Bod nenávratu

Gross je kvůli korytům ochoten jít do koalice s kýmkoliv, tvrdí bývalý premiér

Miloš ZEMAN (61) absolvoval v roce 1969 Vysokou školu ekonomickou v Praze. Postupně působil jako pedagog v této škole, pracovník tělovýchovných podniků Noctua, Technosport a Sportpropag, Výzkumného ústavu ekonomiky a Prognostického ústavu ČSAV. Politicky byl aktivní již v listopadu 1989, od roku 1990 byl poslancem Federálního shromáždění jako čelný představitel Občanského fóra. V roce 1992 vstoupil do ČSSD a v následujícím roce se stal jejím předsedou. V této funkci vytrval až do dubna 2001. Po rozpadu federace byl členem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v roce 1996 se stal jejím předsedou a byl jím až do roku 1998, kdy byl po vítězství ČSSD ve volbách jmenován předsedou vlády. Jako premiér působil do července 2002, kdy vláda podala demisi. Odešel do předčasného důchodu, politicky se znovu připomněl jako neúspěšný kandidát druhé volby prezidenta republiky v lednu 2003. Je podruhé ženatý, s manželkou Ivanou má jedenáctiletou dceru Kateřinu. Z prvního manželství má syna Davida.

EURO: Sledujete kauzu „Gross“? ZEMAN: Noviny nečtu, jenom když mi je někdo přiveze. Nekupuji si je, protože zastávám názor, že cena novin je vyšší než cena informací v nich obsažených. Sleduji teletext, který pokládám za nejobjektivnější (zejména v České televizi) a sleduji samozřejmě i televizní zpravodajství.

EURO: Takže jste v zásadě v obraze. ZEMAN: Ano.

EURO: Když Česká televize převzala první zprávy z MF Dnes o této kauze, cítil jste jako zkušený politik, že z toho bude taková aféra? ZEMAN: Vy - na rozdíl ode mě - noviny čtete, a proto si možná vzpomenete, že jsem ani ne před rokem dával interview Lidovým novinám, ve kterém jsem mimo jiné řekl, že u Stanislava Grosse jsem se vždy obával jeho klientelismu, a dokonce jsem použil i velmi tvrdého výrazu, že z ČSSD se stane mafiánská sekta. Takže já nepokládám tuto aféru za překvapující. Dokonce ani za konečnou.

EURO: Je náhoda, že vypukla krátce před sjezdem ČSSD? ZEMAN: Především si myslím, že toto je záležitost spíše novinářů než politiků, což znamená, že politici tuto aféru pravděpodobně nevyvolali. A pokusím se vám říct proč. Každý šéf politické strany si přeje, aby včele konkurenční strany, v daném případě ČSSD, stál co nejslabší předseda. To je přirozený zájem každé konkurence, ať už v podnikání nebo v politice. Jsem názoru, že Stanislav Gross je nejslabším potenciálním předsedou sociální demokracie, kterého vůbec může tato strana mít.
Tím neříkám, že by neexistoval zájem politiků na vyvolávání podobných a možná ještě vážnějších problémů, ale takový zájem by se nedatoval měsíc nebo dva před sjezdem ČSSD, kde by byl z výše uvedených důvodů naopak kontraproduktivní. Takový zájem by se objevil tři až čtyři měsíce před volbami v roce 2006, kdy by naopak byl velice produktivní. To je důvod, proč se domnívám, že v tomto případě investigativní novináři předběhli politiky, a že politici byli pouze strženi vírem dění.

EURO: Jak je možné, že aféra paradoxně způsobila, že všichni - i jeho kritici - se kolem Grosse semkli a slepě ho podporují? ZEMAN: V literatuře existuje pojem „mýtus obležené pevnosti“. To znamená, že když se vám, ať už pravdivě, nebo nepravdivě, podaří vyvolat dojem, že jste přitlačeni zády ke zdi nebo že jste v té obležené pevnosti, tak se musíte, byť nečestně, semknout, protože vám nic jiného nezbývá, chcete-li přežít. V sociální demokracii dnes - soudím jen dočasně, neboť tajná volba na sjezdu může dopadnout jinak - funguje mýtus obležené pevnosti.
Druhý důvod je ten, že na rozdíl od minulosti je velká většina funkcionářů sociální demokracie, zejména vyšších, s tímto klientelistickým systémem přímo nebo nepřímo svázána. To je proces, který nabíhal asi před dvěma lety. Došlo k obměně, kterou jsem nedávno nezdvořile nazval „personální genocida“, to znamená vytlačení těch schopnějších těmi méně schopnými a těmi více závislými.
Dokumentoval bych to pouze na jednom jediném příkladě. Nedávno se konalo zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD, které mělo mimo jiné projednávat takzvaný akční program. Tento program dostali účastníci tohoto zasedání týž den ráno, kdy se projednával. To znamená, že neměli čas ho prostudovat, prodiskutovat s kolegy a podrobit nějaké věcné oponentuře. Přesto, byť na druhý pokus, byl schválen. Takto se chová tupé stádo. Takto se nechovají sebevědomí funkcionáři jakékoliv politické strany. Vzpomínám si, že za mě organizační řád ukládal i předsedovi strany, aby veškeré dokumenty, které předkládá výkonnému výboru, byly rozeslány tři týdny před zasedáním zmíněného orgánu. Takže čas na prostudování nepochybně byl. To je druhý důvod, proč si myslím, že se sociální demokracie dnes chová tak, jak se chová, že její vyšší funkcionáře vede dle mého názoru tupý stádní instinkt a oni jako gumíci jdou za svým vůdcem, hodlají spáchat politickou sebevraždu.

EURO: Kdy nastal ten zlom? ZEMAN: Rozlišme dvě věci. Okamžik, kdy ten zlom nastal, a okamžik, kdy jsme si ho uvědomili. Soudí, že zlom reálně nastal zvolením Vladimíra Špidly předsedou strany. A protože jsem ho já doporučil, tak to byla zcela nepochybně moje chyba. My jsme si uvědomili, alespoň někteří z nás, tento zlom samozřejmě později, a to v okamžiku, kdy Vladimír Špidla sestavil naprosto nefunkční a tedy k porážce odsouzenou vládu. Když mám přemýšlet o tom, proč tomu tak bylo, dospívám k jedinému, byť smutnému závěru. Vladimír Špidla nezvládl svoji roli pod obrovskou psychickou zátěží, která je jak předsednická, tak premiérská. Zhroutil se a poškodil tím jak Českou republiku, tak sociální demokracii.

EURO: Ale ve všech politických stranách jsou klientelistické a mafiánské trendy… ZEMAN: Považoval bych klientelismus za více pochopitelný u ODS, a ještě spíše u Unie svobody než u sociální demokracie, která má přeci jenom jisté programové zábrany už proto, že je solidaristickou stranou. Samozřejmě souhlasím, že klientelismus je přítomen, byť v různé míře, u všech politických stran. Je jím nejvíce ohrožena strana vládnoucí, protože nabízí pro klientelismus nejvíce příležitostí.
Na druhé straně, jestli jsem se za těch přibližně dvanáct let v politice něco naučil, tak je to pro mě dost překvapivé poznání, že v politice mají osobnosti daleko větší význam, než se jim kolikrát přisuzuje. Podívejte se, když odešla Thatcherová, britští konzervativci ztratili podstatnou část své vlády. Bez Blaira by britští labouristé neměli zdaleka takovou pozici, jakou dnes mají. To platí obecně. A stane-li se šéfem takové strany člověk, který se psychicky zhroutil, a který svou roli nezvládl, jako tomu bylo v případě Vladimíra Špidly, tak se strana jako celek hroutí s ním. Za chvilku dojdu k tomu, jak tomu zabránit nebo jak alespoň snížit toto riziko. Ale ještě bych dokončil, že u Stanislava Grosse k tomu navíc přistoupil onen zmíněný klientelismus a tendence, která je u jakéhokoliv manažera nesmírně nebezpečná. Když u mne jednou byl s pokusem o smíření, který jsem odmítl, tak jsem mu řekl, že Grossovou základní chybou je, že se obklopuje lidmi, kteří jsou ještě hloupější než on sám. A dobrý manažer si má do svého týmu vždycky vybírat lidi, kteří jsou v určitém aspektu své činnosti chytřejší, informovanější, než je šéf toho týmu.
Teď jak tomu zabránit nebo aspoň snížit to riziko: Já jsem navrhl třináct bodů změn stanov sociální demokracie.

EURO: Kdy? ZEMAN: V podstatě už před dvěma lety. Ale dopustil jsem se chyby, že jsem v tomto textu uvedl asi tři rovnice a jak víte, tak Češi většinou rovnice nemají rádi. Takže asi před rokem jsem tento text převyprávěl do verbální podoby, tedy bez rovnic. Ten princip se jmenuje meritokracie a je jednoduchý. Sociologové, například Robert Merton, říkají: Meritokracie je dosazování do funkcí na základě zásluh. Ale pozor, zásluhou není myšleno, že jste například v určité politické straně dlouho, tak máte dostat nějakou funkci. Jde o zásluhy měřené konkrétními pracovními výsledky. V daném případě nejenom počtem členů a jejich dynamikou, ale zejména preferenčními hlasy kandidáta, protože ten musí mít důvěru nejenom členů, ale především voličů.
Je to nesmírně nebezpečný koncept, protože chce vyzdvihnout asi deset procent úspěšných proti devadesáti procentům jemně řečeno méně úspěšných. A vyvolává tedy závist a kritiku motivovanou touto závistí. Přesto je to moje politická závěť, to vidím jako jedinou cestu, jak zachránit sociální demokracii před totálním úpadkem a jak přispět k tomu, že v budoucnosti budou mít rozhodující slovo například úspěšní starostové. Protože ti už dokázali něco úspěšně řídit. Zatímco lidé, kteří se pohybují jenom na stranických schůzích a nikdy neřídili ani ševcovskou dílnu, takovou zkušenost nemají a odtud je u nich riziko, že se zhroutí nebo že propadnou klientelismu.

EURO: Jak odhadujete vy jako prognostik další vývoj? ZEMAN: Když mluvíme o prognostice, rozlišme dvě varianty - žádoucí a pravděpodobnou. Žádoucí se málokdy kryje s pravděpodobnou. Začněme tím žádoucím. Ještě před rokem bych vám řekl, že žádoucím řešením této krize by byla menšinová jednobarevná sociálnědemokratická vláda. To jsem koneckonců radil Špidlovi v roce 2002 i Grossovi v roce 2004. Jenomže v prognostice existuje pojem, kterému se říká „point of no return“, bod nenávratu. Pro menšinovou vládu už uplynul čas, kdy ještě mohla být funkční.

EURO: Proč? ZEMAN: Vím z vlastní zkušenosti, že prakticky každé významné rozhodnutí, které vláda udělá, má časové zpoždění asi dva roky. Teď je to rok a čtvrt, to znamená, že každé rozhodnutí, které by menšinová vláda udělala, by mělo dopady až rok po volbách. Jistě uznáte, že to už by byla velmi iracionální kalkulace. Proto bych dnes považoval za žádoucí nikoliv předčasné volby, protože jsem sociální demokrat, byť řadový člen, a nepřeji si drtivou porážku své strany v předčasných volbách, ale považoval bych za rozumnou úřednickou vládu složenou z odborníků, která by dovedla zemi do řádných voleb v červnu nebo v květnu 2006. Tolik k tomu, co je žádoucí. Tato vláda by bezesporu byla daleko výkonnější než vláda složená z politiků, a zvlášť, když jsou to většinou političtí diletanti. A teď co považuji za pravděpodobné. Za pravděpodobné považuji, že se nestane nic. A to proto, že velká část politické scény se řídí heslem „dobrý každý den“. Začněme nejkřiklavějším případem – to je Unie svobody – slepé střevo české politické scény. Ti lidé, i když nevynikají zářivou inteligencí, nejsou zase tak hloupí, aby nevěděli, že po volbách skončí. Oni také překročili svůj bod nenávratu, to znamená, že se včas nevrátili do ODS a dnes už o ně nebude nikdo stát. Takže Unie svobody zcela nepochybně bude bojovat za pokračování této životaneschopné vlády. Pokud jde o komunisty, tak ti si sice uvědomují, že premiér Gross a Sobotka tlačí sociální demokracii doprava, takže jim tím vyklízí prostor a získává nové voliče, ale také si uvědomují, že situace, kdy ve sněmovně bylo sto jedenáct levicových poslanců, se už nebude pravděpodobně delší dobu opakovat. Takže jejich zájmem také není vyvolat předčasné volby. I oni by zůstali v opozici, a navíc by ztratili šanci získat další voliče ve volbách v roce 2006. Lidová strana jako středová, jako jazýček na váze, samozřejmě musí vycházet z úvahy, že každý další den, týden nebo měsíc sociální demokracii oslabuje, a že Grossovy případné pokusy vstoupit do koalice s ODS po volbách budou odsouzeny k neúspěchu daleko spíše po řádných než po předčasných volbách.
Proto si myslím, že místo úřednické vlády budeme mít pokračování a prohlubování tohoto marasmu. Vláda bude totálně paralyzována, že řádné volby v roce 2006 budou pro všechny vysvobozením.

EURO: Mluvilo se o tom, že vaším favoritem je pan Škromach, o kterém nelze říct, že by byl politikem, který podlehl klientelismu. Co si myslíte o jeho pozici? ZEMAN: Kdyby byl sjezd složen převážně z funkcionářů, předpokládal bych, že zvítězí Stanislav Gross prostě proto, že umí - a to je technologie moci, kterou ovládá velice dobře - nabízet různé prebendy, výhodná místa, a tím si tuto část delegátů sjezdu koupí. Čím více mezi delegáty bude na sjezdu řadových členů, případně nižších funkcionářů, tím větší naděje je, že v tajné volbě možná přece jenom zvítězí Škromach.
Chtěl bych upozornit ještě na jednu variantu, o které se dnes téměř nemluví. Není vyloučeno, že se nakonec Gross pokusí místo sebe nasadit na poslední chvíli Sobotku, což by v podstatě pro sociální demokracii znamenalo totéž, co vedení Grosse. To znamená onen pochod doprava, do politického středu, a s tím, že bychom tím dobrovolně a hloupě uvolnili prostor komunistické straně a že bychom následovali osud takových středových stran, jako bylo Občanské hnutí nebo Českomoravská unie středu. To znamená, že bychom se opět stali bezvýznamnou a okrajovou možná dokonce v dlouhodobější perspektivě i mimoparlamentní stranou.

EURO: Stále jsou lidé, kteří by si vás přáli v čele strany. Stále platí, i v dnešní velké krizi sociální demokracie, vaše rozhodnutí, že se nevrátíte? ZEMAN: Místo toho, abych odpovídal na otázku, kterou pravidelně dostávám, stále stejně, ale trochu jinak, tak mi dovolte jeden prognostický scénář. Vyhraje-li na sjezdu Gross, dostane sociální demokracie ve volbách v roce 2006 asi deset procent hlasů. Vyhraje-li Škromach, dostane asi patnáct procent. A kdybych stál v čele sociální demokracie já, tak bych ani při maximálním vynaložení svých sil nedokázal získat více než dvacet procent, protože je zde určitá setrvačnost, negativní zkušenosti a podobně. A teď si uvědomte, že pro prohraných volbách, protože dvacet procent budou pro sociální demokracii prohrané volby, se na mě zase vrhne ta plejáda Buzkových, Krausů, Zaorálků a dalších a bude vykládat, že jim Zeman prohrál volby. Teď vážněji. U prezidentské volby sociální demokracie ztratila nárok na to, aby mě žádala o návrat do politiky. A to z toho prostého důvodu, že to byla tehdy právě sociální demokracie, která se dobrovolně vzdala možnosti mít sociálnědemokratického prezidenta.
Dalším důvodem je to, že dnes je sociální demokracie naprosto nebojeschopné těleso, ta armáda se musí nejdříve znovu vyzbrojit a zorganizovat. To je možné jenom přijetím těch třinácti bodů, tedy změnou stanov, ale také pobytem v opozici, kdy alespoň část kariéristických pijavic ze strany odpadne, protože už bude nevládní. Pak se snad konečně prosadí lidé, kteří žijí pro sociální demokracii, a nikoliv ze sociální demokracie.

EURO: Přemýšlel jste někdy o tom, jak by vypadala politická scéna, kdybyste se stal prezidentem? ZEMAN: Chcete-li mluvit o teorii, tak je to přeci jenom trochu spekulace – ta situace nenastala. Ale budiž, odpovím. Nikdo nepochybuje o tom, že současný podíl vysokých volebních preferencí ODS je způsoben i Václavem Klausem na Hradě. To je evidentní pravda, a kdo ji nezná, tak by neměl o politice ani diskutovat. Mimochodem druhá část vysokých preferencí je způsobena slabostí sociální demokracie. Myslím si, že by v této hypotetické situaci platilo totéž i v obráceném gardu. Na druhé straně se přiznávám, že bych na Hradě asi vycházel z toho, že bych se snažil korigovat chyby sociálnědemokratické vlády a snažil bych se zabránit s autoritou odpovídající prezidentskému úřadu, aby se tyto chyby rozvinuly do nevratných poloh. Což koneckonců jiným způsobem dělám jako důchodce takzvanými knížecími radami z Vysočiny.

EURO: Hospodářství se dnes daří více než před dvěma lety. Jak to, že vláda tuto situaci propagandisticky nevyužila? ZEMAN: Hospodářská dynamika není určována aktuálními činy vlády, ale činy minulými, často se značným zpožděním. Dám příklad. Když jsme privatizovali Transgas, tato privatizace vynesla v roce 2002 – v posledním roce mé vlády – 130 miliard korun. Větší část těchto prostředků, alespoň doufám, šla do dvou fondů, které jsme založili: Fondu dopravní infrastruktury a Fondu rozvoje bydlení, tedy do mimorozpočtových investic. A uznejte sám, 130 miliard je tak obrovská kapitálová injekce, že bude držet řekněme stavebnictví a další segmenty ekonomiky několik let nad vodou. I kdyby vláda neudělala nic jiného. Druhá věc je skutečnost, že moje vláda stabilizovala bankovní sektor tím, že ho privatizovala. Zatímco byl zdrojem neskonalých potíží všech předchozích vlád, dnes žádný kabinet tyto potíže nemá.
A konečně za třetí – a tady je také výrazné časové zpoždění – za mé vlády vzrostly zahraniční investice ze dvou na devět miliard dolarů, přičemž některé z nich se ještě realizují, například automobilka v Kolíně, která se otevírá právě teď. A to je rovněž obrovská injekce pro českou ekonomiku. Takže jenom na těchto třech příkladech jsem vám vysvětlil, že není možné se chlubit cizím peřím.

EURO: Myslíte si, že se dynamika hospodářství současnou nečinností vlády zpomalí? ZEMAN: Na rozdíl od všech optimistických prognóz předpokládám, že se zpomalí. Mimochodem na těch přímých zahraničních investicích se to již do jisté míry projevuje. Devět miliard dolarů ročně je dnes už nedostižný sen.
Až vyschnou zdroje, o kterých jsem mluvil, tak právě proto, že nepřibyly zdroje další, nejen z privatizace, ale i zdroje dané dalšími legislativními opatřeními, dynamika ekonomiky bude ve střednědobém horizontu ohrožena.

EURO: Když pan Gross mluví o lidech, kteří si přejí jeho odchod, tak hovoří o tom, že jsou to lidé, kteří nepřejí modernizaci ČSSD. Myslíte si, že Gross modernizuje ČSSD? ZEMAN: Když Vladimír Špidla začal mluvit o jakémsi novém stylu, projevil se ten styl se nakonec ve výkonu jeho vlády a jeho strany. Negativně. Uchopme termín modernizace a pokusme se modernizaci ztotožnit s nějakým proudem inovací, které mohou být jak kladné, tak záporné. Jednou z těch záporných věcí je posun sociální demokracie do politického středu. Jde o geometrickou chyméru všech politických stran, které hledají imaginárního středového voliče, zatímco středový volič neexistuje. Existuje nerozhodnutý volič a ten se přidá buď napravo, nebo nalevo. Právě proto jsem došel k názoru, že České republice by vyhovoval pouze systém dvou silných stran, jedné levicové a druhé pravicové. Teď hrozí reálné nebezpečí, že tou nejsilnější, a pokud se reformuje, tak prakticky i jedinou levicovou stranou bude KSČM a že sociální demokracie vinou svého slabého a neúspěšného vedení tomuto nebezpečí nedokáže účinně čelit.

EURO: Slyšel jsem názor, že když klesaly preference sociální demokracie a rostly preference komunistů, nic se v zásadě neděje, protože komunisti v Česku byli vždy chytřejší než sociální demokracie. Souhlasíte? ZEMAN: Pokud to říkal sociální demokrat, tak je to idiot, pokud to říkal komunista, tak je dobrý propagandista. Dnes je mezi komunisty řada inteligentních lidí – o tom nepochybuji. Spíše bych pochyboval o demokratičnosti některých z nich. V sociální demokracii byla plejáda chytrých lidí, kteří vzhledem k té genocidě a závisti neschopných, vůbec sociální demokracii opustili nebo přestali vykonávat významnější funkce. Ale to je věc vedení sociální demokracie a nikoho jiného.

EURO: Zdá se, že ta integrace pravice se ODS daří. Ale byl jste to vy kdo současnou krizi ČSSD částečně zavinil, když jste odešel z čela strany… ZEMAN: Spoluzavinil jsem to tím, že jsem za předsedu navrhl Vladimíra Špidlu. Na druhé straně si uvědomte, že jediným reálným protikandidátem byl tehdy Stanislav Gross. A toho jsem nechtěl z důvodů, které jsem už několikrát řekl. Jednoduše si myslím, že člověk bez hlubšího vzdělání a bez hlubších životních zkušeností a jemně řečeno s podezřením na klientelismus nemůže být efektivní předseda politické strany, tím spíše sociální demokracie. Nicméně dívejte se na to trochu sportovně.

EURO: Ještě se vraťme k lidovcům. Jsou také nejednotní. Ministři Svoboda a Šimonovský evidentně neposlouchají předsedu strany Kalouska. Nemůže současná krize negativně dopadnout i na KDU-ČSL? ZEMAN: Nejsem odborníkem na lidovou stranu, pouze vím, že Kalousek je nesporně schopný politik, který navazuje na tradice Josefa Luxe, a to byl opravdu Pan Politik. Nicméně přesto vám nabídnu jednu úvahu. ODS i sociální demokracie jsou tak trochu antiklerikalistické strany. A to je něco, co je spojuje. Ono je to nespojuje pouze ideově, ale i materiálně. Jak jistě víte, Česká biskupská konference nedávno uvedla restituční požadavek v závratné výši 100 miliard korun - cash. Podotýkám cash, protože je to finanční restituce. A teď se jedná o splátkovém kalendáři. Kalousek a jeho křesťanští demokraté jsou tímto požadavkem dost nad své míry zatíženi při vyjednávání o koalici s ODS.
Gross za sebou žádné takové břemeno nevleče. A on je - dle mě - ochoten za několik koryt ve vládě vstoupit do koalice s kýmkoliv, tedy i s ODS. Samozřejmě že by to znamenalo prodloužení politické existence pro něj a pro nejbližší okruh jeho blízkých, protože z dnešních sedmdesáti poslanců budeme mít po volbách v roce 2006 přibližně pětadvacet. A z toho logicky vyplývá, že budeme pro ODS pouze junior partner bez jakéhokoliv reálného vlivu. Ale já si myslím, že Grossovi o to ani nepůjde, že mu půjde jen o ta koryta. Vyhnout se onomu požadavku finančních restitucí může Mirek Topolánek právě tímto jednoduchým manévrem a kromě toho ještě získá partnera, který ho bude méně zlobit ve vládě a bude velmi pokorný, byť touto pokorou odsoudí sociální demokracii k tomu, že se v dalších volbách v roce 2010 stane mimoparlamentní stranou.
Kalousek musí nyní zvažovat, zda neopustí požadavek na 100 miliard korun a tím pádem se do jisté míry uvolní a jeho vztah s katolickou církví. A pokud se mu tento manévr podaří, bude pro ODS asi výhodnější partner. Ale nezapomeňte, že ve hře se hraje i o těch 100 miliard, byť se o nich příliš nemluví.

EURO: Co soudíte o názoru, že kdyby byl v sociální demokracii dobrý schopný aparát a k tomu ještě takzvaný ďáblův advokát, tak by k aféře „Gross“ nedošlo? ZEMAN: Tento institut, kterému říkáte ďáblův advokát, existoval při kanonizaci, ale kromě toho měla celá řada kongregací nebo řádů osobu, která se jmenovala páter admonitor – volně přeloženo – otec varovatel. Existoval už ve středověku. Páter admonitor se nevyjadřoval ke kanonizaci, ke světcům, ale vyjadřoval se ke každodennímu životu svého řádu a byl něco jako zpětná vazba, jako kontrolka na palubní desce, která se rozsvítí, když hrozí nebezpečí. Taková instituce by každé politické straně pomohla, ale znovu zdůrazňuji, že je to pouze jedna část problému.
Představte si člověka, který není zatížen žádnou aférou, ať už v osobním životě, v ekonomice nebo kdekoliv jinde, ale přitom je to člověk, který neumí nic rozhodnout, je slabý. A já se ptám, zda by takový člověk této straně pomohl. Čili nezkorumpovatelnost je matematicky řečeno nutná, ale ne dostačující podmínkou pro vedoucí osobnost politické strany.