Už podruhé během tří let přišel do vlády zákon o státním zastupitelství. Sobotkova vláda tentokrát odložila jeho přijetí o týden. Před třemi lety podobná verze zákona prošla Nečasovou vládou, poslanci ji dokonce schválili v prvním čtení, i když ho poté chtěli zásadně předělat.
K tomu už ale nedošlo, protože padla Nečasova vláda a ministryně spravedlnosti z Rusnokova kabinetu Marie Benešová zákon stáhla. O co se tu celá léta hraje?
Nový zákon o státním zastupitelství vznikl kolem roku 2011 z iniciativy státních zástupců střední generace kolem Lenky Bradáčové. Ti chtěli rozhýbat veřejnou žalobu tím, že vedle standardní struktury vytvoří ještě „protikorupční speciál“. Tedy jakési státní zastupitelství uvnitř státního zastupitelství, podobně jako jsou specializované policejní útvary uvnitř policie. Mezitím se představitelé této generace dostali do nejvyšších funkcí v soustavě státního zastupitelství, ale zákon ze setrvačnosti prosazují dál.
Cílem tvůrců zákona je centralizovat státní zastupitelství, a významně tak nakročit k někdejší generální prokuratuře. Klasický systém státního zastupitelství je totiž založen na maximální autonomii jednotlivých složek od okresu až nahoru. Pokud by se – jak zákon předpokládá – zrušila vrchní státní zastupitelství, mohl by nejvyšší státní zástupce přímo ingerovat do důležitých kauz na krajské úrovni, což dosud nemůže. Změnila by se tím celá logika fungování žaloby u nás.
Předmětem sporu v Sobotkově vládě je však hlavně onen protikorupční speciál, který se vymyká ze systému dohled – dozor, na němž je fungování veřejné žaloby postaveno. Šéf třicetičlenného speciálu nemá nad sebou dohled ani nejvyššího státního zástupce. To může vést ke zneužívání moci. A totéž platí o principu „atrahování kauz“, tedy možnosti lidí ze speciálu vybírat si případy podle vlastní libovůle a zase je kamkoli přidělovat. Dnes platí místní příslušnost kauz.
V celém příběhu je nepochopitelná jedna věc. Proč se státní zástupci v čele s Bradáčovou a ministrem Pelikánem, který si jejich návrh osvojil, při prosazování zákona řídí zásadou, že když to nejde silou, zkusíme to větší silou? Přitom proti zákonu se postavila téměř kompletní odborná veřejnost od soudců Nejvyššího soudu přes většinu krajských státních zástupců po drtivou většinu akademiků i poslanců.
Špičky státního zastupitelství namísto toho zapojily do tlaku na vládu média, což je velká mocnost, která vám však nedokáže zvednout ruku ve sněmovně. Proto se očekává následující scénář: zákon sice příští týden vládou projde, ale nakonec zůstane „zaparkovaný“ v parlamentu. Bude to asi zase až na další vládě.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
Čtěte také:
Pelikán nenašel ve vládě podporu pro protikorupční speciál
Právník Gřivna: Žalobci by měli mít větší odpovědnost. Chybí k tomu ale vůle
Miroslav Kalousek: Socialisté i lidovci ochotně hlasují pro Babišovy nápady
