Kobalt, nikl, měď a mangan. To jsou jen některé z kovů, jež se nachází v kamenech ležících na mořském dně po celém světě. Stále více různých společností chce tyto horniny vytěžit, protože se podle nich jedná o velmi dobrý způsob, jak získat potřebné materiály třeba pro výrobu baterií.
V současnosti jim v tom ale brání mnoho omezení. Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA), který reguluje jeho využití v rámci mezinárodních vod, totiž takovou těžbu nepovoluje. Letos se má sice 169 členských států ISA sejít a o problematice diskutovat, dosáhnout všemi akceptované dohody bude ovšem velmi složité.
I přes tento problém je ale podle BBC pravděpodobné, že sběr podmořských kamenů se už brzy stane realitou – byť jen v omezeném množství. Norsko se totiž minulý týden stalo první zemí na světě, která hlubokomořskou těžbu ve svých teritoriálních vodách povolila. Zvažují to však i další země, k nimž patří třeba Spojené státy americké.
Prezident Joe Biden nedávno nařídil vypracování podrobné zprávy o této problematice nejpozději do letošního 1. března. Povolení těžby navíc prosazuje mnoho amerických senátorů. Celkem 31 členů Kongresu napsalo loni v prosinci otevřený dopis o hlubinné těžbě, v němž uvedli, že USA „musí prozkoumat každou cestu vedoucí k posílení dodavatelských řetězců vzácných hornin a kritických minerálů“.
Kovů je zatím dostatek
Mnoho států a ekologických organizací stále častěji upozorňuje na fakt, že těžba na mořském dně bude mít nepříznivé dopady na životní prostředí. Třeba Světový fond na ochranu přírody (WWF) veškerou hlubinnou těžbu odmítá s odůvodněním, že podle něj představuje nepřijatelné riziko pro mořský ekosystém.
„Hlubinná těžba na mořském dně by mohla zničit celé biotopy včetně některých živočišných druhů. Mnoho z těchto druhů totiž nikde jinde nežije a narušení jejich prostředí na jediném místě by je mohlo vyhladit,“ uvedla Kaja Loenne Fjaertoftová, mořská bioložka a hlavní poradkyně pro udržitelnost oceánů ve WWF.
Podobné obavy má i Expertní rada evropských akademií (EASAC), což je nezávislý poradní orgán Evropské unie, který sdružuje přední vědce z 27 národních institutů včetně Akademie věd České republiky. „Celý proces těžby by zásadně narušil biotopy a víceméně by zlikvidoval jakákoliv zvířata a rostliny, jež se v daných oblastech nachází,“ vysvětlil ředitel EASAC pro oblast životního prostředí Michael Norton.
Tento britský vědec navíc zpochybňuje také samotnou potřebu získávání kovů z hlubin oceánů. „Těžba na mořském dně produkuje hodně manganu, jehož ovšem máme dostatek. V určitých případech je pak možné získat kobalt a nikl, které se používají například při výrobě baterií. I poptávku po těchto kovech ale podle Evropské komise zvládnou pokrýt současné dodávky,“ doplnil Norton.
Lepší než zničení deštných pralesů
Těžba na mořském dně sice vyvolává mnoho kontroverzí, i přesto ji ale mnoho společností považuje za perspektivní obor. Jednou z nich je třeba kanadská firma The Metals Company, která doufá, že získá povolení k zahájení komerční těžby v mezinárodních vodách v oblasti severního Pacifiku již na konci roku 2025.
Podle šéfa společnosti Gerarda Barrona by těžba v této části oceánu způsobila mnohem menší narušení životního prostředí než stávající těžební činnost na souši. Poukazuje tím třeba na niklové doly v Indonésii a na Filipínách, kde se mnozí vědci a ekologové obávají o osud tamních vzácných biotopů.
„V oblasti, na niž se zaměřujeme my, nejsou kvůli nepřetržité tmě žádné rostliny. A když změříme množství živých tvorů ve formě biomasy, je jich kolem deseti gramů na metr čtvereční. To je podstatně méně něž obvyklých 30 kilogramů biomasy vyskytujících v oblastech deštných pralesů kolem rovníků, v nichž se těží nikl,“ upozornil Barron.
