A taky protože se ČSSD panicky bojí šéfa ANO a vicepremiéra Andreje Babiše, jenž Sobotku v premiérské roli často supluje, zní i hlasy z ČSSD.
Papírově nejsilnější vládní stranu doběhlo hubené vítězství v loňských sněmovních volbách, a přestože dobře ví, jak zoufale deficitní lídr Sobotka je, nemůže si dovolit ho vyměnit; jakékoli personální zemětřesení by zřejmě znamenalo i konec vlády, vítězný nástup Babiše a konec několikaletého snu ČSSD o premiérovi. Strana nás proto bude trápit nejslabším premiérem v historii další roky. A konec mizérie nepřinese ani volební kongres ČSSD příští rok. Ten jen stvrdí smutný status quo.
Přitom právě poslední události znovu ukázaly, jak slabý a nejistý Sobotka v nejvyšší exekutivní státní funkci je. Na summitu NATO ve Walesu se znovu zle rozpovídal prezident Miloš Zeman, když si najednou vzpomněl na důkazy o ruské účasti na ruské gerilové válce na Ukrajině, protože prostě věří ruskému ministru zahraničí. Jistě, důkazy nikdy nejsou od věci, vzpomeňme na Irák. Většinou je ale žádáte před klíčovým summitem, kde chcete demonstrovat jednotnou odhodlanost; ne na něm a ne veřejně. Výsledkem nepřekvapivě je veřejná hanba Česka.
Sobotka samozřejmě za Zemana úplně nemůže, lidé ho zvolili stejně jako jeho. Silný premiér by ale něco podobného nedopustil; prezident totiž navenek reprezentuje stát ve shodě právě s vládou, ta formuluje zahraniční i bezpečnostní politiku. Jenže když vláda nemá premiéra, případně má dva, s kým se pak má prezident shodovat? S vlastním egem? Nakonec i Sobotka nedávno veřejně odmítl potřebu zvýšit české vojenské výdaje, které jsou hluboko pod naším závazkem NATO. Když už jede do Bruselu, jede se tam ptát, kdo má být českým eurokomisařem.
Banánový stát
Summit NATO ale není jedinou mezinárodní akcí, kde se Česko ukázalo jako banánový stát. Před summitem EU kvůli dalším ruským sankcím si Sobotka veřejně vyhradil právo s nimi nesouhlasit. V podstatě tak řekl asi tohle: budeme se sankcemi souhlasit, jen když budou bolet pouze ostatní země, ne nás. Občas se tomu říká evropská solidarita. Ruský prezident Putin musel mít velkou radost, přesně v tohle doufá.
Ze sankcí samozřejmě nemá radost žádná evropská země, jak ukazuje i legrační případ francouzských vojenských lodí stavěných pro Rusko: ráno kontrakt ještě platil, v poledne jen napůl a večer zase ano, jen s odkladem.
Francouzský prezident nicméně aspoň mlčel, na rozdíl od Sobotky. Když člověk poslouchá jeho, musí se nutně ptát: co je vlastně Česko za stát? A jaká je jeho domácí i zahraniční politika? A má vůbec nějakou? Při pohledu na Sobotku se obávám, že jediná odpověď zní: veškerou Sobotkovou domácí i zahraniční politikou je jeho co nejdelší udržení se ve funkci, protože na to strana čekala celých sedm let!
Další komentáře autora:
