A u t o m o b i l o v ý p r ů m y s l
Proslulá bavorská automobilka vyměnila špičku vedení. Problém ztrátového dceřiného Roveru byl pro odchod ředitele Pischetsreidera pouze hmatatelnou záminkou. BMW se nyní nachází na křižovatce, z níž vedou cesty buď k úzké specializaci, nebo k široké mnohoznačkové strategii s možností fúze, na kterou slyší Volkswagen a další.
Na schůzce vedení německé automobilky BMW AG v prvním únorovém týdnu došlo k výměně na dvou hlavních manažerských postech. S hlavou v podpaží a děkovným dopisem z vedení firmy odkráčeli dosavadní ředitel Bernd Pischetsreider a jeho de facto zástupce Wolfgang Reitzle. Oba požádali dozorčí radu firmy o uvolnění z úřadu. Bylo jim vyhověno, zní verze BMW pro média. Dramatická rošáda v zemi, která je proslulá svým rozmazlováním manažerů, svědčí o míře nejednotnosti dosavadního vedení a v době konsolidace automobilového průmyslu ohrožuje jistotu postavení BMW.
Quandtovi předávají volant
Na programu zasedání dozorčí rady koncernu, ovládaného ze 46 procent rodinou Quandtů, byla zejména situace v britské automobilce Rover, kterou BMW koupila v roce 1994. Již tehdy vzbudila investice kontroverzní reakce, nicméně ischetsreider k ní získal podporu Quandtů, kteří jsou klíčovými akcionáři BMW od roku 1959 a firmu diskrétně kontrolují prostřednictvím dvou zástupců v dozorčí radě. Koupí Roveru chtěla BMW nastoupit na cestu od exkluzivních modelů k masovější produkci.
Rostoucí ztrátovost britské automobilky navzdory jejímu vyššímu obratu však přiměla hlavní akcionáře dovést Pischetsreidera k odstoupení. Deset dní před samotnou schůzkou dozorčí rady se prý uskutečnila porada rodiny Quandtů se skupinkou dalších akcionářů za zavřenými dveřmi, na níž se jednalo o jeho dalším osudu. Verdikt, veřejně nepotvrzený, zněl: Pischetsreider musí odejít.
V den schůzky se před jejím zahájením s dozorčí radou sešli zástupci odborů, kteří houfně očekávali, že Pischetsreidera nahradí jeho zástupce, šéf oddělení výroby a trhu Reitzle. Dozorčí radě se však podařilo jejich hlasy nasměrovat opačným směrem - proti Reitzleovi. Schopný, ale arogantní Reitzle byl, narozdíl od Pischetsreidera, zastáncem drastického snižování nákladů, které by pravděpodobně vyústilo v ukončení výroby v politicky citlivé továrně Roveru v Longbridge a propuštění tisíců britských zaměstnanců. A tak ve znamení palce namířeného k zemi odešli nakonec oba.
Na místo šéfa akcionáři dosadili Joachima Milberga, který byl do té doby odpovědný za ingeneering a výrobu a známý svým pragmatickým přístupem. Důvěru si získal zejména hladkým zavedením generace nových a velmi dobře prodávaných modelů 3 Series saloon. „Žádný jiný model BMW se na trhu nezavedl tak dobře, prohlásil jeden ze zaměstnanců koncernu. Po maratonských jednáních se Milberg zdá být přijatelným kompromisem. I když jeho plány nejsou přesně známy, „odbory za ním stojí , jak uvedl jeden z odborářů.
Budoucnost Roveru: lifting
Známá autíčka ve stylu retro mohou mít budoucnost, i když v roce 1997 pod tlakem silného kursu libry Rover utrpěl ztrátu 260 milionů DEM, podobně jako v roce 1996. Odsun Pischetsreidera přichází v době, kdy na trh pomalu směřuje Rover 75 saloon, první vůz této značky plně vyvinutý pod křídly BMW. V blízké budoucnosti se počítá s obměnou masky vlajkových modelů Rover 200 a 400. Tyto modely jsou v Británii výrazně předražené, a tak těžko vzdorují konkurenci. Ke konci roku 2000 chce automobilka představit nový Mini připomínající originál z roku 1959, jehož by se ročně mohlo prodat na 150 tisíc kusů.
Největší výzva a zároveň rozhodnutí, na němž závisí osud největší britské továrny Roveru ve středoanglickém Long-bridge, spočívá v tom, zda s příchodem nového století vyměnit stávající značky 200 a 400 za zcela nové modely. BMW se minulý měsíc dohodla s britskými odbory na radikální restrukturalizaci Roveru včetně redukce 2500 pracovních míst. V Longbridge má Rover přímo čtrnáct tisíc zaměstnanců a na tamní produkci pak závisí i osud dalších 50 tisíc lidí u dodavatelských firem. Rover pak v celé Británii zaměstnává 34 tisíc pracovníků. BMW však konstrukci nových vozů ve stávajícím závodu podmiňuje státní pomocí, k níž se zatím britská vláda nezavázala. Záleží také na tom, jak dopadne cenová studie BMW o konstrukci aut ve střední a východní Evropě.
Dvojí výhled BMW
Přežije vůbec mnichovská BMW ve stále houstnoucí konkurenci sama? Diskuse o budoucnosti Roveru jsou pouze fragmentem debaty o budoucnosti celé bavorské automobilky. Pokud se BMW rozhodne pro zaštítění většího množství modelů, pak je Rover málo, a na řadě jsou tedy fúze. Při této myšlence špicují uši hlavní rivalové BMW - Volkswagen (VW) a DaimlerChrysler. Ostatně o fúzi VW a BMW se spekulovalo již vloni v létě, když se automobilky rozdělily o prestižní značku Rolls-Royce Motor Cars. Zatím však podobné zvěsti neustále popírají. Mezi zájemci by se mohly objevit možná i bohatá japonská Toyota, americký General Motors či italský Fiat.
Druhým řešením je zaujmout postavení úzce specializované firmy, se kterým je spojena opět nutnost vyřešit problémy Roveru a připravit se na tuhý boj s daleko většími rivaly. Vždyť jen vloni jsme byli svědky obří akvizice amerického Chrysleru německým Daimler-Benz a letos koupě automobilových operací Volva americkým Fordem. A BMW vypadá jako velmi žádoucí nevěsta. Její obrat vloni vystoupil na rekord, i když firma varuje, že kvůli ztrátám v Roveru nezvýší zisk nad 1,25 miliardy DEM z roku 1997.
Rodina Quandtů však trvá na nezávislosti BMW, proto bude hodně záležet i na tom, jak se Milberg vypořádá se slabými vyhlídkami Roveru.
