Konečně ji máme. Rozuměj vládu. Po půlročních úspěšných manévrech prezidentovi nezbylo než ji jmenovat. Svou nechuť dal dost jasně najevo při jmenovacím ceremoniálu. Jmenování vlády je závěrečným akordem Velké protikorupční revoluce, která zachvátila masy někdy předloni na jaře, loni přivodila nejprve zvolení Miloše Zemana prezidentem a pak smetla Nečasovu vládu (cosi jako pád Bastily).
Vítězem ale kupodivu není ČSSD, která revoluci v zápase s „pravicí“ podnítila a živila, ale „nestandardní“ politické strany – KSČM, Okamurův Úsvit a hlavně Babišovo ANO. Tomu pan Sobotka vybojoval faktické vítězství, takže mu teď smí dělat premiéra.
Předchozí dvě parlamentní vlády – Topolánkova a Nečasova – představovaly vrchol politické nestability. Každý podle nátury buď s nadějemi, nebo s napětím čekal, „kdy to praskne“. Prasklo to několikrát, naposledy a definitivně loni. Jaké vyhlídky má vláda Sobotkova?
Sobotka a řádění pravice
Mnozí komentátoři nejen Babišových listů vyjadřují radost, že po půlroční zemanovské epizodě máme konečně legitimní vládu vzešlou z voleb. Chudák pan Sobotka musí proto zdůrazňovat, že hlavním ideovým úkolem jeho kabinetu je napravovat řádění pravice, nikoli pánů Zemana a Rusnoka. Už to je trochu směšné.
Co mají společného strany nové koalice? ČSSD je dejme tomu standardní politická strana. Jejím ideovým zázemím je historický kompromis mezi demokracií a marxismem-leninismem. Zřejmě to souvisí s tím, v jaké době získaly průpravu její špičky. Nynější premiér loni v létě správně tušil, že podporou Rusnoka bourá parlamentní demokracii, ale neodolal. Teď sklízí odměnu.
Standardní stranou je i KDU-ČSL. Má jen jednu zvláštnost – jakmile se někde vytvoří nějaká koalice, okamžitě do ní vleze. V tomto případě k tomu má ovšem pádný důvod, její lídři ho sami zformulovali: jsou tam hlavně proto, aby tam nebyl Okamura. Z toho ovšem také plyne, že na lidovcích až tak nezáleží. Kdyby náhodou vypadli, on už je někdo nahradí.
Babišovo mísení celebrit a manažerů
Záleží hlavně na Andreji Babišovi. Z čistě technického hlediska je jeho ANO obdivuhodný útvar: mísí se v něm čelní manažeři s celebritami. Docela to funguje. Program nemá, což je výhoda, lze jej tvořit ad hoc podle toho, co si okolnosti žádají. Napořád to nevydrží, ale na pár let ano. Co přijde pak, na to raději nemyslet.
Současné mocenské konstelaci vévodí Zeman, Sobotka a Babiš. Za Sobotkou stojí formálně silná, ale vnitřně nahnilá ČSSD. Za Zemanem nestojí nikdo, zato je nesesaditelný. Babiš je nejsilnější. Nemají se rádi, ale jeden bez druhého a třetího vládnout nemohou.
Parlament se tentokrát dokáže obrovitou většinou (ČSSD, KSČM, ANO, Úsvit, KDU-ČSL) dohodnout na lecčems. Určitě však ne na předčasných volbách. A tak budeme mít pár let času na přemýšlení: stálo nám to všechno opravdu za to?
Autor je politolog
Čtěte také:
Pavel Páral: Reformy nám nehrozí, hádky ano
Zeman jmenoval Sobotkovu vládu. Ta požádá o důvěru v půlce února
