Čeští lidovci jsou první polistopadovou stranou, která přežila svou klinickou smrt. Dnes jsou pevnou součástí vládní koalice a o víkendu budou mít ve Zlíně sjezd.
Po sněmovních volbách v roce 2010 zažila KDU-ČSL nejhorší šok ve své moderní historii. Už před volbami jí s Kalouskovým křídlem odešla většina schopných lidí ze stranického ústředí, zato zůstaly dluhy a zmatečné vedení Cyrila Svobody. Když se pak nedostali ani do sněmovny, museli propustit většinu zaměstnanců a jen s největší námahou zachránili tradiční centrálu v paláci Charitas. Na podzim 2010 si do vedení zvolili neznámého veterináře Pavla Bělobrádka a zdálo se, že tím končí příběh jedné tradiční strany. Stalo se ale nevídané a už o tři roky později jim voliči dali novou šanci. Jak s ní nakládají?
Třicátníci ve vedení současné KDU-ČSL se snaží nenavazovat na tradiční nešvar jak prvorepublikových, tak polistopadových lidovců, tedy na důsledné uplatňování vyděračského potenciálu uvnitř vládních koalic. V Sobotkově vládě plní opačnou funkci – snaží se úporně držet dohod a étosu koaličního vládnutí. To by dříve nebo později měla ocenit i širší veřejnost, kterou od roku 2002 ničily slabé a rozklížené koaliční vlády.
Ministrova ostuda
Na centrální úrovni však lidovce ohrožuje vlastní programová nedůslednost. Prvním jejím příkladem je podpora, již ministr zemědělství Jurečka poskytl probabišovskému návrhu na prodloužení podpory řepkových biopaliv. Babiš se tím elegantně vylhal ze střetu zájmů a ostuda zůstala na lidoveckém ministrovi.
Strana podcenila také diskuzi o elektronické evidenci tržeb. V Babišově pojetí totiž bude klackem na mnohé lidovecké voliče, jenže KDU-ČSL pro ni nakonec bude muset zvednout ruku, protože včas neprosadila své připomínky.
Třetím silným tématem je odpor lidovců k imigraci, zvláště z islámských zemí. Jenže když se na evropské úrovni hlasuje o příslušných kvótách, zvedají jejich europoslanci poslušně ruku, což straně bere důvěryhodnost.
Zlínská mobilizace
Samotný zlínský sjezd bude mít hlavně mobilizační ráz. Hrany personálních sporů byly obroušeny už před několika týdny. Ambiciózní ministr zemědělství Jurečka prohlásil, že na předsedu kandidovat nebude, čímž si řekl o pozici prvního místopředsedy. O tu pro změnu nebude usilovat řadový místopředseda Jan Bartošek a počká si dva roky. Místopředsednické funkce mají opustit regionální politici Línek a Liptáková a zřejmě je nahradí poslanci Mihola a Benešík. Poslanci samozřejmě po letech mimoparlamentního půstu hrají ve straně důležitou roli.
Lidovci představí také nové programové akcenty, ale nejdůležitější stejně bude, nakolik budou schopni vybalancovat svou vládní pozici mezi zastřeným prosazováním zájmů velkokapitálu (ANO) a rozhazovačnou politikou ČSSD. Právě to rozhodne o jejich dalším politickém osudu.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Čtěte také:
