Kreml investuje do výzkumu a vývoje výzbroje miliardy dolarů
Rusko vstoupilo do nové éry. Narostlo mu sebevědomí, přibylo peněz ve státní pokladně, zařadilo se do kategorie světových velmocí a začalo se chovat jako majitel Severního pólu. Už to není zahnívající komunistický Sovětský závaz ani chaotické a ponížené Rusko devadesátých let minulého století. Putinovo Rusko je silný partner a nepříjemný protivník. Navíc v posledních letech začalo významně zvětšovat zbrojní arzenál. Pod heslem boje s mezinárodním terorismem se však skrývá také něco jiného - varovně vztyčený prst, který má všechny upozornit, že Rusko zůstává jadernou velmocí, jež opět investuje do výzkumu a vývoje nejrůznějších zbraní miliardy dolarů. Může si to dovolit.
Bulava a Topol-M.
Už v roce 2005 západní tisk upozorňoval na to, že navenek se sice obě světové velmoci USA a Rusko tváří přátelsky, ale de facto se opět vrací konfrontační politika, a to i ve vztahu ke zbrojení a vývoji nových a stále ničivějších druhů zbraní. Nejvíce alarmující na celé věci bylo a je, že závody ve zbrojení se odrazily i na vývoji a výrobě jaderného potenciálu. Situace se tak trochu vrátila o čtvrt století nazpět, kdy svět vyděsily zprávy o rozmístění sovětských SS-18 na jedné straně a amerických Pershingů 2 na druhé. V listopadu onoho skrytě konfrontačního roku 2005 americké námořnictvo úspěšně uskutečnilo zkoušku rakety, která dokáže zlikvidovat její balistické protějšky. Na křižníku Argus, brázdícím vody Tichého oceánu, se tehdy jásalo. Zanedlouho se však jásalo i v Rusku, kde tyto kroky USA vedly k ještě větší snaze urychlit program zkoušek a modernizace mezikontinentálních balistických raket Topol-M. Mobilní raketa SS-27 startující ze země je mezi nimi chloubou, která však mohla být dokončena až díky obrovským příjmům za energetické suroviny exportované do zahraničí. Stejně jako obludná Bulava, která je vystřelována z ponorek a údajně ji nedokáže zachytit žádné zařízení na světě - ani americké radary. Bulava totiž ani tak neletí, jako se plíží. Dokáže totiž se svými s ničivými účinky letět k cíli jen asi 40 kilometrů nad zemským povrchem a zcela zmást obranné systémy, které nemají ani tušení, co a kam letí.
Strach je nejlepší zbrojař.
V roce 2006 vynaložilo Rusko na nákup nových zbraní a opravu starých 164 miliard rublů. Bylo to sice o 53,5 miliardy rublů více než v roce předchozím, ale nic proti tomu, co utratí za zbraně Rusové letos. Ostatně, vždyť si to mohou dovolit. Rostoucí ceny za ropu a plyn jim umožňují utrácet petrodolary za rakety a atomové ponorky téměř bez omezení. Ideologicky podporuje zbrojení hrozba mezinárodního terorismu. Do 11. září 2001 prostý Rus nadával na vládu, že místo silnic vyrábí tanky a rakety, po teroristickém útoku na Ameriku a sérii krvavých teroristických akcích v Rusku však už ruský volič proti novým zbrojním programům nic nenamítá. Strach je nejlepší zbrojař.
Protože za teplo v evropských bytech platíme petrodolary, podílíme se na ruském zbrojním boomu. A tak i díky poptávce po teple a pohonných hmotách mohl na podzim roku 2006 generál Nikolaj Pankov, tehdejší náměstek ministra obrany, prohlásit: „Budeme nakupovat letadla po letkách a tanky po praporech.“ Bez skrupulí přiznal, že do roku 2015 Rusko utratí za zbraně asi pět bilionů rublů. Půjde-li obchod s ropou i nadále tak dobře, ruská vláda se určitě nebude rozpakovat tento plán upravit směrem nahoru.
Od jaderných bomb k vakuovým.
Podle amerických i ruských zdrojů má Rusko v současnosti 4399 jaderných hlavic. USA o 1600 více. Rusko ovšem vede, bude-li se počítat hmotnost atomových bomb - disponuje 2547,7 tuny oproti 1797,9 tuny USA. Na první pohled to je tedy v podstatě vyrovnaný stav.
Američané se však domnívají, že dokážou Rusko ochromit prvním a zničit druhým jaderným úderem. Loni v březnu vyšel v americkém časopise Foreign Affairs článek, která nadzvedl celý ruský diplomatický sbor i politickou elitu. Američtí analytici prohlásili, že se vrací situace ze čtyřicátých let minulého století, kdy USA měly takzvaný jaderný monopol. Kdyby zaútočily jadernou zbraní první, Rusko by údajně nemělo šanci odpovědět. Model jaderného zadržování je prý minulostí. Rusové se nejprve tvářili uraženě, poté se však pustili do práce. Museli přece nějak Američanům, kteří tvrdili, že oproti sovětským časům má dnešní Rusko o 39 procent strategických bombardérů a o 58 procent mezikontinentálních balistických raket méně, dokázat, že je třeba se jich pořád bát. Dohnat náskok USA však je více než náročné. Vždyť například ponorek s balistickými raketami dnes Rusům ve srovnání se sovětskou flotilou zbylo jen 20 procent. Kromě toho ruská protiraketová obrana nedokáže americkému hypotetickému útoku účinně čelit. Kdyby si protivník vybral šikovnou dráhu a přesně věděl, kam ruské radary nedosáhnou, dozví se ruské vedení i velení o raketě na svém území až po její explozi.
Ruskou generalitu to nadzvedlo a politici označili výroky amerických expertů za provokaci a výmysly. Zčásti slovy a dílem činy se Moskva nyní snaží dokázat USA i světu, že se analytici mýlili. Právě taková atmosféra umožňuje zrod dalších zbraní hromadného ničení - chcete-li nového závodu ve zbrojení, který možná ani nikdy neskončil, jen nebylo moderní o něm nahlas hovořit. A právě tato situace přeje i takovým podivnostem, jako jsou tajemné a hrůzyplné vakuové bomby.
Bomba otec a bomba matka.
V záplavě zpráv o vývoji nových zbraní a o zkouškách stále dokonalejších raket i výrobě ničivějších náloží je těžké rozlišit, co je strašení, pusté harašení zbraněmi či fabulace a co skutečně seriózní odpověď Rusů na jejich komplex zbrojařské méněcennosti. V případě vakuové bomby je to přesně ten případ, kdy zpráva na jedné straně laika trochu vyděsí, a na druhé v něm vyvolává víru v to, že si Rusko vymýšlí, aby Západ jak potrápilo, tak udrželo na uzdě.
Ve vychloubání ruských generálů, že nedávno vyzkoušeli novou vakuovou bombu, jejíž úderná síla je srovnatelná pouze s jadernou náloží, se ozývá kromě pýchy i jasná výhrůžka. Bylo tomu tak i tehdy, když zástupce náčelníka generálního štábu Ruska Alexandr Rukšin prohlásil, že nová nálož není v rozporu se žádným Moskvou podepsaným mezinárodním závazkem. Navíc prý použití vakuové bomby neohrožuje životní prostředí. Hned vzápětí však Rukšin nedokázal skrýt nadšení. Vysvětloval totiž, že „efektivita a možnosti nové bomby jsou srovnatelné jen s jadernou náloží“.
Ruští vojenští konstruktéři nazvali bombu „otcem všech bomb“. Jde o odpověď na to, že v USA analogické bombě říkají „matka všech bomb“. Otec je však, jak bývá zvykem, silnější. Ruská verze vakuové bomby má v jádru při výbuchu dvakrát vyšší teplotu a dokáže zničit jednou tak velké území.
Je čím se chlubit.
V Rusech tentokrát zvítězila touha pochlubit se, šokovat a dokázat světu, že Rusko je prostě nejlepší, ať už staví mrakodrapy nebo vyrábí zbraně. A tak ruská státní televize s velkou pompou ukázala strategický bombardér Tu-160, který shodil bombu, po níž nastala silná exploze. Reportér oznámil ruskému divákovi, že „základní destrukci způsobuje nadzvuková tlaková vlna a neuvěřitelně vysoká teplota - vše živé se prostě vypaří.“ A redaktor prvního státního televizního kanálu dále s nadšením řekl: „Země se po výbuchu podobá spíše měsíční krajině, přičemž zde není žádné radioaktivní záření či chemické znečištění.“ Na obrazovce zatím byla vidět zničená budova - zkušební - a spálená země - ta však skutečná.
Pesimisté a optimisté.
Nadšení ruských patriotů však okamžitě zchladil známý ruský vojenský publicista Pavel Felgengauer. Tvrdil totiž, že žádná převratná nanotechnologie nebyla při výrobě ruské bomby použita a že vlastně jde jen o jinou verzi ničivé nálože, kterou měl SSSR už před 40 lety. Kromě toho na rozdíl od americké bomby tu ruskou nenavádí přesně na cíl systém GPS. Její ničivá síla - pokud tedy tato bomba opravdu existuje - se může obrátit proti každému, kdo se zdržuje v okruhu několika stovek metrů od vybraného cíle.
Podle pozorovatelů, kteří komentují zprávy o nové ničivé ruské zbrani, jde o další svědectví snahy Kremlu demonstrovat sílu. Patří do stejné kategorie jako Putinovo prohlášení o bombardérech. V srpnu ruský prezident Vladimir Putin sdělil světu, že Rusko obnovuje pravidelné lety strategického letectva včetně bombardérů Tu-160 a ještě starších Tu-95. Mimochodem, právě těžký bombardér Tu-160 je jedním z mála strojů, které dokážou nést vakuovou bombu a neshodit ji předčasně. Naštěstí jich Rusové mají jen čtrnáct. Felgengauer navíc tvrdí, že už před patnácti lety Rusko přestalo sériově vyrábět letecké bomby a nyní jen hekticky renovuje to, co už dávno mělo. Pýcha však Moskvu nutí strašit, i když není čím. Optimisté rádi uvěří Felgengauerovi, pesimisté zase ruským generálům, kteří jsou odhodlání v zápase o pozici největší světové zbrojní velmoci zničit třeba i celou planetu. Pokud ne skutečně, tak aspoň výhrůžkami.
Generalita slaví konec odzbrojování.
Pokud o dokonalosti a ničivých účincích ruské vakuové bomby panují pochybnosti, pak řada dalších zbraní se skutečně a velmi urputně zkouší. O nových úspěšných zkušebních startech raket se v ruských státních médiích informuje s obrovskou patriotickou pompou. Občas se na obrazovce - například na raketové lodi - objeví i prezident Putin ve vojenské čepici a zálibně sleduje další výdobytek vojenské vědy a zbrojního průmyslu. A tak Rusko zkouší novou křídlatou raketu R-500, která dokáže překonat jakýkoli systém protiraketové obrany včetně toho nejlepšího amerického, a letos Rusové vyzkoušeli hned několik nových raket. Pokračuje i program výroby atomových ponorek třídy Borej (s raketami Bulava), který je tím nejdražším, který je hrazen z vojenského rozpočtu Ruska. Poslední byla na vodu spuštěna letos na jaře a do roku 2015 bude ruská vojenská flotila vyzbrojena sedmi atomovými ponorkami, které se dokážou potopit do hloubky 450 metrů, mohou mít na palubě až 107 členů posádky a vydrží pod vodou 100 dnů. Je však otázkou, zda se všechny plánované ponorky podaří raketami Bulava vyzbrojit. Jejich testy totiž ani zdaleka ještě neskončily a ze sedmi posledních zkoušek bylo pět neúspěšných. Kdyby však Rusové byli s Bulavou úspěšní, pak by rakety dokázaly z ponorky doletět do vzdálenosti až osmi tisíc kilometrů.
Kromě toho se však letos stala ještě jedna významná událost, která podle generálů kvalitativně změní charakter ruské armády - strategická raketová vojska kompletně přezbrojují a jejich hlavní oporou se konečně stává komplex Topol-M. „To je pro každého nepřítele strašlivá zbraň,“ zdůraznil s nebývalým uspokojením Pankov. Když hovořil o třech nových raketových ponorkách Borej a strategických bombardérech Tu-150, doslova se rozzářil. Jako reprezentant generality, která nyní slaví comeback, dal najevo, že doba odzbrojování a ústupu Ruska ze strategických pozic definitivně skončila.
Armády na obranu plynu a ropy.
Rusku nestačí běžné ozbrojené složky, jako jsou armáda, policie, vojska ministerstva vnitra a speciální jednotky Federální služby bezpečnosti (FSB). Letos v červenci ruský parlament odhlasoval, že státní gigantické podniky, jako jsou Gazprom a Transněfť, mohou mít vlastní armády. Dosavadní bezpečnostní služby, které chránily obě společnosti, získávají nebývalé pravomoci i sílu - především však možnost téměř nekontrolovaně nakupovat zbraně a další blíže nespecifikované prostředky. Nejde o žádnou zanedbatelnou resortní ochranku. Potrubí a strategické podniky chrání statisíce ozbrojených a dobře vycvičených mladých mužů.
Pokud tedy Rusko udává počet oficiálních ozbrojených sil podřízených ministerstvu obrany, pak říká jen část pravdy o množství lidí ve zbrani. V armádě Ruské federace slouží jeden milion 134 tisíc vojáků a vojska ministerstva vnitra mají 821 268 příslušníků. Nejrůznější soukromé ochranky čítají 700 tisíc ozbrojených specialistů. Počet ozbrojenců v řadách zpravodajských služeb je pochopitelně tajný, ale odhaduje se na 100 až 300 tisíc. Dalších 50 tisíc představují ochranka prezidenta, vojenští rozvědčíci z Hlavní správy rozvědky a Služby zahraniční rozvědky.
Jaký jiný argument než boj se světovým terorismem si měli plynaři a naftaři vymyslet k získání povolení, jež jim umožní založit ozbrojené ochranky, respektive docela slušné armády? Obavami z al-Káidy lze dnes odůvodnit téměř každou atomovou ponorku či obří raketovou loď. Podstata v případě vyzbrojení armád Gazpromu a Transněfti však zůstává stejná - po nedlouhém období, kdy se v Rusku počty vojáků, zbraní i uzavřených výzkumných center, v nichž se bádalo nad těmi nejodpornějšími zbraněmi hromadného ničení, jaké kdy svět viděl, snižovaly, nastává opačný jev. Je to nejen symbolické, ale i logické. Jen díky ropě a plynu totiž může Putin vynakládat na zbrojní závody s Američany tak velké částky peněz. Proto si ropa a plyn zaslouží podíl na zbrojním koláči - respektive, vyberou si část z toho, co do ruské výzbroje vložily.
Nejvýhodnější byznys.
Další zajímavou zákonitostí - a do jisté míry i paradoxem - je ruská exportní zbrojařská politika. Sami Rusové se holedbají tím, že vyvážejí nejvíce strojů na zabíjení lidí na světě. Světovými lídry v tomto oboru se stali v roce 2005. Předtím byli pět let na druhém místě a usilovně se snažili získat nazpět trhy, které ztratili v chaotických devadesátých letech. Podařilo se. Loni, kdy do rozvojových zemí Moskva prodala zbraně za 8,1 miliardy dolarů, a také letos prvenství Ruska potvrdilo i výzkumné centrum amerického Kongresu Congressional Research Service.
Exportní boom spadá stejně jako ten zbrojařský do roku 2005. Tehdy Rusko vyvezlo do rozvojových zemí zbraně za sedm miliard dolarů. Bylo to 23,2 procenta ze všech kontraktů na nákup zbraní ve světě. Rusové společně s USA obsadili přes polovinu světového trhu se zbraněmi. Rusové prodávají vše - od min až po křídlaté rakety - do celého světa, často i tam, kam je prodej dle mezinárodních úmluv přísně zakázán. Hlavními zákazníky USA a Ruska jsou Blízký východ a Čína porušující lidská práva. Rusko se nyní snaží rozšířit seznam klientů o státy jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky, kam dodává nejen tanky T-90 a transportéry BMP-3, ale i letadla Suchoj a vrtulníky. Moskva již loni uzavřela s Venezuelou kontrakt za mnoho miliard dolarů na dodávku tanků, bojových letadel a dalších zbraní. Vzestup je zřejmý - v letech 1998 až 2001 Moskva prodala do Latinské Ameriky zbraně za 300 milionů dolarů, za poslední tři roky však už zákazníci z této oblasti zaplatili Rusům 600 miliónů dolarů. A má to prý být ještě lepší, nebo horší - podle úhlu pohledu na ruský export.
Hlavním zákazníkem státem kontrolovaného monopolního vývozce Rosoboronexport je Čína, následuje Indie, slušnými odběrateli jsou však i Etiopie a Alžír. Moskva dodala vojenské stíhačky a další zbraně Sýrii, za kterou podle západních zpravodajských služeb platí Irán, což pochopitelně znepokojuje Izrael i USA. Největším problémem však nejsou přímé dodávky ruských zbraní do zemí, kde panuje neklid nebo které jsou přímo s někým ve válečném stavu, ale jejich předprodávání do třetích zemí, kam je dle mezinárodních úmluv dovoz této techniky zakázán. A Rusové většinou velmi dobře vědí, kde jejich rakety skončí.
Vratká jistota.
V roce 2006 prezident Putin na tiskové konferenci v Kremlu před novináři z mnoha zemí potvrdil, že Rusko zbrojí, vyvíjí nové zbraně a bude je nejen dále vyvíjet a prodávat, ale i jimi stále intenzivněji vyzbrojovat vlastní armádu. Slabší povahy vyděsil i vývoj nadzvukových, superrúderných a superpřesných zbraních, které mají zanedlouho sjet z výrobních pásů. Podle optimisty a nejlepšího znalce ruských vojenských poměrů Felgengauera šlo o blufování, které mělo Západ vyděsit, realita je však údajně úplně jiná. Ruský vojenský rozpočet se však od roku 2000 zvýšil čtyřnásobně a jeho velká část byla určena na vývoj nových vojenských technologií. Stručně řečeno, Rusové se snaží dohnat a předehnat USA ve vývoji, výrobě i exportu zbraní. Tento závod začal už dávno a dnes jde jen o jeho poslední etapu. Nakolik Rusové jen straší a nakolik jejich výhrůžky odpovídají realitě, lze zatím velmi obtížně určit. Ve světě v každém případě stále platí teorie vzájemného zadržování od prvního úderu, což je však velmi vratká jistota.
Popisek 1: Já vám ukážu. Ruský prezident Vladimír Putin se usmívá v kokpitu strategického bombardéru Tu-160.
Popisek 2: Vakuová bomba v akci. Ruská státní televize přinesla záběry exploze nové zbraně, po níž se země podobá spíše měsíční krajině a vše živé se vypaří, ale která nezpůsobí žádné radioaktivní záření ani chemické znečištění.
Popisek 3: Konec odzbrojování. Letos na jaře byla na námořní základně v Severodvinsku spuštěna strategická atomová ponorka čtvrté generace třídy Borej vybavená raketami Bulava.
Popisek 4: Modernizace. Úspěšná zkouška rakety USA urychlila v Rusku program zkoušek nových mezikontinentálních balistických raket Topol-M.
Popisek 5: Vývoj zbraní pokračuje. Slabší povahy děsí i nadzvukové stíhačky Su-34.
Popisek 6: Jako za starých časů. Ruské námořnictvo odpaluje v dubnu 2007, během rusko-indického vojenského cvičení v Japonském moři, protiponorkovou raketu.
