Od sedmdesátých let prošel největší...
Celý podtitul:
Od sedmdesátých let prošel největší světový producent ropy osmi modernizačními „pětiletkami“
Koncem ledna navštívil Saúdskou Arábii americký prezident George Bush a zopakoval požadavek: zvýšit každoročně produkci ropy o jedno až dvě procenta. Saúdská Arábie dnes produkuje kolem jedenácti milionů barelů denně - asi deset procent světové produkce ropy - a její kapacity jsou jen o trochu vyšší. Perspektivně by se měly v následujících letech zvýšit na dvanáct a do deseti let na patnáct milionů barelů za den. Stejně to nestačí. Poptávka po ropě a její ceny od roku 2003 stále rostou. Saúdská Arábie zůstává státem, který může nejrychleji zvýšit své kapacity, a proto je na ni vyvíjen tlak, aby vyšší produkcí zadržela růst cen. Ale ani saúdskoarabské království nemá stejný vliv jako v osmdesátých letech. Tehdy jako takzvaný swing producer s velkými výrobními rezervami mohli Saúdové kromě tlaku na členy kartelu OPEC krátkodobým zadržením, či naopak zvýšením produkce ceny opakovaně ovlivňovat a po určitou dobu je udržovat kolem 25 dolarů. Dnes, na pokraji kapacit a při pěti až desetiprocentním ročním snižováním produktivity zdrojů, musejí jen pro udržení produkce rozšiřovat a budovat desítky nových off-shoreových a on-shoreových nalezišť, což představuje dlouhodobé miliardové investice. Jejich vliv na ceny je tedy v současnosti mizivý. Saúdská Arábie se společně s členy OPEC od začátku osmdesátých do poloviny devadesátých let snažila ceny ropy udržovat na úrovni, která by zabezpečovala stálé příjmy. Disciplína členských zemí však byla malá a Saúdská Arábie produkující asi 30 procent výroby zemí OPEC se nacházela v situaci, kdy ji nepříliš úspěšné pokusy o regulaci cen připravovaly o zisky. V roce 1986 tedy pod finančním tlakem od role swing producera odstoupila a zvýšila výrobu pro udržení podílů na trhu, což vedlo k propadu cen ropy pod deset dolarů. V polovině devadesátých let se propad cen opakoval. Kampaň OPEC v roce 1999 nakonec pomohla obnovit růst cen po válce v Perském zálivu.
ROPNÝ RENTIÉR
Být zemí, která vlastní asi 25 procent světových rezerv ropy a čtyři procenta zemního plynu a jež může počítat ještě s 50 lety dnešní produkce, není úplně jednoduchá záležitost. Saúdská Arábie patří k takzvaným rentier states - tedy státům žijících z příjmů pocházejících téměř výlučně ze zahraničí -, neboť 75 až 80 procent rozpočtu, 45 procent HDP a 90 procent příjmů z vývozu pochází z prodeje ropy a ropných produktů, což vede k velké závislosti na nestálých cenách ropy. Rentier state se vyznačuje tím, že stát nežije z redistribuce příjmů vlastního hospodářství, tedy z daní, ale ze zdrojů na vlastní hospodářské produkci nezávislých. Saúdská Arábie nevybírá daně ze zisku ani z příjmů, kromě zakátu, islámem předepsané almužny ve výši 2,5 procenta. Rozpočtové prostředky pocházejí ze zisků obrovských státních podniků ropného průmyslu, tedy především ropné společnosti Saudi Aramco, z petrochemického sektoru Saudi Arabian Basic Industries Corporation (SABIC), národní ropné a plynařské společnosti Petromin a dalších státních ocelářských, cementárenských, přístavních a hotelových podniků.
Saudi Aramco s ropným monopolem byla původně firma Aramco založená skupinou amerických ropných společností, které ji v letech 1936 až 1970 vlastnily. Když jim král Abdal Azíz v roce 1936 koncesi prodal, tvořila saúdský stát jen militantní skupina puritanistických beduínů. S ní Abdal Azíz sjednotil zemi a prohlásil se králem a strážcem svatých měst Mekky a Medíny. Rostoucí příjmy z ropy vedly saúdský stát na začátku sedmdesátých let ke zvyšování podílu ve společnosti Aramco a k získání většiny v roce 1974. Tento krok a ropný šok - ztrojnásobení cen ropy v roce 1973 jako odpověď na egyptsko-izraelskou válku - vytvořily základ saúdského státu a jeho budování rozsáhlých státních institucí, ropné i islámské diplomacie a modernizaci společnosti.
MODERNIZACE ROPOU
Od sedmdesátých let prošla Saúdská Arábie osmi modernizačními „pětiletkami“. Na rozdíl od rozšířených představ o zpátečnické teokracii jsou si saúdští králové - dodnes synové Abdala Azíze - vědomi závislosti na ropě a potřeby modernizace. Stát, který ale začali koncem sedmdesátých let budovat, se však dalších deset let potýkal s nestálými příjmy a před deseti lety, když ropa byla na pěti dolarech, dokonce s velkými deficity, přičemž velká část finančních rezerv padla na financování války v Perském zálivu v roce 1991, která stála Saúdskou Arábii asi 60 miliard dolarů. V polovině devadesátých let se začaly ozývat pochyby o dlouhodobé stabilitě saúdské měny a schopnosti splácet půjčky.
Změna nastala v tomto desetiletí. V letech 2002 až 2006 se díky rostoucím cenám ropy ztrojnásobily příjmy Saúdské Arábie z ropy a zvýšily investice do zanedbané infrastruktury, do rozšiřování a modernizace produkce. Vláda také plánuje výstavbu čtyř megaměst v poušti. Mají vytvořit - vedle ideálních podmínek pro život - statisíce nových pracovním míst a přilákat investice ze zahraničí do nových sektorů, jako jsou elektřina, telekomunikace, věda. Saúdská Arábie se tak snaží dostat pod kontrolu dva velké problémy: slabý soukromý sektor a demografii.
Oněch 40 procent HDP ze soukromého sektoru totiž nepředstavuje fungující samostatný hospodářský sektor, ale další část společnosti závislé na ropné ekonomice. Soukromé stavební, realitní, bankovní, importní společnosti a služby jsou závislé na státních zakázkách. Saúdský stát - jehož majitelem je královská rodina Saúdů - distribuuje své bohatsví nepřímo: bezplatnými nebo levnými službami obyvatelstvu (energie, školy, zdravotnictví), posty ve vládních institucích a státních podnicích a hlavně zakázkami soukromému sektoru. Průmyslová výroba je slabá – tvoří asi devět procent HDP a šest až osm procent pracovních míst ve výrobě, v kapitálově intenzivním ropném průmyslu je zaměstnaných ještě méně. Stát tedy ovládá hospodářství přímo i nepřímo. Snahy o diverzifikaci hospodářství a podporování soukromých investic byly dosud neúspěšné, v neposlední řadě kvůli všudypřítomnému nepotismu a zájmům královské rodiny, která ovládá státní podniky, udržet status quo.
KRÁLOVSTVÍ SE OTEVÍRÁ
Země se ale rychle mění - hlavně objem a složení obyvatel. Saúdská Arábie má jedny z nejvyšších ročních přírůstků obyvatelstva v regionu - tři až pět procent - a roste počet příslušníků mladé generace, 61 procent obyvatel Saúdské Arábie je mladší 25 let. To znamená ročně statisíce mladých mužů hledajících práci, kteří zvyšují už teď vysokou míru nezaměstnanosti (oficiálně jedenáct procent, mezi mladými 28 procent a pravděpodobně více). Na druhé straně pracuje v Saúdské Arábii asi 4,5 milionu ,gastarbeiterů‘ - od podřadných prací, které Saúdové odmítají, až po odborníky ve všech odvětvích. Království může pokračovat ve ztěžování přístupu na trh práce, ale zbavit se závislosti na zahraničních pracovnících dost dobře nemůže - nemá tolik kvalifikovaných pracovníků a cizinci jsou levnější. Vláda se tedy soustřeďuje na vzdělávání a jedno plánované megaměsto bude Město Věd. V zemi, kde je absolutním vládcem král, v poslední době roste podpora neropných sektorů prostřednictvím řízeného otevírání ekonomiky. Donedávna poměrně uzavřená Saúdská Arábie vstoupila koncem roku 2005 do Světové obchodní organizace (WTO), od roku 2002 tam otevírají pobočky zahraniční banky a království se snaží přitahovat zahraniční investory do svých velkých projektů. Ty už však budou platit nemalé daně.
SOUVISLOSTI Saúdská Arábie patří k takzvaným rentier states - státům žijících z příjmů pocházejících téměř výlučně ze zahraničí - , neboť 75 až 80 procent rozpočtu, 45 procent HDP a 90 procent příjmů z vývozu pochází z prodeje ropy a ropných produktů, což vede k velké závislosti na nestálých cenách ropy.
