Blýskání na lepší časy

29. 12. 2003

Autor: Euro.cz

Stavebnictví už roste, ale jeho cesta

…ke skutečné prosperitě nebude snadná

Kdyby se lidé neocitali v obdobných situacích jako Detlef Gahn, německé hospodářství by na tom bylo mnohem lépe než dnes. Tento pětapadesátiletý zedník, který ztratil práci loni v lednu po krachu svého frankfurtského zaměstnavatele, je symbolem jednoho z mnoha problémů, s nimiž se potýká pokulhávající německá ekonomika - vleklé krize stavební branže ve Spolkové republice. Stavebnictví, které vytváří deset procent hrubého domácího produktu SRN, už řadu let brzdí ozdravění německé ekonomiky. Předloni ji podle odhadu odborníků připravilo o půl procenta růstu a v loňském roce o 0,3 procenta. „Vyčleníme-li z celkové statistiky stavebnictví, nevyhlíží ekonomický růst v porovnání s ostatními zeměmi až tak špatně,“ tvrdí Roland Döhrn, ekonom z Porýnsko-vestfálského ústavu pro hospodářská studia v Essenu. Zkuste to ale vysvětlit Gahnovi a ostatním stavebním dělníkům, kteří se musí spokojit s podporou v nezaměstnanosti. Od roku 1995, kdy skončil prudký rozmach tohoto odvětví vyvolaný sjednocením Německa a dostavil se dlouhodobý útlum, snížili němečtí stavební podnikatelé počet svých zaměstnanců téměř na polovinu. Na 650 tisíc lidí se rázem ocitlo na podpoře. Ještě horší však je, dodává Gahn, že subdodavatelé zaměstnávají cizince a platí jim méně než minimální hodinovou mzdu, jež činí jedenáct dolarů (zhruba devět eur). „Způsob, kterým subdodavatelé podkopávají minimální mzdu, je přímo trestuhodný,“ stěžuje si Gahn.

ZNÁMKY ŽIVOTA
Gahn a další stavební dělníci, kteří se ocitli na nucené dlouhodobé dovolené, dostanou možná další šanci. Döhrn a jiní analytici tohoto odvětví pro letošek předpovídají růst stavebních investic o 0,8 procenta, jakmile se celková hospodářská situace zlepší a výrobní kapacity se konečně vyrovnají poptávce. To je sice stěží důvod k oslavě, ale takový vývoj je přesto mnohem lepší než loňský pokles o 3,7 procenta. Navíc to znamená, že stavebnictví přestane být přítěží a zpomalovat ekonomický růst. „Tento tlak na ekonomiku zmizí,“ doufá Döhrn. Zisky velkých stavebních podniků rovněž vykazují známky pozitivního pohybu. Největší německá stavební firma Hochtief se sídlem v Essenu začala na domácím trhu opět dosahovat zisku, který v první polovině loňského roku činil 9,6 milionu dolarů. Pro srovnání: v roce 2001 zaznamenala na domácím trhu ztrátu 192 milionů dolarů.

Nelze zastírat, že řada stavebních podnikatelů zůstává velmi skeptická a nevěří, že se problémy jejich odvětví vyřeší. I po masovém propouštění posledních let je na trhu příliš mnoho stavebních firem, které bojují o omezené množství zakázek. Ceny se už několik let udržují prakticky na stejné úrovni. „Ještě jsme se nepropadli na samé dno,“ obává se Norbert Ewald, šéf ekonomického oddělení IG Bau, odborového svazu, který hájí zájmy stavebních dělníků. Jeho pesimismus je pochopitelný. Po sjednocení Německa v roce 1990 investoval stát miliardové částky do rekonstrukce infrastruktury v bývalé NDR. Soukromé podniky rovněž vložily do východního Německa velké sumy, ale podcenily mimořádnou obtížnost přeměny socialistické ekonomiky na kapitalistickou. V polovině devadesátých let minulého století, kdy došlo ke zpomalení makroekonomického růstu a projevil se nedostatek veřejných prostředků, došlo k prudké změně dosavadního kursu. Obětí tohoto vývoje se stal mimo jiné i frankfurtský stavební podnikatel Philipp Holzmann, který se loni ocitl v platební neschopnosti. Zbytky jeho podniku byly prodány skupině investorů ze Středního východu.

Stavební společnosti představující celkovou hodnotu tří set miliard dolarů se ve snaze přežít zaměřily na hledání zakázek v cizině nebo se soustředily na výnosné sektory stavebního trhu. Stavební projekty v zahraničí, například vybudování nového letiště v Aténách nebo nové studentské koleje pro Temple University ve americké Philadelphii, se na celkových ziscích firmy Hochtief podílejí v současné době plnými 84 procenty. Stavební společnosti doufají, že se po mnoha letech zeštíhlování už zbavily většiny nadbytečných kapacit a jsou připraveny k novému růstu, jakmile se zvýší poptávka. Ekonomové vyjadřují rovněž naději, že připravovaná daňová reforma přesměruje některé finanční toky do pokladen těžce postižených měst a obcí, jež jsou tradičními zákazníky stavebních firem. Mannheimská Bilfinger Berger je například hlavním dodavatelem zakázky na vybudování nové linky metra v Kolíně nad Rýnem v hodnotě 470 milionů dolarů. Objem stavební činnosti se v říjnu loňského roku zvýšil v porovnání s hodnotami předchozího měsíce o 1,3 procenta. Větší optimismus stavební branže způsobil loňský listopadový vzestup sloupce ostře sledovaného barometru nálady v obchodních kruzích, kterým jsou závěry mnichovského Institutu IFO. Přesto zde zůstává řada rizik. Od letošního roku budou německé společnosti čelit rostoucí konkurenci stavebních firem z východoevropských zemí, které vstupují do Evropské unie. Trh s kancelářskými prostorami se ve většině velkých měst dosud významně nerozběhl. Odborníci se rovněž obávají, že se prudký vzestup výstavby obytných domů neudrží, jelikož byl vyvolán očekáváním, že německá vláda sníží subvence pro výstavbu nových domů a bytů. „Bude to jakýsi totální výprodej zboží krachujících firem,“ varuje ekonom Bernd Bartholmai z Německého ústavu pro hospodářská studia v Berlíně. Jakákoliv známka života je ovšem lepší než mrtvý klid.