Francouzi šli s cenou dolů, exministr obrany zase nabízí vládě letadla ČSA
Souboj o budoucnost české vládní letky je čím dál dramatičtější. Francouzi šli s cenou dolů a nabízejí své airbusy levněji než Američané boeingy, navíc by prý byli schopni je dodat již napřesrok. Do toho přišel se zajímavým návrhem i šéf tuzemských aerolinek Jaroslav Tvrdík: nabídl premiéru Paroubkovi, že ústavní činitele a další významné úředníky budou přepravovat letouny ČSA. Stát by v tomto případě ušetřil asi čtyři miliardy za nákup nových strojů. Bezpečnostní experti ale před takovým řešením varují. Tvrdí, že ČSA by nemohla plnit všechny úkoly vládní letky.
Zatím bez mrtvých.
Plán na modernizaci vládní letky schválila vláda letos v polovině dubna. Ministři posvětili nákup šesti nových strojů za 4,1 miliardy korun. Má jít o dvě velká letadla, dvě menší a dva vrtulníky. Další variantu „úplně bez vlastních letadel“ podpořil jenom ministr financí Bohuslav Sobotka. Proti cestování linkami ale tvrdě vystupuje prezident Václav Klaus, pro kterého je to něco naprosto nepředstavitelného. Ministr zahraničí Svoboda hlasoval pro variantu „pouze malá letadla“.
Vládní letka, spadající pod ministerstvo obrany, momentálně provozuje zastaralé stroje sovětské výroby a jeden novější kanadský letoun CL-601 Challenger. I ten ale už potkaly technické potíže, naposledy letos počátkem dubna, kdy přepravoval prezidenta Václava Klause na pohřeb papeže Jana Pavla II. do Říma. Letounu prasklo čelní sklo a musel nouzově přistát na mnichovském letišti. Prakticky stejná závada se na něm objevila již loni v listopadu, na palubě tehdy byl ministr zahraničí Cyril Svoboda s doprovodem.
V porovnání s ostatními letadly vládní letky je však challenger ještě úplný mladík. Ostatní stroje jsou o hodně starší a jejich technický stav o hodně horší. Komplikace s jedním z těchto letadel postihly naposledy šéfa české diplomacie Svobodu. Kvůli závadě bezpečnostní kontrolky na zámku zadních dveří letounu Antonov An-26 musel o necelou hodinu posunout svůj návrat z černohorské Podgorice. Závada měřiče paliva armádního Tupolevu Tu-154 pak letos v březnu znepříjemnila život ministrovi obrany Karlu Kühnlovi. Letoun se musel krátce po startu vrátit zpět do Prahy k opravě, do Izraele, kam měl ministr namířeno, odletěl s dvouapůlhodinovým zpožděním.
Série technických potíží donutila Bezpečnostní radu státu a následně i vládu jednat. Podle plánu schváleného kabinetem nahradí největší současné armádní dopravní letadlo Tu-154M buď americký Boeing 737 nebo evropský Airbus A-3198. Malé letouny Jak-40 a An-24 vystřídají brazilské Embraery či kanadské Bombardiery řady 600 a vrtulníky Mi-8 stroje Sikorski nebo Eurocopter. Relativně nový challenger by si vládní letka zřejmě mohla ještě nějaký čas ponechat.
Svou roli při jednání na vládě sehrál asi i fakt, že všechny stroje vládní letky kromě challengeru nesplňují emisní ani hlukové normy Evropské unie a v zemích Unie přistávají jen díky vydaným výjimkám. Ty ale přestanou v roce 2006 (hluk) a 2008 (emise) platit. To by znamenalo konec létání po Evropě nebo placení obrovských poplatků.
ČSA pro VIP.
Ministři v dubnu oznámili, že nové letouny pro vládní letku nakoupí zhruba do dvou let. Na výběr ve všech kategoriích by mělo být vyhlášeno řádné výběrové řízení. Týdeník EURO však má informace, že výrobci nečekají na oficiální vládní výzvy a přicházejí se svými nabídkami již nyní.
Zdroje z ministerstva obrany se shodují na tom, že armádě by lépe vyhovoval velký boeing. Tato zvěst zřejmě již pronikla k Francouzům, kteří vzápětí snížili cenu airbusu a nabídli i dřívější termín dodání. „Francouzi šli s cenou dost výrazně dolů a nabídli, že nám to letadlo dodají už příští květen. Jsem zvědav, zda Boeing dokáže zareagovat,“ uvedl dobře informovaný zdroj týdeníku EURO.
Do předhánění výrobců letadel zasáhl před několika dny i exministr obrany a současný šéf ČSA Jaroslav Tvrdík. Navštívil premiéra Jiřího Paroubka s nabídkou, aby vláda připravovanou modernizaci vládní letky zcela zrušila a v budoucnosti se spolehla pouze na služby národního leteckého přepravce. Detaily nabídky zatím nejsou známy. Vedení ČSA zřejmě vychází z toho, že premiér bude chtít v příštím roce šetřit „ne plošně, ale podle priorit“. A armáda včetně vládní letky prý přijde na řadu jako první. Proti vojákům hraje například to, že každoročně převádějí do rozpočtu na příští rok několik nevyužitých miliard, o kterých původně tvrdili, že bez nich nedokážou existovat.
Paroubek není první premiér, kterému Tvrdík řešení „létejte s ČSA“ nabízel. Před časem jednal i s bývalým premiérem Stanislavem Grossem a jeho bezpečnostním poradcem (a svým nástupcem na ministerstvu obrany) Miroslavem Kostelkou. Gross musel Strakovu akademii narychlo neplánovaně opustit, současný ministerský předseda si zatím od šéfa ČSA jen vyžádal jeho návrhy písemně a dosud na ně nijak nereagoval.
Odborníci z ministerstva obrany, se kterými Paroubek problematiku konzultoval, se ale staví tvrdě proti „řešení ČSA“. Proč? Civilní letecký přepravce, tvrdí, v žádném případě nedokáže zabezpečit všechny základní funkce vládní letky. K těm například patří rychlá evakuace desítek nebo stovek českých občanů ze zemí, kde hrozí vypuknutí válečného konfliktu, nebo z oblasti zasažené přírodní katastrofou.
„I kdyby lidé z ČSA sebevíc chtěli, prostě na to nemají. Jejich hlavním úkolem je byznys, přeprava cestujících na pravidelných linkách… Pokud by přece jen do takových krizových akcí šli, určitě by si je nechali pořádně zaplatit a stát by na tom nakonec ve výsledku prodělal,“ uvádí další vojenský zdroj týdeníku EURO.
Z vnitra pod obranu.
S vládní letkou jsou potíže prakticky už od vzniku samostatné České republiky. Před rokem 1990 zajišťovala leteckou dopravu špiček tehdejšího režimu Letecká správa Sboru národní bezpečnosti spadající pod Federální ministerstvo vnitra. Po revoluci přešla Letecká správa pod „křídla“ Úřadu Federální vlády. Právě v té době začali tuzemští politici a významní úředníci bez jakýchkoli zákonných podkladů cestovat i dopravními letadly československé armády. V září 1993 tento stav posvětila i vláda, v Česku proto začaly legálně působit hned dvě vládní letky, jedna „vnitrácká“ a druhá „armádní“. Podíl vojáků na přepravě VIP osob neustále stoupal, v roce 1997 dosáhl zhruba padesáti procent. Pro armádu jsou lety s politiky výhodné: piloti mohli létat a trénovat a armáda dostávala od vlády peníze na benzin navíc. Exministr vnitra Jan Ruml posléze přišel s tím, aby se o vládní letku starali jen vojáci. „Letka se k nám dostala omylem, máme s ní jen zbytečné starosti,“ řekl.
Nějaký čas se dokonce uvažovalo i o privatizaci vládní letky. O její letadla a část terminálu na starém ruzyňském letišti se zajímala soukromá firma Travel Servis. Zájem – spíše ale vlažný – projevila i společnost ČSA. Její tehdejší šéf Antonín Jakubše však prohlásil, že do privatizace by šel pouze v případě, kdyby stát leteckou přepravu vládních úředníků a politiků i nadále dotoval.
Z nejrůznějších privatizačních úvah nakonec nebylo nic. Sociálnědemokratický ministr vnitra Zemanovy vlády Václav Grulich letku převedl z vnitra na obranu.
