Již od začátku existence Evropského společenství (ES) bylo zřejmé, že rozdílné míry zdanění v jednotlivých členských státech vystavují společnosti, jež v nich sídlí, různým podmínkám.
Rozdíly existují mezi zdaněním skupin společností sídlících v jednotlivých členských státech Evropské unie. A také mezi daňovou zátěží skupin, které působí v rámci daňové správy jednoho členského státu, a zdaněním těch, jež fungují prostřednictvím dceřiných společností ve dvou nebo více zemích EU.
Harmonizace
Tyto rozdíly mohou ovlivnit rozhodování investorů, ve kterém členském státě založit sídlo společnosti. A nejsou-li podloženy ryze ekonomickými faktory, mohou vést ke ztrátám z důvodu neefektivní alokace zdrojů.
Existence rozdílů zdanění právnických osob byla motivem snah harmonizovat tuto daň v rámci EU. Tyto snahy však historicky nepřinesly očekávaný výsledek. Důvodů lze nalézt několik. Například značnou rozdílnost daňových systémů v jednotlivých členských státech, různou váhu daně z příjmů právnických osob na příjmové straně státních rozpočtů, rozdílné tradice ve financování veřejných statků, odlišné nepřímé dotační politiky a podobně.
Příprava CCCTB
Od roku 2001 však tyto snahy opět nabírají na intenzitě a postup Evropské komise v této oblasti je více „strategický“, než tomu bylo před tímto rokem.
Komise postupuje „na dvou frontách“. Na jedné straně navrhuje změny, které mají řešit nejakutnější případy omezování fungování jednotného trhu nesymetrickými daňovými pravidly. Na druhé straně připravuje koncepční rámec pro stanovení základu daně z příjmů právnických osob založených v různých členských státech na konsolidovaném základě (Common Consolidated Corporate Tax Base - CCCTB).
Navrhuje, aby se CCCTB (stanovený za celou konsolidovanou skupinu včetně dceřiných společností) následně alokačním klíčem rozdělil mezi jednotlivé členské státy, ve kterých konsolidovaná skupina působí. Tyto členské státy by poté při stanovení výše lokální povinnosti k dani z příjmů právnických osob uplatnily místní sazbu daně. Tímto postupem by bylo nahrazeno zjišťování základu daně pro každou společnost ze skupiny dle domácích daňových zákonů.
Výhody přijetí CCCTB by tedy spočívaly zejména v odstranění administrativní náročnosti plnění daňových povinností konsolidovanými skupinami. A to v důsledku použití stejných pravidel pro zjištění základu daně za celou skupinu (včetně podání jediného daňového přiznání), zjednodušení dokumentace k tržnímu charakteru cen u transakcí a automatického uplatnění daňových ztrát v jejím rámci.
Přínos koordinovaného přístupu
Z uvedených důvodů je však proces dohody na způsobu stanovení CCCTB náročný. Mnoho koncepčních oblastí zůstává otevřených, například zahrnutí příjmů ze zdrojů mimo státy EU do CCCTB, specifika úprav základu daně finančními institucemi, definice skupiny pro tyto účely, metoda eliminace vnitroskupinových transakcí při konsolidaci a tak dále. A je předmětem diskusí pracovní skupiny založené Evropskou komisí za tímto účelem. Tato skupina nedávno začala shromažďovat data ke kvantifikaci dopadů přijetí CCCTB na daňové zatížení společností v EU.
Současně je však nutné říct, že komise mnohokrát deklarovala záměr prosadit tento koncept do daňového práva členských států. Přibývá i rozhodnutí Evropského soudního dvora, která považují některá ustanovení domácích daňových předpisů za neslučitelná s právem Evropské unie. Proto by koordinovaný přístup ke změnám domácích daňových předpisů mohl být přínosný.
Proces přijetí CCCTB neustále pokračuje a má za sebou významné pokroky. Očekává se však, že z důvodů rozdílných pohledů jednotlivých členských států na principy použité pro stanovení jednotného základu daně z příjmů na konsolidovaném základě, CCCTB nebude v dohledné budoucnosti přijat.
