Ústí nad Labem, České Budějovice, Opava, Znojmo, možná Brno a zřejmě dobrá desítka dalších měst mají jedno společné – rozpadají se tu magistrátní a radniční sestavy vzešlé z loňských komunálních voleb. Společným jmenovatelem všech krizí a kriziček je rozklad hnutí ANO na místní úrovni.
Když u nás začátkem devadesátých let vznikal politický systém, bylo jádrem procesu Občanské fórum. Po vítězných volbách v létě 1990 se širokospektrální hnutí OF začalo dělit podle klasického klíče na pravici a levici. Zásadním kritériem byl vztah k odstátnění a privatizaci. Kdo se objevil v ODS nebo ODA, věděl, proč tam je. Stejně jako ti, co skončili v levicově liberálním OH nebo nakonec v ČSSD. Samozřejmě že tyto strany byly i výtahy k moci. Tehdy to však ještě nebyla dominantní motivace jako v pozdějších letech.
Když na podzim roku 2011 vzniklo hnutí ANO, stalo se výrazem čistého protestu proti poměrům nalevo i napravo. I proto byli jeho voliči ve sněmovních volbách v říjnu 2013 ze všech koutů politického spektra. Na komunální kandidátky ANO současně naskočili lidé, kteří se dosud nemohli prosadit v rámci tradičních stran.
Když se pak dostali do vlády, sněmovny a především na magistráty a radnice, po pár měsících pochopili, že je nic nespojuje. Na centrální politiky ještě stačil dohlédnout šéf Andrej Babiš. Vůči množícím se bojům na místní úrovni je však bezradný.
Z dnešního pohledu se zdá velkou Babišovou chybou, že nepostavil ANO jako stranu volebního typu, která kandiduje maximálně na centrální a krajské úřady. V dobách mezi volbami pak víceméně spravuje posty a nehraje si na klasickou stranu. Babišovy ambice však byly větší – vytlačit tradiční partaje nejen z ministerstev, ale i z parlamentu, krajů, měst a obcí. Pokud by však chtěl podobně bezideovou stranu jako ANO udržet v určité linii, nesměl by mít Agrofert a ministerstvo financí. Musel by celý týden jezdit po regionech a slaďovat různorodé zájmy. Na to však nemá ani čas ani chuť. Proto musí přihlížet, jak jeho „zaměstnanci“ páchají politické vraždy a sebevraždy.
A to ještě za jedenáct měsíců budou volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Kdyby chtěl Babiš řídit ANO jako firmu, nejspíš by si vytipoval tři čtyři kraje, kde má šanci uspět, a z ostatních by se stáhl nebo šel v koalici s jinými uskupeními. On však stvořil molocha jménem ANO, které logikou svých vnitřních zájmů bude chtít postavit 13 krajských kandidátek, aby svému zakladateli za pár měsíců připravilo další bezesné noci. Dostáváme se k paradoxu, kterého jsou plné dějiny.
Hnutí ANO vzniklo jako kritický protest proti všeobecně pociťované dezintegraci státní moci, jejímž průvodním jevem byla korupce a klientelismus. Dnes totéž hnutí na různých úrovních státu začíná být příčinou přesně těch trendů, které chtělo v minulosti měnit.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Čtěte také:
Problémy hnutí ANO na radnicích se po celé republice stupňují
