším hodně závislé na subjektivním pohledu toho, kdo situaci posuzuje.Absurdní boj pokračuje
Podle dnes již bývalého ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase je švarcsystém diskutabilní a kromě plusů má i minusy, ale bojovat s ním nemá valný smysl. „Boj s ním je boj s větrnými mlýny. V této zemi totiž existuje, přestože je zakázaný,“ míní. Sám bral legalizaci švarcsystému nikoli jako zázračný lék, ale jako určitou možnost pro podnikatele, jak i při sníženém objemu zakázek dát svým zaměstnancům šanci si vydělat. Místo aby je z obav před budoucností preventivně propustili, mohli by jim zcela legálně nabídnout alternativní řešení – pracovat na IČO.
Podnikatelé nápad přivítali. „Já v současné době kvůli krizi musím propustit deset lidí. Kdybych měl možnost je legálně najímat podle švarcsystému, situace by byla mnohem lepší,“ komentoval nápad Pavel Duba, jednatel společnosti Autocentrum Duba. „V některých oborech se bez švarcsystému ani obejít nelze. V dnešní době je v ČR zhruba 700 000 živnostníků takzvaně na plný úvazek, tj. že nemají jiný příjem. Jsou obory a oblasti, kde není možné uplatňovat klasický zaměstnanecký systém,“ konstatuje místopředseda Sdružení pražských podnikatelů a živnostníků Petr Baubín.
Odbory jsou proti
Proti se podle očekávání postavily odbory. Myslí-li premiér vážně názor, aby se ze zaměstnanců staly osoby samostatně výdělečně činné, jen když to zachrání pracovní místa, pak vládne stylem po mně potopa,“ prohlásil šéf ČMKOS a senátor za ČSSD Milan Štěch v reakci na výrok expremiéra Mirka Topolánka, že pokud budou lidé nuceni odcházet ze standardního zaměstnání, pak ,podpora čehokoliv, co není princip - zůstanu doma na podpoře a uvidím, jak to dopadne - je dobrá. Podle odborářů by stát za každých 10 000 zaměstnanců, kteří by přešli na švarcsystém, ztratil na příjmech veřejných financí miliardu korun a přechod „čtvrtiny ze čtyř milionů českých zaměstnanců do režimu živnostníků by pro státní kasu znamenal výpadek 100 miliard korun.
„Přestože se sociálním partnerům může zdát, že tento návrh jde proti zaměstnancům, není tomu tak. Hospodářská komora je přesvědčena, že tuzemské firmy v žádném případě nebudou chtít ztratit své kvalitní zaměstnance. Naopak dočasnou instalací švarcsystému tyto firmy jasně dávají najevo, že o své zaměstnance stojí a umožní jim pracovat pro firmu alespoň touto formou, protože v opačném případě jsou nuceni zacházet až do krajních řešení včetně propouštění,“ oponoval vášnivému odmítnutí nápadu s legalizací švarcsystému prezident Hospodářské komory Petr Kužel. Sociální partneři nicméně svůj postoj nezměnili a švarcsystém nakonec z návrhu protikrizových opatření připravených Národní ekonomickou radou vlády vypadl. Po nějaké době poté padla také vláda. Švarcsystém, který se stal v prvním čtvrtletí letošního roku tak vášnivě diskutovaným tématem, však zcela jistě bude žít dál. I když stále bez posvěcení „oficiálních míst“. V určitých případech se totiž vyplácí oběma zúčastněným stranám.
