Cukerní pořádek se může zhroutit v nejméně vhodné době
Systém regulace trhu s cukrem existuje v Česku od roku 2000 a od té doby se dvakrát zhroutil. Naposledy loni v říjnu, kdy Ústavní soud shledal za nespravedlivý dosavadní způsob rozdělování produkčních kvót. Od té doby je tuzemský trh s cukrem opět liberalizovaný, což mimo jiné znamená, že místo dřívější administrativně stanovené minimální ceny 17,30 Kč je tržní cena, za kterou cukrovary prodávají svým odběratelům, zhruba o pět korun nižší. Aniž by se to ovšem projevilo v konečných cenách pro spotřebitele.
Provizórium.
Ministerstvo zemědělství postavil nález Ústavního soudu před dilema: buď nechat trhu volnost a zatím připravit regulační systém kompatibilní se závaznými pravidly uplatňovanými v zemích Evropské unie, nebo provizorně upravit český cukerní řád s tím, že k datu vstupu Česka do unie bude muset znovu doznat závažných změn. Ministerstvo zvolilo druhou možnost a zdá se, že to nebyl šťastný krok.
Problém kapacit.
Týdeník EURO má k dispozici stanovisko, které koordinační rada Českomoravského cukrovarnického spolku (ČMCS) v březnu zaslala ministru zemědělství i předsedovi vlády, aniž by ovšem její výhrady k modifikovanému cukernímu řádu - jak je pojat v nařízeních vlády z letošního ledna a března - byly vyslyšeny. Stanovisko obsahuje řadu argumentů podepírajících ústřední tvrzení, že nový regulační systém „není způsobilý nastolit jasná, spravedlivá a funkční pravidla pro regulaci trhu s cukrem v České republice“.
Kromě dílčích připomínek k právním normám - jejichž zpracování označili nezávislí experti, které oslovil týdeník EURO, za „velmi nedbalé“, akcentuje cukrovarnický spolek dvě základní věci. Jednak to, že nová metoda výpočtu produkčních kvót založená na „kapacitě výroby cukru“ není objektivní, protože produkční možnosti cukrovarů jsou v době kampaně ovlivňovány řadou agrotechnických, technických, obchodních i geografických vlivů, které se mohou zcela zásadně odrazit na objemu výroby. Kromě toho, a to konstatuje ve svém loňském nálezu i Ústavní soud, pro výpočet kvóty nelze použít údaje z období, kdy byla výroba regulovaná. A to se stalo – nařízení vlády umožňuje vypočítat kvótu buď na základě výroby v listopadu 2001, nebo v říjnu 2002.
Další potíž se týká minimální ceny. Ta je úzce vázána na produkční kvóty a zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu praví, že může být stanovena jen současně s nimi. To se nestalo. Vláda nejdříve – v lednu – schválila minimální ceny cukru i cukrové řepy, a teprve po dvou měsících - v březnu na Pepíka - způsob výpočtu produkčních kvót.
Boj o trh?
Je třeba objektivně poznamenat, že další účastníci trhu zásadní výhrady nemají. Předsedovi Svazu řepařů Čech Janu Bartošovi nevadí ani to, že smlouvy s pěstiteli na letošní kvótový rok uzavíraly cukrovary ještě „nadivoko“, protože kvóty mohou být rozděleny v ideálním případě někdy za dva měsíce. Říká, že bylo možné vyjít z kvalifikovaných odhadů. Cukerní pořádek, jak je nyní nastaven, považuje sice nikoli za ideální, ale pro pěstitele za uspokojivý a ve výhradách cukrovarnického spolku vidí boj o trh. Spokojeny jsou pochopitelně i malé cukrovary sdružené ve Svazu nezávislých výrobců cukru. Jejich nespokojenost s dřívějšími nízkými produkčními kvótami evidentně stála v pozadí stížnosti skupiny poslanců, o níž Ústavní soud loni rozhodoval.
Spekulace?
Nyní přijatá úprava je vůči malým výrobcům velice vstřícná. Naopak předchozí systém byl pro ně nevýhodný, protože v referenčním období, na jehož základě se kvóty rozdělovaly, teprve vstupovaly na trh. Pokud bude platit úprava nyní schválená vládou, museli by někteří z velkých hráčů přenechat malým část svého trhu. Předseda koordinační rady ČMCS a generální ředitel Moravskoslezských cukrovarů Stanislav Tobola uznává, že předchozí způsob přidělování kvót nebyl spravedlivý, ale nynější způsob označuje za ještě horší. Řešení by viděl v urychleném uplatnění pravidel Evropské unie. Váhu má i jeho argument, že malé cukrovary vstupovaly na trh až v době, kdy byl zápas o přežití českého cukrovarnictví vybojován, a to zřejmě ze spekulativních důvodů. „Není vyloučeno, že někdo z producentů počítá hlavně s tím, že po vstupu do Evropské unie by mohl svou výrobní kvótu prodat,“ říká výkonný ředitel ČMCS Josef Pojer v souvislosti s tím, že na základě unijních pravidel lze s kvótou obchodovat. Přičemž například dvacetitisícová kvóta představuje při současné tuzemské minimální odbytové ceně roční výrobu cukru za více než 340 milionů korun.
Do Brna.
Nejdůležitější ale je, že ani rok před vstupem do Evropské unie ještě Česká republika nemá systém regulace trhu s cukrem a cukrovou řepou, který by se podobal tomu, co jako člen unie bude muset okamžitě zavést. Má jen problematické vládní nařízení, o němž stanovisko ČMCS výmluvně říká: „Existuje vysoké riziko, že bude opětovně úspěšně napadeno před Ústavním soudem a posléze zrušeno.“ Chlácholivá slova ministerstva zemědělství o tom, že „probíhá příprava na přechod a plné převzetí předpisů Evropských společenství tak, aby dnem vstupu mohl unijní tržní systém pro cukr fungovat i v ČR“, v této souvislosti postrádají přesvědčivost.
