Z Německa zaznívají hlasy, které jsou pro část Čechů nepochopitelné a budí v nich obavy. Oprávněné? Uprchlická vlna silněji nasvítila některé rysy německé politiky. Prosperující Německo se v posledních letech začíná chovat jako samostatná kontinentální mocnost, která se už nenechává svazovat Francií jako v celé poválečné éře.
Hospodářský vzestup dává německé politice imperiální velkorysost. Ta se projevuje nejen sanováním evropských projektů, ale i otevřeným přístupem k uprchlíkům. Jistě je v tom přítomen také komplex viny za dvě světové války spojený s takzvanou politikou odčiňování.
Zatímco se tedy většina evropských zemí staví vůči uprchlíkům z muslimských zemí rezervovaně, jsou Němci otevření na samou mez sebedestrukce. Škoda jen, že podobnou empatii nemají vůči okolním státům, které mají jiné ekonomické možnosti, odlišně čtou historii a kladou důraz na jiná bezpečnostní rizika.
Znepokojujících je několik věcí. Předně jednohlasnost německých médií a politické scény ve věci uprchlíků. Pěkně se to zrcadlí v článku v prestižním pravicovém deníku FAZ, kde se praví: „Uprchlíky a azylanty si evropské státy musejí spravedlivě rozdělit podle kvót. V těchto otázkách už nemůže existovat národní sebeurčení.“ Českým uším to zní jako ozvěna Brežněvovy doktríny omezené suverenity pro sovětský blok.
Německé levicové prostředí chápe mnohasettisícovou uprchlickou vlnu jako možnost předefinovat národ a konečně tak zvítězit nad vlastní historií
Podobné postoje se odrážejí i v německém levicovém prostředí. Zde se mnohasettisícová uprchlická vlna chápe jako možnost předefinovat národ a konečně tak zvítězit nad vlastní historií. Před čtrnácti dny to shrnul prezident Gauck: „Ještě více lidí než dosud se odpoutá od obrazu národa, který je homogenní, ve kterém je mateřskou řečí skoro všech němčina, ve kterém převažuje křesťanství a světlá barva kůže… Musíme národ nově definovat jako společenství různých.“
V tomto pojetí se Německo má stát prvním státem světa, kde byla do všech důsledků uplatněna teorie multikulturalismu, která z tradičního národa udělá „společenství různých“, tedy různých kultur, jazyků a posléze i zákonodárství, což se může projevit například jinými právy mužů a žen.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Přečtěte si: Poskytnout běžencům vlastní byt? V Česku to není jednoduché
Velkým problémem je, že Německo je dnes něčím mezi regionální mocností a impériem. Má tendenci dostředivou silou vtahovat do svých vnitropolitických rozhodnutí další okolní státy. To, že naráží na jejich obavy či odpor, není výsledkem jejich „evropské nedostatečnosti“, jak to traktují někteří čeští novináři. Každý svobodný stát musí především reprezentovat většinové zájmy svých voličů. A ty české vycházejí mimo jiné ze špatných zkušeností západních států s integrací běženců z muslimských zemí.
Oficiálně zatím nevyslovená, ale vnucovaná doktrína „omezené suverenity“ může v sousedních státech vyvolat horší protiněmecké démony než ty, jimž chce Německo čelit velkorysým přijetím uprchlíků z problémových zemí.
Čtěte také:
Američané se shodli s Rusy, OSN vyšetří chemické útoky v Sýrii
Němci už posílají lodě, lhali převadeči. Syřané oblehli ambasádu
