Český eurokomisař si zřídil vlastní veřejný "internetový deníček"
Některé internetové blogy mají obrovský úspěch a až neuvěřitelnou návštěvnost. Jsou otevřené, šokující, vtipné. Nově zřízený blogy eurokomisaře Vladimíra Špidly mezi takové úspěšné „veřejné elektronické deníčky“ patřit nebude. Jeho zápisník s adresou http://europe.eu.int/comm/employment_social/emplweb/spidla/blog_en.cfm, psaný ve čtyřech jazycích, není ani otevřený, ani šokující, ani vtipný. Je zkrátka Špidlův.
Jde o duševní zdraví.
Český expremiér se nezměnil ani po roce v Bruselu, zůstal svůj. Nechová se dle očekávání. Tak třeba belgické hlavní město, v němž nyní žije, prozkoumává postupně pěšky a ve čtvercích, které si zakreslí do mapy. I když je to tak trochu podivín, v Evropské komisi se dá považovat za průkopníka: stal se teprve druhým z pětadvaceti komisařů, kteří si zřídil vlastní blog. Nechal se předběhnout pouze Švédkou Margot Wallströmovou, která má na starosti unijní komunikační strategii. Ta zprovoznila blog už v lednu 2005.
Není malých (nejen rolí). Tímto titulkem český eurokomisař svůj blog 14. listopadu odstartoval. A hned na začátku zápisu vysvětluje případnému čtenáři také proč: „Technika budiž pochválena. A internet zvlášť… Rozhodl jsem se, že si díky němu trochu povolím tu svěrací kazajku diplomatického protokolu. Vlastní blog je k tomu přímo ideální. Chtěl by si z něj vytvořit takový koutek e-svobody. Do kterého se budu moci semtam utéct. Nijak často, ale aspoň občas… V zájmu zachování duševního zdraví.“
V dalším odstavci Špidla svým typickým stylem vysvětluje, co hodlá do svého blogu psát. „Není špatné mít takový občasník. Rozhodně nemám ambici ho vnucovat jako obšťastník. Jen bych nerad, aby z něj byl časem otravník. A už vůbec ho nemíním projektovat coby opravník. Ne, určitě nechci uvádět na pravou míru, co se napíše například v médiích. Ze zkušeností vím, že novináři jsou většinou vlastně všichni jen dobří. A člověk si za to vždycky může stejně sám… Takže to ani nemá cenu. Radši se budu věnovat tomu, co mě zaujme. Nebo nadzdvihne. Přinutí k zamyšlení. Vytočí. Pobaví. Potěší. Podle pravidla: sdílený problém je poloviční. A sdílení radost dvojnásobná,“ rozepsal se Špidla v polovině listopadu.
Josef K. z Mostu.
Koncem listopadu už Špidla na svém blogu filozofuje. Vymyslel, jak vyloučit diskriminaci na pracovním trhu. Zmiňuje Kafkův Proces a odsouzení Josefa K. „Setkávám se s tím prakticky na každém kroku. V Lyonu stejně jako v Mostu… Všude jsou lidé, kteří prostě nedostanou šanci. Stačí málo. Třeba věk kolem padesátky. Malé děti na krku. Jméno naznačující původ či vyznání… Člověk se v tomhle koloběhu téměř vytrácí, celá ta mašinerie funguje jakoby sama,“ kreslí Špidla temnou vizi.
Vzápětí ale přichází s vlastním receptem: „Model existuje, všichni ho známe. Má podobu anonymní soutěže hudebníků. Každý zahraje za plentou. A porota rozhodne teprve poté, co zazní poslední tón. Šanci tak dostanou skutečně všichni. Ta plenta představuje pro rovné příležitosti skutečně dobrou inspiraci. V praxi by prostě stačilo zavést registr osob založený na systému zcela anonymních kódů. Aby z nich nebylo možné vyčíst například věk ani pohlaví, ani původ konkrétního člověka.“
Špidla zatím na blog „pověsil“ tři příspěvky. Každý v češtině, angličtině, francouzštině a němčině.
„Pro vlastní blog se Vladimír Špidla rozhodl při rekonstrukci svých webových stránek,“ sdělil týdeníku EURO člen Špidlova kabinetu Pavel Bouda. „Inspiraci našel spíše mimo Evropskou komisi… Na jednotlivých jazykových verzích webových stránek včetně blogu spolupracuje překladatelský servis Evropské komise. Vladimír Špidla zvládá bez problémů francouzštinu a němčinu,“ dodal Bouda.
Bilbao za hradbami.
V polovině prosince se Špidla na svém blogu pustil do španělského fotbalového klubu Athletic Bilbao. Proč? Špidla soudí, že klub upadá, protože v něm nehrají žádní zahraniční hráči. „V sestavách těch nejúspěšnějších španělských klubů najdete vedle Španělů také Brazilce, Nizozemce, Francouze, Argentince, Angličany, Srby, Turky, Dány, Kamerunce i Rusy a další. Prakticky všechny týmy španělské ligy mají velmi pestré mezinárodní složení. S výjimkou Athletika Bilbao… Tak to prostě odpovídá personální politice vedení týmu. Sami se tak omezují ve výběru. A tím si vytvořili strop. Nižší, než mají ostatní. Není to vlastně nic nového. Stačí letmý pohled do historie. Tak to s hradbami prostě vždycky bylo. Dokázaly být účinné jen do určité míry, pak se přežily. Staly se překážkou, tak přišel čas je zbořit. Je to tak očividné. Až se nechce věřit, že to lze vůbec přehlédnout. Přitom se otevřenost bezpochyby vyplatí. Fotbalisté už to vědí. Klubům přináší atraktivní hru, dobré výsledky, spokojené diváky i ekonomickou sílu. To platí všude, nejen ve fotbale. Výjimkou není ani evropský trh práce,“ uzavírá svůj zatím poslední příspěvek na blogu Špidla.
