Dominantou českého politického dění je zhruba od 17. listopadu letošního roku „kontroverzní“ osobnost Miloše Zemana. Náš prezident se stal bezděčně a spontánně středobodem listopadových oslav. Po klidném protestu na Národní třídě následoval méně klidný na Albertově. Přilétlo pár vajíček, nad nimiž bylo následně prolito moře krokodýlích slz. Problém však nebyl ve vajíčkách, je tu zásadnější otázka: jaký smysl mají či mohou mít politické protesty tohoto druhu?
Protesty z letošního 17. listopadu byly méně početné než například ty z roku 1999 (akce Děkujeme, odejděte!). O mnoho mohutnější byly i moskevské demonstrace z přelomu let 2011 a 2012, ale jistě, Rusko je daleko větší země. Jedno však mají všechny společné: za nějakou dobu bylo po všem. Protestu proti Zemanovi se minulé pondělí zúčastnilo už jen sotva 300 lidí. Fiasko nezastřou ani výmluvy na šeredné počasí, ani virtuální internetová petice se sto tisíci signatáři. A co zbylo dnes z obřích protestů v Moskvě?
Země, které se ani za 25 let nevyhrabaly z trosek rudého samoděržaví a nedopracovaly se ke kloudné demokracii, mají s politickými protesty problém. Politický život se formuje a organizuje na sociálních sítích a zviditelňuje se na náměstích a v podpisových akcích. To jsou jistě praktické a legitimní politické prostředky, jenže samy o sobě nic nezaručují a nic nevytrhnou. Výsledkem jsou emocionální a hysterické akce s jepičím životem.
Mimo jiné je totiž třeba také přemýšlet. Organizátor protizemanovského protestu ze 17. listopadu v pátečním Právu bezelstně přiznal, že teprve krátce po protestu si uvědomil, jaký mají před sebou „poměrně důležitý úkol“, totiž najít novou hlavu státu. Jak je možné, že to nevěděli už předem? Měl by to prý být „liberálně pravicový kandidát“. Proč? Není důležitější, aby to nebyl darebák nebo blb?
A konečně: Miloš Zeman je jistě vážný problém české politiky. Ale je to opravdu hlavní problém? Nadělá určitě hodně rámusu a přitáhne nejvíc pozornosti. Nejsou ale přinejmenším stejně nebezpeční ti, kteří v tomto stínu „nežvaní a makají“ na nových pořádcích, na tiché demontáži české parlamentní demokracie? Tím nemá být řečeno, že je Zeman nedůležitý, jen že je třeba ho vidět v kontextu nynějšího politického dění. Politické protesty mají smysl, jsou-li kryty nějakým pozitivním programem a jestliže jsou opřeny o nějakou politickou strukturu (strana, hnutí, spolek, zájmové uskupení).
Vybudovat je dá velkou práci. Je to práce dlouhodobá, nimravá, otravná, na rozdíl od pouličních kraválů málo efektní. Je však nutná v době, kdy je třeba čelit plíživému zavádění nových pořádků a kdy dosavadní standardní demokratické strany selhaly. Navíc není času nazbyt: dnešní česká společnost je nemocné zvíře přitahující pozornost lačných predátorů. Jeden už číhá za rohem, dobře ho známe. Co si budeme povídat, není to žádný „islámský stát“.
Čtěte také:
