Vláda slibuje, že v horizontu čtyř let bude deficit HDP pod tři procenta. Věříte tomu?
- 1) ano 16,4 %
- 2) ne 75,4 %
- 3) nevím, nemám názor 8,2 %
Se sliby by se v Česku mohlo dláždit. Jedním z nich je kupříkladu příslib kabinetu, že deficit HDP se sníží do čtyř let pod tři procenta. A co na to říkají respondenti Manažerského barometru? Věří vládě, že toho dosáhne? Více než 75 procent tomu nevěří. První hlas říká, že je to vzhledem k nedostatku času nemožné: „Takto vysoký deficit se nedá v tak krátkém horizontu snížit, aniž by si voliči poprvé v životě skutečně utáhli opasky. A to pořádně. Obávám se, že když tato vláda po celé své dosavadní funkční období rozhazovala peníze ze státního rozpočtu plnými hrstmi, to jest dělala vše proto, aby deficit zvýšila, tak před volbami šetřit určitě nezačne. A předvolební mimořádné dávky různým skupinám obyvatelstva, čirou náhodou voličské základně ČSSD, jsou toho důkazem.“
Následná reakce je zaměřena na opatření, která jsou pro uskutečnění tohoto „snu“ zapotřebí: „Ke snížení našeho deficitu totiž musí dojít kombinací dvou opatření: zvýšení daní, snížení výdajů státu. Snížení výdajů musí být skutečně razantní. A to bude bolet, protože to už nesmí být reforma (jakou předvádí ministr Sobotka), která je kompromisní, naoko, a hlavně aby to náhodou někoho nebolelo.Razantní snížení výdajů je například přiznání státu, že přestává garantovat životní úroveň občanů v nezaměstnanosti, nemoci a ve stáří a že dávky budou stěží pokrývat fyzické přežití jedince. Nebo propuštění alespoň 25 procent státních zaměstnanců (bez vlivu outsourcingu). Nebo drastické omezení investic – třeba do stíhaček. A tak dále a tak dále. Zvýšení daní neznamená růst progrese daní z příjmu u fyzických osob. Ta je sice u voličů ČSSD populární, ale finančně je bezvýznamná. Zvýšení daní znamená hlavně růst příjmu z DPH, nejlépe zvýšením pětiprocentní DPH tak na sedm až osm procent. To je fér, protože kdo více spotřebovává, tak více platí. Bohužel to je zatím neprosaditelné a musíme si počkat na dobu, až nás začne EU pokutovat nebo až bude hrozit státní bankrot, a pak to půjde samo.“
Pohádky mohou být podnětné, ale v rukou současného politického establishmentu se proměnily ve zlý sen: „Pohádky jsou inspirativní (bohatým brát a chudým dávat) - v rukou současné vlády se však mění na horory (bohaté demotivovat a chudým slibovat, protože není, kde brát). Je však pravda, že současná vláda se daleko více inspiruje pohádkami Járy Cimrmana: Kašpárkův hrobeček, Jak hloupý Honza do ještě větší nouze přišel.“
Snížit deficit v tak krátkém časovém horizontu možné jde, ale za určitých podmínek: „Snížit deficit pod tři procenta během čtyř let je určitě možné, jde pouze o to, zda se k tomu příští vláda odhodlá. I v Evropě nalezneme příklady zemí, které provedly razantní reformy vedoucí k rychlému snížení deficitů - a výsledkem byl rychlejší hospodářský růst. Takové reformy lze ale stěží připravit bez zásadní asistence ekonomů a je nutno je připravit bez asistence pseudoekonomů blízkých odborům.“
Když není řádná koncepce, tak není šance, aby byly náklady sníženy: „Nevěřím tomu, že by toho byla schopna dosáhnout současná vládní koalice. Nevidím žádné pozitivní výsledky v oblasti reformy veřejných financí. Chybí klíčové koncepce v oblasti zdravotnictví, penzijního systému, sociální oblasti včetně vzdělávání a podpory růstu poptávkové strany trhu práce (záměrně nehovořím o „růstu zaměstnanosti“, protože tento termín vláda používá pro své amatérské experimenty deformující volný trh). V neposlední řadě nevidím ani žádnou snahu provést zeštíhlení úřednického aparátu ve státních službách dosáhnou radikálního snížení administrativních nákladů státu. Naopak, počet státních zaměstnanců roste za současného pokračujícího odchodu těch schopnějších, profesionálních úředníků a specialistů… Ekonomická doktrína ČSSD prostě nedokáže zajistit přesměrování nákladů státního rozpočtu do předem stanovených koridorů za současného růstu příjmu vlivem rostoucí výkonnosti naši ekonomiky. Všechny mimořádné výnosy i projektovaná zvýšení na příjmové stránce jsou okamžitě projedeny nebo alokovány na nesmyslné koncepty a projekty, případně utraceny v prohraných arbitrážních sporech. Pomůže jen výměna současné vlády za jinou, skutečně pravicovou.“
Není přece možné uskutečnit takové náročné plány, když je personální vybavení vlády takové, jaké je: „Zmíněný slib vlády se řadí do výroků lidí, kteří: (a) buď nevědí, co mluví (u naší vlády řízené knihovníkem z Jindřichova Hradce s finanční sférou ovládanou člověkem, pro něhož je post ministra první zaměstnání v životě, by mne to nepřekvapilo), (b) nebo záměrně lžou. Aneb: do čtyř let klesne deficit státního rozpočtu ČR pod tři procenta HDP (vláda ČR), do roku 2010 Evropa ekonomicky předčí USA (Blair & Chirac & Schröder), maso bude vbrzku (prezident Antonín Novotný), dohnat a předehnat.“
A závěrem opět něco úsměvného: „Možné to je, ale jedině s prstenem princezny Arabely.“
Odpovídalo 110 manažerů
