Ekonomický optimismus v české společnosti trhá všechny rekordy, vnímání korupce se zlepšuje raketově a postavení vlády je takřka neotřesitelné. Za zářivými kulisami se však odehrává reálná politika, pro niž jsou charakteristické antimanažerské přístupy a uhýbání problémům. Příkladem je kauza výběrového řízení na provozování mýtného systému.
Jedním z důvodů předloňské výměny ministra dopravy Prachaře byl právě nezvládnutý tendr na mýto, jehož systém má už desátý rok v rukou rakouský Kapsch. A letos mu smlouva končí. Sobotkova vláda se vždy hlásila k otevřenému výběrovému řízení. Ani za dva a půl roku se s tím ale nepohnulo.
K největším výkonům se kabinet vzepjal, když se jednalo o vládní usnesení. Například to ze srpna 2015, které přinesl do vlády sám premiér, čímž fakticky převzal odpovědnost za celou akci. Důvody otálení jsou v zásadě dva. Ministr Ťok se ukázal jako politicky ztracený člověk, který není schopen vytvořit přidanou hodnotu k danému stavu, případně definovat pozici, z níž by česká vláda mohla stanovit reálný harmonogram výběru mýtného. Dalším důvodem je, že celý dopravní establishment je dnes paralyzován přesuny, odchody a vyhazovy, takže ministerstvo dopravy nemá lidi schopné kreativních řešení.
Čtěte také: Tvůrce smlouvy s Kapschem vůbec nepočítal, co bude po roce 2016, říká Ťok
Ve snaze zachránit si pověst najal Ťok v říjnu 2015 firmu Delloite, aby mu „odborně“ posvětila, co věděl politický svět už celé měsíce – že do konce roku 2016 se výběrové řízení nepodaří uskutečnit. Těsně před koncem roku totéž uvedl i vládní výbor pro mýto s tím, že je nutné změnit vládní usnesení. Ministr dopravy pak dodal, že stát bude muset s Kapschem prodloužit smlouvu o dva roky, jinak Česko přijde o desítky miliard korun. Hlasy z ČSSD mluví dokonce o třech letech. Zamlčuje se, že prodloužit podobnou smlouvu bez výběrového řízení může přinést obrovské sankce od ÚOHS nebo mezinárodních soudů. Jaké jsou v tuto chvíli varianty?
Jako první se obvykle nabízí odvolání ministra. To si však ANO zřejmě nemůže politicky dovolit, navíc by to neposunulo věci ani o milimetr. Každý další ministr přijde na stejně vyprahlý terén. Dalším řešením by mohlo být vytvoření krizového štábu mimo ministerstvo dopravy, například na bázi sněmovní pracovní komise, kde by zasedali jak politici, tak experti. Celý projekt by pochopitelně musel vyjít z širší dohody politických stran.
Proč parlament? Kdyby chtěl český stát stihnout nový tendr podle všech pravidel, musela by tomu předcházet změna mnoha zákonů a ustanovení, takže součinnost s parlamentem musí být takřka každodenní. Současně je nutné říct, že otálení s mýtem a související komplikace nejsou problémem Ťoka nebo Sobotky, ale problémem celé republiky. Uznat to je prvním krokem k řešení.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Čtěte také:
