Rusko
„Nový Rus se vrací z Londýna do Moskvy. Celník překvapeně prohlíží jeho obrovské kufry plné peněz. Kde jste přišel k takové sumě, pane? No, hrál jsem voko, pane inšpektore… Copak na něčem takovém se dají nadělat takové peníze? No, jistě. Sed jsem si k takovejm dvěma chlápkům v parku a dali jsme se do toho. Já měl sedmnáct, jenže jeden z těch Anglánů hlásí devatenáct, a druhej dokonce dvacet. Tak vokažte! povídám jim. A voni na to, že slovo gentlemana je zákon. A vod tý chvíle mi karta šla jako divá, pane inšpektore. (strana 31) Novinář a publicista Libor Dvořák sepsal své postřehy z Ruska a z ruského tisku do nevelké, ale velmi zajímavé a čtivé knihy Nové Rusko. Citovaný vtip naznačuje, jakým stylem je kniha vedena: závažné otázky popisuje lehkým jazykem a hojně doplňuje citacemi ruských autorů. V sedmi kapitolách (Staří Rusové, Noví Rusové, Oligarchové, Alkohol: starý známý v novém Rusku, Noví politici v novém Rusku: Žirinovskij a Lebeď, Nová funkce v novém Rusku: Od Gorbačova k Putinovi a Nová média v novém Rusku) vykresluje především obraz ruské mocenské elity a velkoměstského životního stylu. Nepíše o široké ruské duši, nekonečné a krásné Sibiři či životě na venkově. Velmi zajímavé jsou časté a dlouhé citace z ruského tisku a ruské krásné, odborné i brakové literatury. Čtenář má možnost krátce poznat názory autorů, jejichž jména někdy vidí poprvé v životě, nebo zasadit problémy současného Ruska do kontextu děl slavných literátů. Dvořák například cituje Anatolije Kurčatkina, Nikitu Kiričenka, Sergeje Dovlatova, Vladimíra Sorokina, Michaila Bulgakova, Nikolaje Berďajeva, Vladimíra Maua, Roje Medvěděva, Dilju Jenikejevovou, Alexandra Kabakova, Maxima Gorkého, Vasilije Grosmana či Michaila Žvaněckého. Stejně užitečné je přečíst si dlouhé překlady z textů ruských politiků Vladimíra Žirinovského, Alexandra Lebedě a Vladimíra Putina. Podnikatelské desatero nové třídy ruských kapitalistů, které sestavila Dilja Jenikejevová, je nejen popisem východního typu byznysmena. Vyvolává i otázku, pro jak velkou část českých byznysmenů to desatero také platí. Takže:
- Kdo chtěl začít podnikat na počátku 90. let, musel mít rozsáhlé styky už v předchozím režimu.
- Kdo chce v novém Rusku podnikat, musí umět komunikovat.
- Podnikatel musí být stenickou, tedy duševně i fyzicky svěží osobností s býčí náturou, vůlí a paličatostí.
- Od samého počátku musí mít dostatečně široký a spolehlivý okruh přátel a spolupracovníků, na něž se může v každém ohledu spolehnout.
- Úspěšný podnikatel musí mít dobře viditelné pozitivní vlastnosti.
- Úspěšný podnikatel se nesmí bát uvažovat opravdu samostatně, riskovat velké peníze a velkou odpovědnost.
- Úspěšný podnikatel se musí umět podělit se svými příznivci v různých strukturách, kteří mu poskytli podporu, výhody a optimální podmínky pro jeho podnikatelskou činnost.
- Moderní velkopodnikatel musí sice být vybaven pozitivními vlastnostmi, ale zároveň naprosto nezbytně potřebuje snížený práh běžných morálních ohledů.
- Ruský podnikatel se musí umět domluvit i s vyděrači a s výběrčími výpalného.
- Podnikatel může porušovat zákon i morálku, ale na druhé straně by měl respektovat nepsané zásady vlastního prostředí a příliš si nevyskakovat. (strany 26–29)
Rusko očima Libora Dvořáka dýchá nepředstavitelným bohatstvím a zároveň nekonečným buranstvím, přitahuje i odpuzuje zároveň. Zakončeme vtipem, který by bohužel v devadesátých letech mohl kolovat klidně i v Čechách o mnohých rychlokvašených zbohatlících ve fialových sakách: „Nový Rus přijde do klasického londýnského klubu a žoviálně se zeptá noblesního číšníka: Hele, kámo, kde tady máte hajzl? Uhlazený muž ve fraku ochotně poradí: Mohu–li vás poprosit, vydejte se laskavě touto chodbou, pak odbočte doprava, potom doleva a dojdete ke dveřím s nápisem Gentleman. Toho si nevšímejte a vstupte dál. (strana 31)
Dvořák, Libor: Nové Rusko. Jota. Brno 2000. 152 stran, cena: 168 Kč.
