62 procent respondentů stojí za prezidentem
Souhlasíte s postupem prezidenta Klause nejmenovat soudce mladší třiceti let?
- 1) ano 62,1 %
- 2) ne 30,5 %
- 3) nevím, nemám názor 7,4 %
Prezident Václav Klaus se postaral o pořádný rozruch. Rozhodl se, že nebude jmenovat kandidáty na soudce mladší 30 let. Zatímco předseda Soudcovské unie Jaromír Jirsa označil tento krok za protiústavní a doufá, že se čekatelé obrátí na Ústavní soud ve věci věkové diskriminace, někteří Klausův krok podpořili. Například místopředseda sněmovního ústavně právního výboru Zdeněk Koudelka konstatoval, že podmínky jmenování by se měly zpřísnit a dosavadní zvyk uvádět justiční čekatele do funkce soudce automaticky označil za špatný. Zeptali jsme se proto účastníků Manažerského barometru, zda souhlasí s hlavou státu. Více než 62 procent respondentů pravidelné ankety stojí za rozhodnutím hlavy státu a přes 30 procent manažerů jeho postoj nevyznává. První reakce je ze skupiny těch, kteří by se mladé krvi v soudnictví nebránili: „Pan prezident nemá, a to je dobře, možnost ovlivnit rozhodnutí privátní sféry o jmenování mladých manažerů na vysoké posty. Tito se tam ve velké míře osvědčují a že některý zklame, to je v každém případě možné. Množství případů, které by soudci vyřešili, nová krev v našem soudnictví i výstraha všem, že se nečeká na rozsudek léta a většinou to nějak dopadne, to je jistě hodně důležité.“ Proč by se v soudnictví mělo mladým lidem bránit ve výkonu funkce, vždyť i ve větších podnicích působí a jsou přínosem, to je odezva od jednoho z respondentů: „Mladí lidé zastávají běžně manažerské posty i ve velkých firmách a je to jednoznačně přínosem. Jednou z příčin problému českého soudnictví je nadbytek zkušenosti starších soudců - s tím, jak to fungovalo za socialismu.“ Autorka následující odpovědi se domnívá, že jde o tak dobrý post, že by kandidát na něj měl předvést něco zásadního: „Zcela s tím postupem souhlasím. Taková dobrá definitiva za krátkou čekací dobu není na místě.Tito lidé pracují i za plat, jak jsem slyšela zhruba šestnáct tisíc, což jako nástupní plat až zas tak málo nepokládám. Navíc je to jistota zaměstnání a zajištěné budoucnosti na celý život, a tak myslím, že by si ještě chvilku měli počkat a něco se naučit a dokázat.“ Další dotazovaný je přesvědčen, že prezident Klaus této problematice nerozumí a svým jednáním to stále dokazuje: „Prezidentovy nepřijatelné návrhy na doplnění ústavních soudců a bojkotování výměny starých a neschopných soudců u soudů obecných, kteří jsou nota bene často poznamenaní bolševismem, dokazují, že této oblasti evidentně nerozumí.“ Tento manažer se domnívá, že schopnosti je třeba posuzovat individuálně: „Vzhledem k potřebám našeho soudnictví se domnívám, že je to velká chyba, že tak učinil. Znám řadu mladých lidí, kteří jsou zralejší než řada padesátníků, a naopak řadu šedesátníků, kterým bych nesvěřil ani řízení koloběžky, natož senátu, pro jejich způsob myšlení a uvažování.“ Ze stejné líhně je následující názor, jehož autor se podivuje nad prezidentovým postojem: „Nesouhlasím s tím, že lze na všechny uplatnit jeden metr. Myslím si, že je měl posuzovat individuálně. Divím se, že prezident, který tolik klade důraz na odlišnost jedince, rozhodl plošně.“ Protipólem některých reakcí je vyjádření tohoto tázaného: „Přes nedostatek v určité oblasti nelze ignorovat nezbytnou míru odpovědnosti. Jistě, věk není univerzálním měřítkem, ale přesto lepším než absence měřítka. I jiné profese takovou hranici mají ať už formálně – sám pan prezident či “jenom” řidič autobusu, nebo neformálně, jako v případě lékařů. Ti musí projít šestiletým vzděláním a dvěma atestacemi před samostatnou odbornou praxí. Nelze bohužel přijmout premisu, že lepší je rozsudek jakýkoli než žádný.“ Poslední reagující se postavil za prezidenta a rozebral především otázku vzdělávání soudců a česky systém soudnictví: „Souhlasím s tím, že prezident může a má tímto způsobem uplatňovat svůj názor a využívat svého oprávnění z ústavy. Navíc je třeba obecně věnovat výběru soudců větší pečlivost. Na druhou stranu nelze říci, že věková hranice 30 let může platit absolutně, někdo nebude způsobilý ani ve 40, někdo už je nyní, a začínající soudci opravdu budou začínat na nejspodnějším patře, tedy „mnoho škody nenatropí“. Problém je v systému našeho vzdělávání soudců je klasicky středoevropský, a nelze jej jen tak předělat na americký či britský. Dobří praktičtí právníci (advokáti, podnikoví právníci) za současného nastavení ve 40 letech jen tak do justice nepůjdou (půjdou ti, kteří se v praxi neuplatnili). Je třeba dlouhodobě změnit systém. to ale půjde proti vůli existujícího soudcovského stavu. Postup prezidenta považuji za trochu hurá akci, ale na problém to upozornilo, a to je třeba kvitovat.“
Odpovídalo 95 manažerů
