Blocherova trojnásobná porážka

Populistická strana SVP v čele s kontroverzním miliardářem čelí revoltě vlastních členů

Pouhý týden před začátkem fotbalového svátku si Švýcaři ušetřili trapas představit se před zraky světa jako národ úzkoprsých nepřátel cizinců. Tak alespoň výsledky nedávno uskutečněného referenda o zpřísnění podmínek pro udělování švýcarského občanství komentoval rakouský deník Standard. Nicméně v referendu nešlo jen o udělování občanství. Lidové hlasování mělo být především ukázkou síly populistické Švýcarské lidové strany (SVP). Opak se stal pravdou – populisty čekala tvrdá porážka v podobě trojnásobného „ne“. Lidovci se totiž formou referenda snažili protlačit hned tři zákony. Obsahem prvního bylo, aby o osudu imigrantů rozhodovaly samy obce formou tajného hlasování. Tento návrh odmítlo 63,8 procenta švýcarských voličů. Další iniciativa, přezdívaná „náhubková“, měla vládě zakázat vyjadřovat v rámci kampaně před referendem názor na to, jaký výsledek považuje za nejlepší. Poslední návrh se týkal změn ve zdravotnictví. Přitom míra odmítnutí obou dalších iniciativ podporovaných SVP byla ještě vyšší než v případě referenda o udělování občanských práv. Návrh zdravotnických reforem odmítlo 69,5 procenta hlasujících a náhubkovou iniciativu dokonce 75 procent voličů.

===== NEZVOLENÝ BLOCHER

K pochopení toho, co se ve Švýcarsku vlastně první červnovou neděli událo, se musíme vrátit trochu do historie. SVP vznikla sloučením menších stran v roce 1971. Od té doby vykazovala postupný vzestup (již v osmdesátých letech získávala až dvanáct procent hlasů). K dalšímu posílení SVP přispěla v roce 1986 úspěšná kampaň proti vstupu Švýcarska do OSN (Švýcarsko se členem stalo až v roce 2002, pozn. red.). V roce 1992 se SVP zase jako jediná vládní strana vyslovila proti vstupu Švýcarska do Evropského hospodářského prostoru. Tento postoj nakonec podpořili těsnou většinou i švýcarští občané, což straně i jejímu hlavnímu mluvčímu Christophu Blocherovi zajistilo velkou prestiž, kterou SVP proměnila v další volební zisky. Ten největší ji čekal loni v říjnu, kdy se s téměř 30 procenty všech hlasů stala nejsilnější parlamentní stranou. Již v prosinci ale nastal zásadní obrat. SVP obhajovala ve švýcarské vládě – Spolkové radě – dva posty. Jedním z nich byla pozice ministra spravedlnosti zaujímaná Blocherem, který se však obhájení mandátu nedočkal. Na jeho místo byla překvapivě zvolena jeho stranická kolegyně Eveline Widmerová-Schlumpfová. Ta spolu s druhým zástupcem SVP ve Spolkové radě Samuelem Schmidem pozici přijala. Reakce populistů byla rychlá. Oba rebelové byli vyloučeni z parlamentní frakce SVP, strana zároveň vystoupila z vlády a vyhrožovala, že nadále bude své záměry prosazovat formou referend.

**HRANICE PŘÍMÉ DEMOKRACIE**

Prubířským kamenem této strategie měla být právě uskutečněná referenda. Jako ústřední motiv byla vybrána iniciativa o udělování švýcarského občanství, kterou odstartoval verdikt švýcarského Spolkového soudu z roku 2003. Ten rozhodl, že každé odmítnutí občanství musí být zdůvodněno a že v případě svévolného odmítnutí občanství má dotčený právo na protest u soudu. Výrok Spolkového soudu tak nepřímo zakázal udělování občanství formou místního referenda, jak to do té doby bylo v menších obcích běžné. Přitom se často stávalo, že žadatelé ze západní Evropy občanství získali, zatímco například Balkánci byli paušálně odmítáni. SVP výrok Spolkového soudu nazvala vandalismem proti ústavě a chtěla obnovit dřívější praxi. Cílem bylo, aby udělování občanství cizincům neměly v rukou úřady, ale aby o něm rozhodovala referenda v příslušných obcích, kde cizinci žijí. A proti rozhodnutí obecních referend neměl existovat žádný opravný prostředek.
Mluvčím a hlavním propagátorem kampaně se stal sám Blocher, který usilovně cestoval po celé zemi, aby švýcarské občany mobilizoval pro podporu iniciativy. Navíc Švýcarsko oblepil plakáty, na kterých bílé, hnědé a černé ruce dychtivě sahají do bedny plné červených švýcarských pasů. Miliardáři Blocherovi, jenž kampaň platil z vlastních prostředků, se však podařilo místo příznivců mobilizovat spíše odpůrce. První průzkumy veřejného mínění totiž potvrzovaly převahu zastánců iniciativy a referendum přineslo naprosto opačný výsledek. Přitom se ze zkušeností s podobnými referendy z minulých let počítalo s podílem hlasů pro iniciativu ve výši alespoň 45 procent. Blocher sice několikrát prohlásil, že vyhrát lidové hlasování bude obtížné, ale s tak jednoznačným výsledkem – pouhými 36 procenty hlasů pro – nikdo nepočítal. Mimochodem ironií kampaně bylo, že v ní proti SVP stála ministryně spravedlnosti Widmerová-Schlumpfová, která v prosinci zaujala Blocherovo místo ve vládě. Hlavní vzkaz, který vyslali voliči ze země helvetského kříže, tak zní, že většina z nich s opoziční SVP v tomto nesouhlasí.
Přitom podmínky udělování občanství patří ve Švýcarsku k nejpřísnějším. Žadatel o občanství musí v zemi žít dvanáct let a zároveň podstupuje zkoušku z historických i kulturních znalostí, píše jazykový test a prokazuje dostatečnou míru integrace do švýcarské společnosti. Tento přístup je však pochopitelný – ve Švýcarsku totiž žije asi 22 procent cizinců. I proto se snahy o zjednodušení podmínek pro udělování občanství nesetkávají s pochopením. Například ještě v roce 2003 Švýcaři potřetí za sebou v referendu odmítli ulehčení získávání občanských práv cizincům druhé generace.

===== ROZPAD NA OBZORU?

První červnová neděle přinesla ještě jednu zajímavou událost. Ústřední představenstvo SVP vyloučilo sekci strany v kantonu Graubünden a s ní i ministryni Widmerovou-Schlumpfovou. Následně vystoupili liberální lidovci z bernského kantonu a objevily se zprávy o možnosti vzniku nové liberální politické strany založené odpadlíky z SVP. I uvnitř zbytku SVP se množí rozdílné názory na další směřování strany. Například poslanec SVP Peter Spuhler se pro švýcarský deník Tages Anzeiger vyjádřil následovně: „Blocherovy výkony coby podnikatele a politika jsou fenomenální. Nicméně i za něj doufám, že se rozhodne ve správném okamžiku stáhnout z politiky. Jinak by se mohl stát pro stranu hypotékou.“ Naopak pro předsedu SVP Toniho Brunnera je ochod Blochera ze strany nepředstavitelný. „Má hodnotu, jíž se nelze zřeknout,“ prohlásil Brunner.

===== DALŠÍ DUEL NAPŘESROK

Ať již dopadnou současné spory v SVP jakkoliv, již nyní je jisté, že referendům nebude ve Švýcarsku hned tak konec. Na listopad se chystají lidová hlasování o beztrestném užívání konopí a o omezení práva spolků na ochranu přírody, vlasti a životního prostředí na stížnost k správním orgánům a soudům. Ty ale nepatří ke klíčovým tématům SVP. Naopak možnost dalšího otestování své opoziční síly dostanou lidovci, přežijí-li současnou krizi, až v příštím roce, kdy se chystá hlasování o možnosti vyhostit cizince páchající trestné činy a o svobodném pohybu osob. V druhém referendu se bude rozhodovat o otevření švýcarských hranic občanům Rumunska a Bulharska. V těchto případech bude mít SVP opět šanci zahustit náladu ve Švýcarsku prostřednictvím politických hesel namířených proti cizincům.

BOX
Frankofonie liberálnější Kromě kantonu Schwyz, kde podpora iniciativy SVP o zpřísnění podmínek získání občanství dosáhla téměř 60 procent, odmítlo tento návrh SVP všech zbylých 25 švýcarských kantonů. Nejsilnější ne padlo ve frankofonní části Švýcarska – v kantonech Ženeva, Waadt, Jura a Neuenburg to bylo více než 80 procent hlasů. Také velká města německé části Švýcarska a dokonce i k cizincům skeptický Tessin hlasovaly proti návrhu SVP. Platí pravidlo, že čím více na západ, tím bylo vyslovené ne silnější. Naopak těsnější byly výsledky ve venkovských oblastech středního a východního Švýcarska, kde se proti iniciativě vyslovilo v průměru 50 až 55 procent voličů.
Pramen: St. Galler Tagblatt

SOUVISLOSTI Podmínky udělování občanství patří ve Švýcarsku k nejpřísnějším. Žadatel o občanství musí v zemi žít dvanáct let a zároveň podstupuje zkoušku z historických i kulturních znalostí, píše jazykový test a prokazuje dostatečnou míru integrace do švýcarské společnosti.