Trestní stíhání aktivisty Martina Konvičky vyvolává řadu otázek, protože míří na samu podstatu svobody slova. První problematická věc je, že Konvička má být souzen za výroky, které pronesl v polouzavřené facebookové komunitě v letech 2011 až 2014, a od nichž se následně distancoval. Neřekl je tedy na mítincích svého hnutí, neudělal z nich součást programu. To je důležité.
Trestní zákon totiž určuje společenskou nebezpečnost toho či onoho výroku. Měla by být doložena prokazatelná příčinná souvislost mezi výroky a činy. Když někdo o někom řekne třeba „Zmlaťte tu svini“ a dotyčný je zmlácen, má jeho výrok největší společenskou nebezpečnost, protože směřoval k vyvolání násilí. Lze něco takového dokázat Konvičkovi? Těžko. Pokud bude skutečně odsouzen, policejní prezident by měl zřídit celý nový odbor, který by pročesával internet a postihoval všechny výroky podobného druhu.
Gumové "verbálky"
Takový převrat v internetové komunikaci je velmi nepravděpodobný. Bylo by nicméně žádoucí, aby se případ Konvička dostal k Nejvyššímu či Ústavnímu soudu, které by měly zformulovat reálné limity svobody slova ve společnosti. Konvičkovo obvinění se týká kategorie verbálních trestných činů.
Takzvané „verbálky“ byly před převratem i po něm předmětem velké diskuze. Jsou to nejgumovější paragrafy trestního zákona, v podstatě podle nich můžete stíhat všechno a všechny. Když je chtěli po listopadu 1989 zrušil liberálně orientovaní poslanci, vystupovali proti tomu především křesťanští demokraté, kteří tvrdili, že lidská úcta si zaslouží právní ochranu.
Rozhodující posudky znalců
Vzhledem k počtu žijících obětí nacismu a komunismu to tehdy bylo pochopitelné. A dnes? Spornost verbálních trestných činů je dobře patrná z jádra Konvičkova obvinění, které je postaveno na posudku znalců. Podle svědectví mnoha advokátů právě tito lidé fakticky píší rozsudky.
Soudci jejich stanovisko často jen pasivně přijmou, protože se sami bojí o těchto ožehavých tématech rozhodovat. A v tom je hlavní problém. Zkuste posadit do jedné místnosti pět právníků nebo pět politologů a dejte jim na stůl posouzení verbálního trestného činu. Od právníků vyjdou dva až tři odlišné právní názory, od politologů čtyři až pět různých stanovisek.
Klíčovou roli proto sehraje státní zástupce, který se podle svých subjektivních preferencí obrátí na toho či onoho experta. V úvaze, kde je skutečná trestnost podobných věcí, se vraťme opět na začátek. Pokud neexistuje příčinná souvislost mezi výrokem a násilím nebo alespoň přípravou na nějaký násilný akt, nemá smysl tyto věci soudit. V opačném případě se čtením a postihováním pitomých výroků na internetu prosoudíme k vlastní nesvobodě.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Čtěte také:
Antiislamista Konvička byl obviněn z podněcování k nenávisti
ČLÁNKY DO MAILU