Obchodní vazby na Blízký a Střední východ u nás mají dlouholetou tradici a dnes v tomto teritoriu najde odbyt české zboží za desítky miliard korun. Jak dalece může účast ČR ve válečném konfliktu ohrozit náš export do této oblasti? Do roku 1989 byl náš export do tohoto regionu z hlediska komoditního nepochybně velmi výhodný.
Obchodní vazby na Blízký a Střední východ u nás mají dlouholetou tradici a dnes v tomto teritoriu najde odbyt české zboží za desítky miliard korun. Jak dalece může účast ČR ve válečném konfliktu ohrozit náš export do této oblasti?
Do roku 1989 byl náš export do tohoto regionu z hlediska komoditního nepochybně velmi výhodný. Kromě tradičních českých výrobků (sklo, keramika, bižuterie) a produkce zbrojního průmyslu tady nacházely dobrý odbyt zejména investiční celky (rafinerie, elektrárny, cementárny, pivovary apod.). S tím ovšem korespondovala už ne tak výhodná skladba partnerů. Mezi nimi dominovaly „spřátelené“ režimy, především Libye, Sýrie či Irák. Obchodní kontakty na země Perského zálivu, Izrael nebo Jordánsko byly v podstatě nulové, když v osmdesátých letech začala ochabovat i s takovými tradičními partnery, jako byl Egypt či Libanon. I z tohoto krátkého výčtu je patrné, že obchodní výměny tehdejší ČSSR se Blízkým a Středním východem byla motivována více politicky než ekonomicky - svědčí o tom i skutečnost, že z této doby pochází nejedna nedobytná pohledávka. Situace se radikálně změnila po roce 1989 a zejména 1991. České výrobky se začaly uplatňovat na „nových“ trzích (Izrael, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie), oživily se vztahy s arabskými zeměmi severní Afriky, když naopak se víceméně zastavila obchodní výměna s někdejšími „spřátelenými“ zeměmi, s výjimkou Sýrie. S tímto nepochybně pozitivním rozšířením obchodních příležitostí ovšem byla spojena změna zbožové struktury českého exportu do oblasti. Dodávky investičních celků se z ní víceméně vytratily - české firmy nemohou konkurovat dodavatelům z vyspělých tržních ekonomik, přičemž v pozadí této skutečnosti je především jejich finanční slabost. Na světovém trhu investičních celků nabídka vysoce převažuje nad poptávkou. To pochopitelně zvyšuje nároky odběratelů jak na kvalitu a její záruky, tak především na způsoby financování výstavby, kde se standardem stávají dlouhodobé nízkoúročené úvěry. Nepochybně i tato okolnost stála v pozadí jistého zklamání nad víceméně nulovou účastí českých firem na poválečné rekonstrukci Kuvajtu po válce v roce 1991. To ale nic nemění na tom, že naše současné obchodní pozice v této oblasti by z hlediska politického neměl právě probíhající konflikt výrazněji ohrozit. Největšími partnery v tomto teritoriu jsou dnes pro nás země, které více či méně viditelně stojí na straně USA - státy Perského zálivu, Izrael, Jordánsko, Turecko. Poslední jednání ligy arabských zemí ukázalo, že i pro severoafrické arabské státy je těžké nalézt s Bagdádem společnou notu, a tak lze předpokládat, že jejich odpor vůči válce se odehraje povětšinou v rétorické rovině. Tím spíše, že proirácká arabská fronta vlastně neexistuje, jistě i proto, že takoví „přirození“ spojenci Bagdádu jako Sýrie a prosyrský Libanon mají nemalé vlastní vnitropolitické problémy, a navíc, v případě Sýrie, vlastní regionálněvelmocenské ambice. Lze proto s jistou dávkou optimizmu předpokládat, že konflikt bude krátký a že pozice českého exportu na Blízkém a Středním východě zůstanou zachovány a jejich budoucnost bude určována především ekonomickými faktory.
Český export na Blízkém a Střední východ (mil. Kč)
Země 2001 2002
Turecko 4866 8912
Jordánsko 456 552
SAE 5539 7190
Tunisko 330 351
Izrael 2805 2407
Kuvajt 267 332
Egypt 2082 1611
Maroko 428 277
Alžírsko 1078 1442
Katar 33 137
Sýrie 1488 1441
Libye 130 72
Írán 1121 1309
Bahrajn 81 54
S. Arábie 2077 1097
Omán 29 29
Libanon 1269 1003
Irák 1 15
PRAMEN: CELNÍ SPRÁVA ČR
