Bob Dylan prodal své celoživotní dílo. Už podruhé. Připojil se tak k dlouhé řadě umělců, kteří se vzdali veškerých práv ke své hudbě. Za celoživotní duševní vlastnictví získal 150 až 200 milionů dolarů (3,2 až 4,3 miliardy korun). Smlouvu s vydavatelstvím Sony Music, které tuto transakci označilo za ,milník‘ uzavřel už loni v létě. Oznámil to však až tento týden.
Osmdesátiletý zpěvák předal Sony Music Entertainment, kam spadá i nahrávací společnost Columbia Records, s níž udržoval blízké vztahy po celou kariéru, svůj kompletní hudební katalog. Součástí transakce jsou „všechna hudebníkova alba vydaná po roce 1962, včetně těch budoucích“. Zástupci Sony Music se nechali slyšet, že získali vše od Dylanova debutového alba až po desku Rough and Rowdy Ways nahranou předloni.
Obě strany o ceně za autorská práva mlčí, Billboard Magazine však na základě zisku Dylanových písní odhaduje, že částka by se mohla pohybovat okolo 200 milionů dolarů. „Rob Stringer a lidé z Columbia Records se ke mně celá léta v průběhu mnoha nahrávání chovali vždy slušně. Já sám jsem rád, že mé nahrávky zůstanou tam, kam patří,“ komentuje událost písničkář.
60 let ve spokojeném svazku
Jeho vztah se Sony Music připomíná dlouhé, veskrze harmonické manželství. První smlouvu s vydavateli, tehdy ještě pod názvem Columbia Records, podepsal v roce 1961. Hned potom mu umožnili vydat debutovou desku, která nesla jeho jméno. „Měli jsme s Bobem Dylanem speciální vztah dříve, než se proslavil. Teď máme radost a jsme moc pyšní, že i po 60 letech můžeme společně růst a vyvíjet se,“ prohlásil Stringer, předseda Sony Music. „Bob Dylan je jedna z největších hudebních ikon a génius, kterému není rovno,“ dodal.
Hudebník bude nadále spolupracovat se Sony Music na reedicích své proslulé a nejprodávanější série Bootleg, kterou započal v roce 1991 a v níž pokračuje dodnes. Dosud poslední album s názvem Springtime In New York: The Bootleg Series Vol. 16 (1980-1985) vyšlo vloni a dočkalo se nadšeného přijetí. Smlouva také poskytuje příležitost malým a středním podnikům spolupracovat s Dylanem na dalších projektech.
Celoživotní dílo krát dvě
Písničkář své celoživotní dílo prodává už podruhé. V prosinci 2020 se vzdal práv na svou hudbu ve prospěch Universal Music. New York Times tehdy odhadly hodnotu obchodu na 400 milionů dolarů (8,7 miliardy korun). Tou dobou prodej vyvolal v hudebním průmyslu menší šok, jelikož si legendární muzikant do onoho okamžiku své nehmotné vlastnictví hlídal a nenechal o něm rozhodovat nikoho jiného. Prodej hudby se mu ovšem zřejmě osvědčil, a tak se rozhodl v něm pokračovat.
Teď by se mohlo zdát, že zpěvák tahá nejstarší nahrávací společnost na světě, která ho defacto vychovala, za nos a chce jí prodat to, co už patří jiným. Tak tomu ale není. Původní prodej díla se týkal hudebních fragmentů a textů, jež se hodí například jako soundtracky do filmů. V rámci současného dealu jde již skutečně o existující písně, které se dají výborně zpeněžit, například jejich streamováním nebo skrz tantiémy z rádií.
Bob Dylan za svou kariéru prodal celkem 125 milionů nahrávek, a i v důchodovém věku stále koncertuje a pořádá světová turné. Mezi jeho největší hity patří Like a Rolling Stone, Mr. Tambourine Man nebo The Times They Are a-Changin‘.
V roce 2008 získal Pulitzerovu cenu za svůj „hluboký vliv na populární hudbu a americkou kulturu vyznačující se lyrickými skladbami mimořádné poetické síly.“ O osm let později, roku 2016, byl Dylan jako vůbec první písničkář oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Akademie vyzdvihla jeho poetické vyjadřování jako velký přínos pro rozsáhlou americkou tradici písničkářství.
Zbavme se duševního vlastnictví
Dylan není rozhodně jediným hudebníkem, který se v nedávné době rozhodl prodat práva na své kompletní dílo některé z velkých nahrávacích společností. Koncem loňského roku tak učinil například folk-rockový zpěvák Bruce Springsteen. I ten vlastní hudbu přenechal studiu Sony Music, které mu na oplátku vyplatilo sumu 500 milionů dolarů (10,9 miliardy korun). Kontrakt obsahoval zhruba 300 písní, 20 studiových alb a další materiály včetně super hitů jako Born to Run, Born in the USA či No Surrender. Podle BBC to hudebníka finančně zabezpečí na zbytek života. Sám Stringer se v prosinci minulého roku nechal slyšet, že Sony Music utratila v uplynulých šesti měsících za akvizice hudebních děl 1,4 miliardy dolarů (30,4 miliardy korun).
Jaké důvody vedou světoznámé umělce k tomu, aby se ve velkém ,zbavovali‘ své celoživotní práce? Podle hlavního ekonoma společnosti BH Securities Štěpána Křečka ryze pragmatické. „Může za tím být plán americké vlády na zvýšení daní. Tomu se včasnými prodeji svých děl zřejmě chtěli vyhnout Bruce Springsteen, Bob Dylan, David Crosby, Neil Young, Paul Simon či Stevie Nicks. Svá díla prodávaly i kapely The Killers a Imagine Dragons,“ uvedl před časem. Umělci se podle ekonoma k podobnému rozhodnutí odhodlají ve snaze získat jednorázově větší finanční obnos místo pravidelných honorářů. Zřejmě tak chtějí řešit výpadky příjmů v souvislosti s koronavirovou pandemií.
Neplatí to ovšem zcela univerzálně. Nakladatelství Warner Chappell Music koupilo katalog Davida Bowieho za 250 milionů dolarů, tedy asi 5,5 miliardy korun, teprve vloni. Umělec přitom zemřel už v roce 2016. Kontrakt, obsahující 26 studiových alb, singly, soundtracky a mnoho dalších projektů včetně posmrtné desky Toy, podepsali pozůstalí spolu s právníkem, který měl dědictví na starosti.
Lidé z hudební branže totiž už nějakou dobu spekulují, že prodeje celoživotních děl mohou souviset s tím, jak stárnoucí hudebníci plánují svou pozůstalost. Katalogy písní totiž představují sice cenný majetek, ale vyžadují rozsáhlou správu, na níž dědicové nejsou připraveni a diskografie by jim mohla místo užitku způsobovat spíše potíže.
