Zeman se sice všemožně snaží, ale v zemi toho moc neovlivní. A jakýkoli jeho nástupce bude ještě slabší
Do prezidentských voleb v roce 2018 je ještě docela daleko, ale přímá volba je přímá volba a na tu je třeba chystat se hodně dopředu. A jak je zřejmé i z hlavního tématu tohoto čísla týdeníku Euro, tak kandidáti – jakkoli neoficiální – s přípravami nečekají. Navíc se zdá, že všichni věří, že voliči si opět zvolí osobnost stojící mimo parlamentní strany, tak jako ve volbách v roce 2013.
Hodnotit šance Tomáše Halíka či Vladimíra Dlouhého je dnes opravdu hodně předčasné. Zvláště když nikdo neví, zda se Miloš Zeman rozhodne pro druhou kandidaturu či se Václav Klaus náhodou nepustí do svého posledního politického boje.
Spíše je namístě hodnotit, jak úřad prezidenta funguje v našem ústavním pořádku a nakolik ho ovlivnilo zavedení přímé volby. A zatím je celkem zřetelné, že role zákulisního hybatele politické moci ve státě, jak ji hrál ve své době TGM, v našich moderních podmínkách nefunguje, a to přestože se evidentně rozpadá systém dominance politických stran, tak jak ho vytvořili v devadesátých letech Zeman s Klausem. Prezident je prostě kladečem věnců a připínačem státních vyznamenání a jeho vliv na výkonnou a zákonodárnou moc je velmi omezený a ani s tou soudní – jakkoli jmenuje soudce – nic moc v zemi skutečně neovlivní.
Dárek nejistoty Jediné chvíle na výsluní moci si naši prezidenti užívají při vytváření vlád a jejich pádech, což si ten současný opravdu vychutnal.
Dárek naservírovaný pučisty z Olomouce zkonzumoval do posledního drobku, ale ani to mu k získání dlouhodobějšího vlivu na chod státu nepomohlo. A tak věren své nátuře alespoň rozrývá zahraniční politiku a straší s očekávaným střídáním bankovní rady ČNB.
A to je Zeman zkušeným politickým technologem. Z potenciálních uchazečů má praktické zkušenosti (a to možná už trochu pozapomenuté) jen Vladimír Dlouhý. Celá ta nabídka je taková umírněná, jakkoli může být pro mnohé kontroverzní, když se v ostře ateistické zemi pokouší usednout do prezidentského křesla kněz či když by měli potomci Švejka volit prezidentem generála, jak se také spekulovalo.
Jen bledé stíny Z hlediska vlivu na reálnou politiku je zjevné, že ačkoli Havel, Klaus a Zeman dalece zaostali za prvo republikovými tradicemi, tak jakýkoli jejich následovník bude jen jejich slabým odvarem.
Lidem, kteří za své favority v přímé volbě opět povedou takřka občanskou válku, se to možná nelíbí, ale je to vlastně dobře. Prezident v parlamentní demokracii slouží jako vykonavatel vůle politických stran při sestavování vlády a jako pojistka pro mimořádné události. Tomu také odpovídal nepřímý způsob volby hlavy státu poslanci a senátory.
Dnes, kdy prezident stojí mimo vládnoucí politické struktury a není s nimi nijak spojen, se dá říci, že by se vůbec nic nestalo, kdybychom funkci prezidenta republiky úplně vypustili z ústavy. Jen na tom Hradě by bylo asi pusto a smutno. A lidu by chyběla oblíbená volební zábava, kterou jim přímá volba přinesla.
l
Z hlediska vlivu na reálnou politiku je zjevné, že jakkoli Havel, Klaus a Zeman dalece zaostali za prvo republikovými tradicemi, tak jakýkoli jejich následovník bude jen jejich slabým odvarem.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
