Se čtenáři a posluchači je to někdy těžké. Bez nich by ta média neměl kdo číst či poslouchat a taky by se bez nich nedala rozšiřovat tak dobře reklama, ze které média (až na výjimku veřejné služby) žijí.
Foto: Profimedia.cz
Nicméně reklama obtěžuje. Například 88 procent občanů tvrdí, že reklama manipuluje lidmi. V roce 2003 to bylo 84, v roce 2004 81 procent. 78 procent respondentů se domnívá, že reklama podporuje zbytečný konzum.
Přesyceno reklamou na Nově je 83 a na Primě 78 procent diváků. 68 procent dotázaných uvádí, že reklama neříká pravdu, že jí nelze příliš věřit. Nicméně dvě třetiny populace „věří médiím“. Nejvíce Českému rozhlasu a České televizi. Nejméně Nově a Blesku, které ovšem sleduje, respektive kupuje nejvíc lidí. Prozradily to průzkumy Factum Invenio a CVVM. Média jsou ovšem průmyslem a čtenář spotřebitel. Konzument. Skoro by se řeklo, že většina médií je rychloobrátkovým zbožím a věšákem na reklamu. Inu, ano.
Mít věrné a náročné diváky a posluchače je touhou každého, kdo něco vydává či vysílá. Polovina populace má IQ nižší než 100. Publikum je nestálé, vrtkavé a nesnáší změny.
Rozhlas nedávno změnil jednu ze svých stanic. Konzervativní stanici „pro náročnější posluchače“. Pokus o zesvižnění vplul do bizarního publika věrných posluchačů. Ti změny či zrušení oblíbeného pořadu nesou těžce. Někdy se reakce zvrhne.
Aby bylo jasno – já také nesnáším roztlemené moderátory komerčních rádií, plácající do éteru cokoliv. Nedávno jsem navštívila internetovou stránku takto nespokojených posluchačů a nestačila jsem zírat. Chápu, že někomu Martina Kociánová může vadit, ale že je „sexuálně vyzývavá“, „drbe se na nose, takže lže“ (patrně studiová webkamera)? Mediální teorie tomuto způsobu zpětné vazby říká „flak“ nebo také „mediabombing“. Obdivuji všechny, kteří s těmito teroristy dokáží slušně diskutovat.
