Židovská rodina Bondyů patřila koncem 19. století k pražské podnikatelské elitě. Jejím nejvýznamnějším členem byl předseda Obchodní a živnostenské komory Bohumil Bondy, který řídil železářský podnik v Bubnech a vedl přípravy Zemské jubilejní výstavy roku 1891.
Autor: Výzkumné centrum průmyslového dědictví
Na přelomu 19. a 20. století se v českých zemích rozpoutala nebývalá výstavní aktivita. Češi chtěli upozornit na mimořádný hospodářský, společenský i kulturní rozvoj národa, který znovu nalézal vlastní identitu.
Myšlenka uspořádání hospodářské a kulturní výstavy v Praze vznikla již v první polovině 19. století, revoluční rok 1848 ale veškeré snahy zmařil. K nápadu se znovu vrátil teprve roku 1887 pražský průmyslník Bohumil Bondy, který vytvořil komisi pro stavbu stálé výstavní budovy v Praze.
S návrhem spěchal, protože se blížilo sté výročí první průmyslové výstavy v Evropě. Jeho aktivitu ovšem od počátku bojkotovali němečtí podnikatelé, kteří roku 1890 odřekli účast. Tímto gestem ovšem pouze podpořili snahu českých organizátorů a Zemská jubilejní výstava, konaná roku 1891, vešla do dějin jako oslava české zručnosti a dovednosti.
Velkoobchod se železem
Bohumil Bondy nebyl prvním, kdo z rozvětvené židovské rodiny vynikal. Mezi významné pražské měšťany patřil již jeho otec Leon Gottlieb Bondy, který od roku 1829 provozoval velkoobchod se železem.
Podnik ovšem zpočátku nesídlil v Praze a teprve za Bohumila Bondyho, narozeného roku 1832, se ho podařilo do metropole přestěhovat. Roku 1869 nechal mladý podnikatel vybudovat novou, moderně vybavenou továrnu v Bubnech (dnes součást Holešovic).
Vyráběly se v ní kované části strojů, hranaté hřídele, traverzy, háky na jeřáby, různé strojní díly a pohonné mechanismy, vagónové háky, telegrafní dráty, tažená kulatá a víceboká tyčovina, ploty, nýty či elektricky svařované řetězy. Hotové zboží se přitom neprodávalo jen v Čechách, ale vyváželo se do mnoha zemí Evropy, především do Velké Británie a Ruska.
Uměleckoprůmyslová mise
Podnikání se úspěšně rozvíjelo, Bohumil Bondy se proto mohl věnovat i dalším aktivitám. Byl členem Obchodní a živnostenské komory a v letech 1884 až 1888 i jejím prvním čestným prezidentem. V 80. letech 19. století byl navíc poslancem za staročeskou stranu.
BOHUMIL BONDY (1832-1907)
Narodil se roku 1832 v Praze v rodině obchodníka se železem Leona Gottlieba Bondyho. Po studiích nastoupil do rodinné firmy, jejíž vedení brzy převzal. Roku 1869 nechal v Praze-Bubnech postavit novou tovární budovu a podnikání výrazně rozšířil. Činný byl také ve veřejném životě. Stal se čestným předsedou Obchodní a živnostenské komory, zasloužil se o uspořádání Zemské jubilejní výstavy roku 1891 a podílel se na založení Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, jehož byl štědrým mecenášem. Zemřel 15. března 1907 ve věku sedmdesáti pěti let. Od roku 1996 nese jeho jméno jedna z pražských ulic.
Především byl ale štědrým mecenášem a roku 1885 přispěl ke vzniku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. O jeho vybudování se Obchodní a živnostenská komora snažila již od roku 1875, kdy uspořádala výstavu rukodělných výrobků v Platýzu na dnešní Národní třídě. Ke skutečnému založení muzea ale došlo teprve o deset let později, kdy se expozice přesunula do nově otevřeného Rudolfina. Ani zdejší prostory však nebyly dostatečné. V letech 1897 až 1898 proto vyrostla v sousedství Rudolfina zcela nová budova, do které se muzeum roku 1900 přestěhovalo.
Bohumil Bondy tento rozvoj vítal a činnost instituce všemožně podporoval. Spolu s Vojtěchem Lannou patřil k nejštědřejším mecenášům a muzeu věnoval i řadu cenných předmětů.
Úspěch Jubilejní výstavy
Nejvýraznějším počinem Bohumila Bondyho se ale stala již zmíněná příprava Zemské jubilejní výstavy. Slavnostně zahájena byla 15. května 1891 za zvuků fanfár Antonína Dvořáka a jejími hlavními symboly se staly Průmyslový palác od architekta Münzbergera a světelná fontána Františka Křižíka. Kromě nich bylo na výstavišti ještě deset velkých staveb a více než stovka menších dřevěných pavilonů. Akce probíhala od jara do podzimu a těšila se velkému zájmu. Zvláštní vlaky přivážely do Prahy denně tisíce venkovanů, kteří toužili zhlédnout obří homoli cukru či diorámu boje se Švédy na Karlově mostě, dnes umístěnou uvnitř petřínského bludiště.
Každý návštěvník musel projít moderním sčítacím turniketem, existuje proto přesný záznam, kolik lidí výstavu navštívilo. Bylo to neuvěřitelných 2 432 356 osob, což výrazně převyšovalo zájem o podobné akce v Budapešti nebo Vídni.
Ferra proti monopolu
Po Bondyho smrti roku 1907 převzali vedení rodinného podniku v Bubnech synové Otto a Leon. Rozpadem habsburské monarchie se ale situace v Čechách výrazně změnila a pro udržení výroby bylo nutné strukturu podniku změnit. Spojením s dalšími pražskými firmami proto roku 1918 vznikla akciová společnost Ferra, která dokázala lépe konkurovat tehdy dominantním Prodejnám sdružených československých železáren.
V letech 1926 až 1928 vzniklo nové sídlo společnosti v Praze na Florenci. Velkorysý funkcionalistický palác Ferra navrhl český architekt Josef Karel Říha, mimo jiné autor současné podoby Paláce U Hybernů.
Ještě významnější byla pak výstavba moderních skladišť železa v Holešovicích, která v letech 1928 až 1929 projektoval architekt Josef Kříž. Jednalo se funkcionalistický areál, sestávající ze dvou velkých hal, administrativního traktu, manipulačního dvora a přístřešku vlečky, která navazovala na známou Buštěhradskou dráhu z Prahy do Kladna.
V provozu i po 180 letech**
Rodina Bondyů v podniku postupně ztrácela vliv a její členové ještě před druhou světovou válkou republiku opustili. Společnost Ferra byla roku 1945 znárodněna a po řadě transformací se roku 1972 změnila v národní podnik Ferona se sídlem v Malešicích, kde vznikly další rozsáhlé sklady.
Po roce 1989 a přeměně na akciovou společnost přišla roku 1995 privatizace, při které většinu ve firmě získali členové managementu. Roku 2004 se pak jediným akcionářem stala anglická investiční společnost IRG. Obchod s kovovými a hutními materiály zůstal zachován a firma, založená roku 1829 Leonem Gottliebem Bondym, tak letos slaví již 180 let nepřetržitého provozu. Funkční jsou i rozsáhlé holešovické sklady, které po záplavách roku 2002 dostaly pouze nové podlahy. Jinak si uchovaly původní architektonický ráz a již od 90. let se jedná o jejich zapsání na seznam nemovitých kulturních památek.
