Stále ještě premiér české vlády jménem Bohuslav Sobotka zažívá jedno ze svých nejlepších politických období. Není o něm slyšet, není vidět. Pohledem na jeho tvář, stále řidčeji zastoupenou ve veřejném životě je zjevné, jak díky tomu srší štěstím.
Kdyby Sobotka nedostal pozvánku do Rakouska na setkání evropských státníků s francouzským prezidentem a kdyby ho tamní deník Die Presse nepožádal o rozhovor, český člověk by skoro zapomněl, že někdo takový žije.
Bylo by ovšem chybou myslet si, že premiér zahájil své odcházení až nyní. Četnost a význam jeho politických kroků jsou stejné už od začátku května, kdy vyčerpal poslední procenta baterie odvoláním Andreje Babiše. Jen teď se už nemusí nikdo ze Sobotkova okolí snažit prodávat jeho politiku v médiích a na sociálních sítích a taky do ní už nemusí nikdo premiéra tlačit. Ulevilo se všem, řekněme si upřímně.
Sobotka se konečně stal tím, čím chtěl být - tichým úředníkem ze Strakovy akademie, který občas vystoupí zpoza stohu papírů, aby si odjel potřást rukou do Iráku nebo přijal návštěvu z Jordánska. Po prolistování pár noticek v agenturách z posledních týdnů se dá dokonce říct, že to premiérování začíná Sobotkovi jít. Byl by to asi dobrý premiér do klidné doby.
Teď, když je zbaven jha vedení své strany do sněmovních voleb, nemusí nic říkat a chodit na náměstí, nastává vlastně pro ČSSD zajímavá situace. Takovému člověku v českých poměrech totiž vždycky začíná růst popularita, ale u Sobotky to ještě nějakou chvíli potrvá.
Je také zajímavé pozorovat, jak si premiér mete cestu do Bruselu, do té zastavárny s poličkami pro sádrové busty politiků. Jeho nápad, že země neplatící eurem by měly mít pozorovatelský status při jednání ministrů eurozóny, dost možná definoval pole, na němž by se rád v Evropě pohyboval. Ještě než tam ale na jeho podobiznu začne sedat prach, neměl by zapomenout na svoji českou misi. Atmosféra tu totiž začíná houstnout, když ministr spravedlnosti útočí na policii a z finanční správy se stává nástroj na likvidování firem nepohodlným bývalému ministru financí.
Přečtěte si další komentáře autora:
