Po hubených letech se blýská na lepší časy
Světová ekonomika se v roce 1999 vymanila z následků finančních krizí posledních let a podle klíčových ekonomických ukazatelů směřuje k období růstu.
Mezinárodní měnový fond revidoval ve svém říjnovém výhledu směrem nahoru odhady letošního i budoucího růstu světového HDP. Na základě optimistického vývoje prvních tří čtvrtletí předpokládá růst světové ekonomiky pro letošek ve výši tří procent a pro rok 2000 ve výši 3,5 procenta.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v listopadu zvýšila svůj odhad růstu světové ekonomiky pro letošní rok na tři procenta z původních 2,4 procenta. Pro dva příští roky předpokládá růst na úrovni zhruba 3,5 procenta. Údaje se opírají o předpoklad, že americká ekonomika letos poro ste 3,8procentním tempem a napřesrok zpomalí na 3,1 procenta.
Japonsko by se mělo podle předpokladu analytiků OECD udržet v obou letech růst o 1,4 procenta. Ozdravení v jedenácti zemích eurozóny by mělo zrychlit růst její ekonomiky z 2,1 procenta očekávaných letos na 2,8 procenta v roce 2000. Významným tahounem vyššího růstu se stane především export.
Billova mašinka stále blafá.
Ekonomika Spojených států, která je i nadále hlavním motorem světového růstu, si proti původním pochmurnějším předpokladům dokázala i letos udržet stále solidní tempo růstu (MMF očekává přibližně čtyři procenta HDP) a jen o trochu slabší je očekáván i v příštím roce.
Hlavní vzpruhou značného růstu v USA byla domácí poptávka spolu s rostoucí produktivitou práce. Velmi čilá domácí poptávka (rostla přibližně pětiprocentním tempem) však zároveň přispěla k velkému schodku zahraničněobchodní bilance, který se pohybuje kolem tří procent HDP.
Pozoruhodné je, že i přes růst cen některých strategických komodit, zejména ropy, se pravděpodobně podaří udržet inflaci někde lehce nad hranicí jednoho procenta. Mezinárodní měnový fond v této souvislosti ve své říjnové analýze pochvalně zmiň uje velmi malé tlaky na růst mezd, které se nezvyšují ani přesto, že nezaměstnanost v USA poklesla ke čtyřem procentům, což je nejpříznivější údaj za posledních třicet let. Ekonomika Spojených států tedy brzdí, a je hlavním úkolem tvůrců hosp odářské a měnové politiky, aby ochladla skutečně pozvolna.
Hlavních rizik pro optimistickou variantu pozvolného přistání je podle analytiků MMF několik. Možné budoucí inflační tlaky by mohly vést Fed k výraznějšímu zpřísnění měnové politiky - zvýšení úrokových sazeb - a následnému rychlému ochlazení r ůstu. Případný rostoucí schodek zahraniční bilance by mohl vzbudit obavy investorů a následně tlačit na snížení hodnoty dolaru. Stejně tak by působil i odliv investic ze Spojených států směrem k jiným, růst slibujícím ekonomikám. Depreciac e dolaru by vedla nutně k vyšším inflačním tlakům a opět k možnému prudkému zvýšení úrokových sazeb. Nárazu do zdi by se podobala i situace, kdy by došlo k výraznému poklesu cen akcií, ať by byl způsoben některou z výše zmín ěných variant, či kalkulacemi investorů, kteří by již nemuseli věřit v hodnotu založenou na očekávání příštích zisků. Pokles osobních investic by měl podobný účinek jako zvýšení úrokových sazeb. Další riziko spočívá v možných daňových úlevách, které by podnítily ještě vyšší osobní spotřebu, zatímco vyšší úrokové sazby a silný dolar by negativně působily na export a osobní investice.
Říše zapadajícího slunce.
Japonská ekonomika se letos sice dokázala vymanit z nejhorší poválečné recese, nicméně jen za cenu obrovských vládních fiskálních injekcí, které se téměř polovinou podílely na tempu růstu HDP. Zatímco v prvním čtvrtlet í roku 1999 rostla ekonomika po pěti kvartálech poklesu dvouprocentním tempem, tak s létem přišlo částečné ochlazení. Podle odhadu MMF by si i přesto měla země vycházejícího slunce pro letošek zachovat tempo růstu přibližně na úrovni jednoho pr ocenta (OECD předpokládá 1,4 procenta).
Další růst bude opět záviset převážně na míře veřejných investic a na tom, do jaké hloubky půjde restrukturalizace firemní sféry. Podle prosincového průzkumu „podnikatelské důvěry , který provádí japonská centrální banka, je většina velkých firem v hodnocení blízké budoucnosti velmi pesimistická a počítá s výrazným, téměř jedenáctiprocentním omezením kapitálových investic pro příští rok. Velké množství japonských firem také přiznává, že jsou stále přetíženy úvěrovy a navíc trpí značným přebytkem kapacit, tedy i přezaměstnaností.
Domácí poptávka je i nadále velmi slabá. Inflace pravděpodobně zůstane poblíž nulových hodnot. Očekávaná rostoucí nezaměstnanost, která bude nutně doprovázet potřebnou restrukturalizaci, působí nejenom na pokles reálných příjmů, ale zároveň nutí japonské domácnosti k větším úsporám.
Příznivý vliv, který měla pokračující sanace asijských ekonomik, především Jižní Koreje, na růst japonských vývozů, byl silně omezen posilováním kursu jenu. Podle analytiků MMF je pro příští hospodářský růst země vzhledem k rostoucímu veřejnému zadlužení (pro první čtvrtletí příštího roku se počítá s dalším vládním stimulačním balíkem ve výši 175 miliard dolarů) klíčová středněd obá fiskální konsolidace. Bez ní by se mohly vbrzku objevit tlaky na zvýšení úrokových sazeb, které by ekonomiku velice nepříjemně ochladily. Měnová politika podle hodnocení MMF již více prorůstová být nemůže, sazby už není kam snižovat.
Jeden lék na různé nemoci.
Západoevropská ekonomika na konci roku 1998 znatelně zpomalila svůj růst. Během prvních tří čtvrtletí letošního roku však nabrala sil a snaží se dohnat to, co zameškala. Pro letošek očekává MMF podle svého říjnového Výhled u v oblasti eura průměrný růst ve výši zhruba 2,1 procenta, pro rok příští asi 2,8 procenta HDP. Podle prosincových čísel Eurostatu však jedenáctka jen za první tři čtvrtletí vzrostla meziročně o 2,3 procenta. Meziroční růst všech zemí EU za první tři čtvrtletí se zrychlil na 2,2 procenta.
Na oživení ekonomiky měl vliv především slábnoucí kurs eura vůči dolaru, stejně jako i obnovení poptávky po západoevropském zboží v jihovýchodní Asii. Inflaci se podle prosincové analýzy OECD podařilo meziročně k říjnu udržet pod hranicí 1,4 procenta, přičemž čistá inflace (bez započtení růstu cen energií a potravin) činila jen 0,9 procenta. Její nárůst tak zůstal hluboko pod dvouprocentním cílem Evropské centrální banky, která by při tomto vývoji neměla mít důvod zvyšovat úrokové s azby, a tím ochlazovat ekonomiku. Nezaměstnanost se v zemích eurozóny podařilo udržet pod deseti procenty. Spotřebitelská i podnikatelská důvěra jsou na velmi vysoké úrovni. Stále však zůstává nevyřešena potřeba větší rozpočtové konsolidace, omezení strukturálních rozpočtových deficitů, aby bylo možno k roku 2002 zajistit vyrovnanost či přebytkovost státních rozpočtů. Stejně tak je podle představ MMF třeba snížit daňovou zátěž.
Za bolavé místo experti označují i strukturální nezaměstnanost a obecně nízkou mobilitu pracovního trhu. Evropská centrální banka musí navíc řešit při určování jednotné politiky pro celou eurozónu problém, jak ji nastavit zároveň pro jedenáct zemí, ze kterých například Irsko, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko hrozí přehřátím ekonomik a naopak Německo a Itálie by potřebovaly růstovou vzpruhu.
Návrat z údolí stínů.
Většina ekonomik v jihovýchodní Asii se dokázala z finančně měnových otřesů let 1997 až 1998, jež způsobily hluboký hospodářský propad, vzpamatovat rychleji, než se očekávalo. Nesporně jim pomohly jejich hodně oslaben é měny. Vyšší objemy exportu a nové technologické šance, zejména v elektronickém průmyslu, by měly být dostatečným předpokladem pro udržení vysokých temp růstu.
Obnovení přílivu kapitálu, jakož i domácí podnikatelské a spotřebitelské důvěry, je spolu se snížením meziroční míry inflace důvodem pro další uvolnění měnové politiky. Například Jižní Korea však i přes obnovení silného růstu stále nevyře šila zásadní restrukturalizaci finančního a firemního sektoru, kde je na jedné straně třeba oddělit bankovní a nebankovní finančnictví a na straně druhé konečně zlomit nadvládu mamutích a nepřehledných rodinných konglomerátů - čebolů.
Malajsie se nachází ve fázi ekonomického ozdravení podpořeného rozpočtovými a měnovými stimuly. Růst jejího HDP by se měl letos pohybovat na úrovni přibližně dvou procent a podle Výhledu MMF by mohl být ještě vyšší. V zemi se podařilo le tos snížit inflaci a dosáhnout značného obchodního přebytku. Ekonomické oživení lze pozorovat i v Thajsku, kde je růst podporován měnovými i rozpočtovými stimuly, zatímco investoři spíše stále vyčkávají. Indonésie, která byla finanční kriz í postižena nejhůře, se také začíná zotavovat, ačkoliv její HDP stále klesá. Inflaci se pravděpodobně podaří udržet jednocifernou. Potřeba zásadních strukturálních reforem podniků i bank však zůstává nevyřešena.
Čína, která byla díky uzavřenosti své ekonomiky „asijskou chřipkou nakažena jen málo, si drží relativně slušný hospodářský růst. Zároveň je však možno v její ekonomice sledovat určité nezdravé napětí, které je vyvoláváno slabou domácí poptávkou, deflačními tlaky, odlivem kapitálu a rostoucí nezaměstnaností.
Růst hospodářství zemí Jižní Ameriky se jako celek blíží pro letošek nule, neboť vyšší výkonnost předpokládaná v Brazílii a Mexiku je srážena poklesem v Argentině, Chile, Kolumbii, Ekvádoru a Venezuele. V příštím roce by však mě l průměrný hospodářský růst na tomto subkontinentu dosáhnout již přibližně čtyř procent. Další vývoj jihoamerických ekonomik však do značné míry závisí na tempu ochlazování růstu v USA, které jsou jejich nejvýznamnějším obchodním partnerem.
Ekonomiky zemí Blízkého východu a Afriky byly v letošním roce poznamenány několika základními vlivy. Nárůst cen ropy pomohl vylepšit jejich zahraničněobchodní a fiskální rovnováhu. Na druhé straně nízké ceny „neropných komodit měly negativní vliv na hospodářský potenciál především afrických zemí.
Zvětšující se propast.
Po deseti letech ekonomické transformace zemí bývalého východního bloku se ještě rozšířila propast mezi těmi slabšími a těmi úspěšnějšími. Rusko, jako největší z rozvíjejících se ekonomik, zaznamenalo letos pokles ekonomi cké aktivity v důsledku finanční krize roku 1998. Neprůhledná hospodářská politika vedla k dalšímu odlivu kapitálu a prudkému omezení přímých zahraničních investic. Potácející se ekonomiku i její státní pokladnu podržel hlavně vývoz ropy. Průmyslu velice pomohl zvýšit výrobu slabší rubl, který podpořil exportéry, a naopak - citelné zdražení dovozů ochránilo ruské výrobce před zahraniční konkurencí.
Analytici MMF odhadují pro rok 1999 nulový růst ruského HDP, zatímco v příštím roce by se měl pohybovat okolo dvou procent. Ruská krize, jež propukla zhruba v polovině srpna roku 1997, však stihla nakazit většinu postsovět ských republik. Zatímco Ukrajina přijala řadu opatření - například k efektivnějšímu výběru daní či větší kontrole veřejných výdajů - a přistoupila k reformě bankovního sektoru, Bělorusko se vydalo cestou centrálně plánované nereformované ekonomiky žijící na úkor obrovských rizikových dluhů.
Tři malé ekonomiky baltských zemí jsou stále příliš orientované směrem na východ, a jsou tudíž náchylné z tohoto směru k „nákaze . I přes značný objem exportu do zemí Evropské unie, hlavně do Německa a Skand inávie, tak jejich výkonnost vlivem ruské krize poklesla. Z větších postkomunistických ekonomik poutá pozornost velmi neutěšený stav v Rumunsku. To v letech 1997 a 1998 zaznamenalo pokles výkonnosti ekonomiky o čtrnáct procent. Podobný pokle s této nereformované ekonomiky je očekáván i pro letošek. Naproti tomu Bulharsko je důkazem, jak lze z těžké ekonomické krize vybřednout pomocí disciplinované makroekonomické a strukturální politiky.
Ekonomiky Maďarska a Polska v letošním roce také zaznamenaly relativně slušný vzestup výkonnosti, i přesto, že se zpomalil v důsledku slabší poptávky v EU a Rusku růst jejich exportu. Slabší export nepříznivě zapůsobil i směrem k vyššímu schodku běžného účtu platební bilance v obou zemích. Naopak silný příliv zahraničních investic podpořil stabilitu národních měn a podržel je v horní části kursového rozpětí.
Česká republika a Slovensko na počátku letošního roku zaznamenaly pokračující pokles ekonomické aktivity v důsledku slabší vnější poptávky a především stále v důsledku zpřísnění měnové politiky, ke kterému Česká národní banka přistoupila v roce 1997 a Národní banka Slovenska na počátku letošního roku.
Méně než dolar.
Celkově optimističtější obraz možného vývoje světové ekonomiky v příštím roce však kazí údaje OSN, podle kterých se na přelomu tisíciletí zvýší počet lidí žijících v nejhlubší chudobě na přibližně 1,5 miliardy (z celkových zhrub a šesti miliard obyvatel zeměkoule). Z tohoto počtu musí asi 1,3 miliardy těch nejchudších vyžít s méně než asi jedním americkým dolarem na den. Podle odhadu OSN by se měl při zachování současných trendů počet světové chudiny k roku 2015 přiblížit 1,9 miliardy lidí.
