Celkový dojem z veřejných akcí proruské lobby a komunistů je, že zatím nic moc nepředvedli. Demonstrace v Praze byla málo početná a provázaly ji intenzivní protesty oponentů. Veřejné shromáždění na náměstí Míru svolané na poslední chvíli se tomu putinovskému početně vyrovnalo.
Zdá se, že jediné, co se fandům Kremlu povedlo, byla mobilizační propaganda. Ta však vzbudila spíš obavy odpůrců, než že by někoho opravdu mobilizovala. Byla tedy, jak se módně říká, kontraproduktivní. To ale neznamená, že v pátek bylo lepší sedět doma na zadnici než jít do ulic podpořit spojenectví v NATO, jak tvrdí různí mediální nechumelisté (lidé, kteří se už dva roky tváří, jako by se v této zemi nic nedělo).
Jistě, zatím šlo o Prahu, kde je politická atmosféra tradičně jiná než ve zbytku republiky. Na venkově může být všechno jinak. Zejména pokud uvážíme, oč snazší je zablokovat silnici než udělat demonstraci. Leč ani o nedělním poledni nebyly výsledky protestů proti konvoji nijak přesvědčivé.
Plyne z toho, že pořád není obtížné mobilizovat lidi je prospěch dobré věci. Nebyly jich veliké davy, ale bylo jich právě tolik, kolik bylo zapotřebí. To je optimistická stránka věci. Bude však třeba pokračovat. Není těžké se semknout v krizové chvíli proti někomu, to známe z daleko vypjatějších situací. Těžké je domluvit se na tom, s kým se spojit v nějaké pozitivní věci.
Na „vítání“ se podílely nepolitické iniciativy, které chovají tak hysterickou nedůvěru k politice, že jim dělá problém dovolit představitelům menších demokratických politických stran, aby vůbec směli na veřejném shromáždění vystoupit. Na druhé straně jiné, větší politické strany, které jsou po drtivých porážkách v posledních letech v krizi, by se z pochopitelných důvodů rády svezly na vlně veřejného odporu. ČSSD dělala za Topolánka a Nečase totéž. Nedivme se proto, že mohou u některých „nepolitických“ lidí vzbuzovat podezření.
Demokratické politické strany (k nimž patří samozřejmě i ČSSD) jsou v bídném stavu a potřebují obrodu a proměnu. Je důležité, aby prostor na veřejnosti dostávali politici z jejich nižších pater, kteří se o něco podobného snaží. A konečně: nejde jen o americký konvoj a o euroatlantickou orientaci naší zahraniční politiky, ale o věci, jako je očista vnitřní politiky od autokracie a oligarchie. Tady bude srozumění těžší a formulace společných stanovisek obtížnější. Bude třeba dobré vůle na všech stranách, tedy od demokratických stran vlevo i vpravo, a také tolerance od iniciativ, které sice dokážou ve vzrušených chvílích uspořádat účinné veřejné protesty, ale bez pevného programového zázemí ty protesty nutně končívají v písku.
Berme proto úspěch „protestů proti protestům“ zodpovědně. Jako závazek do budoucna, jako něco, co by bylo trestuhodné například utopit v pubertálním či postpubertálním vyvádění.
Čtěte také:
Americké konvoje přijely do Česka, podél silnic je vítaly tisíce lidí
