Díky podílu v Crédit Lyonnais by se banka mohla stát evropskou jedničkou
Byl pátek 22. listopadu večer a Michel Pébereau, šedesátiletý šéf francouzského bankovního gigantu BNP Paribas, se uvelebil v sedadle první třídy ve vlaku do Londýna a těšil se, že stráví víkend prohlídkami muzeí. V okamžiku, kdy se elegantní souprava vynořila z tunelu pod kanálem La Manche, zazvonil Pébereauovi mobil. Zpráva, kterou mu z Paříže oznámil jeho rozrušený asistent, byla závažná: v nejbližších okamžicích má francouzské ministerstvo financí vyhlásit bezprecedentní výběrové řízení - v průběhu následujících dvaceti dvou hodin bude přijímat nabídky ke koupi zbývajících 10,9 procenta státního podílu v bance Crédit Lyonnais.
Pébereau okamžitě přesedl na vlak směr Paříž. Zhruba o devatenáct hodin později v hlavním sídle Banque Nationale de Paris (BNP) v Paříži po narychlo svolané poradě s kolegy přišel Pébereau s překvapivým oznámením. Nabídl za podíl v Crédit Lyonnais, bance s tradicí dlouhou 139 let, celé 2,2 miliardy dolarů - tedy o 49 procent více, než jaká byla 22. listopadu cena nabízených akcií. Na odpověď nemusel vyčerpaný Pébereau čekat dlouho. V deset hodin večer zazvonil telefon. Odpověď francouzského ministra financí Francise Mera byla stručná, ale o to více lahodila jeho uchu: „Vyhrál jste, Micheli.“
Tedy alespoň v prvním kole. Vyhlídky do budoucna však také nebyly špatné. BNP dnes drží v Crédit Lyonnais největší podíl a dostala se do výhodné pozice, díky níž má velkou šanci banku nakonec převzít. Druhé kolo by mohlo začít v červenci, kdy vyprší dohoda klíčových akcionářů, kteří se zavázali neprodat své akcie. Pokud by BNP spolkla Crédit Lyonnais, čtvrtou největší francouzskou banku zaměřující se na drobnou soukromou klientelu, stala by se bezkonkurenčně největším bankovním domem ve Francii.
A jednou možná i největším bankovním domem v Evropě. Převaha BNP jasně ukazuje, jak dynamické - a vysoce ziskové - velké francouzské banky jsou. Německé bankovní domy, jako Deutsche Bank a Commerzbank, které byly kdysi klíčovými hráči na evropském finančním hřišti, trpí v důsledku zhoršujícího se stavu německé ekonomiky, jež vyhnala ztráty z úvěrů do závratných výšek. Italskému bankovnímu sektoru by prospěla větší konsolidace, zatímco kdysi silné španělské banky Banco Bilbao Vizcaya Argentaria a Santander Central Hispano tvrdě zasáhla krize v Latinské Americe a zhoršení hospodářského postavení doma ve Španělsku. Naproti tomu čtyři největší francouzské banky - BNP Paribas, Société Générale, Crédit Agricole a Crédit Lyonnais - zaznamenaly loni celkový zisk ve výši 8,5 miliardy dolarů, z čehož jen na BNP připadaly více než čtyři miliardy. I v letošním, velmi problémovém roce by mohly podle investiční banky Lehman Brothers zisky BNP dosáhnout více než tří miliard dolarů.
Francouzské finanční domy jsou na tom vesměs dobře proto, že Francie jako první země v eurozóně začala skutečně dávat své banky do pořádku. Už od konce osmdesátých let se Paříž snaží napravit nešťastné znárodňování velkých podniků prosazené v roce 1982 socialistickým prezidentem Françoisem Mitterrandem. Poslední památkou na ně byl právě minoritní podíl státu v Crédit Lyonnais, který asi nikdo oplakávat nebude. „Francie zkrátka začala jednat včas a její banky se otevřely novým akcionářům,“ komentuje Dennis Ischenko, londýnský analytik ze Schroder Salomon Smith Barney (SSSB) a specialista na evropský bankovní sektor. „Výsledkem je, že tyto banky dnes patří mezi nejlepší a nejdravější v Evropě.“
A pokud si někdo zaslouží uznání za to, že francouzské bankovnictví je v tak dobrém stavu, je to právě Michel Pébereau, mírný a nesmírně inteligentní muž, který řídil privatizaci BNP poté, co se v roce 1993 stal jejím generálním ředitelem. Když se konkurenční Société Générale pokusila na počátku roku 1999 sloučit s investiční bankou Paribas, Pébereau se projevil jako zachránce i dravec v jedné osobě a směle navrhl sloučit všechny tři bankovní domy. Po šesti měsících urputných bojů Pébereau odkráčel s Paribas v kapse.
Sloučení dvou odlišných finančních institucí může být obtížné, ale v případě BNP Paribas bylo úspěšné. Kupříkladu ze sedmi set změn na vedoucích pozicích v nové bance, vytvořené po fúzi, se neosvědčilo pouze třicet. „Pébereau si zaslouží uznání za celý proces integrace BNP a Paribas,“ domnívá se Hervé de Carmoy, pařížský ředitel investiční společnosti Rhone Group.
Pébereau se nicméně nenechal unést úspěchy při akvizicích důležitých investičních bank a rozsáhlých řetězců v sektoru drobného bankovnictví. Posílil sice pozici BNP v Kalifornii (díky úplnému vlastnictví Bank of the West má v Kalifornii k dispozici čtvrtou největší síť bankovních služeb pro drobnou klientelu), vyhnul se však akvizičnímu šílenství, které nyní působí finanční potíže i takovým gigantům, jako je Credit Suisse či Deutsche Bank. Navíc si zcela jasně uvědomil jednu zásadní věc: bankovní služby pro drobné klienty mohou být ve Francii velmi výnosné. Na rozdíl od bank v Německu a v jiných zemích shrábnou francouzské banky velké množství peněz díky poplatkům za služby, jako je pojištění a obchodování s akciemi. Ve Francii kupříkladu poskytují banky téměř 80 procent všech pojišťovacích produktů ve srovnání s přibližně patnácti procenty v Německu. BNP Paribas tudíž v odvětví malého bankovnictví ve Francii dosahuje tučné, dvacetiprocentní rentability vlastního kapitálu.
Právě to je jeden z důvodů, proč někteří analytici tvrdí, že oněch zhruba jednadvacet miliard dolarů, na které BNP ocenila Crédit Lyonnais (ta má v drobném bankovnictví ve Francii obzvláště silnou pozici), možná není zase tak přehnaná suma. „Je to vlastně celkem prosté,“ vysvětluje Guido Hoymann, analytik pro evropský bankovní sektor ve frankfurtské Metzler Bank. „Čím silnější máte pozici ve francouzském malobankovnictví, které je považováno za výnosnější a méně riskantní, tím více můžete spekulovat - a získat.“
A čeho můžete dosáhnout? Dosud probíhaly bankovní fúze pouze v rámci jednotlivých evropských zemí, jen málo z nich přesáhlo hranice jednoho státu. Je však jen otázkou času, kdy budou tyto hranice překonány. „V současné době má BNP jeden z největších ziskových potenciálů na celém evropském kontinentě,“ říká Ischenko z SSSB. Pokud Pébereau dokáže udržet zisky na stejné úrovni, hádejte, kdo by mohl stát v čele nové vlny bankovních fúzí v Evropě?
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Martina Uhrinová
