Kauzy a pseudokauzy kolem přístrojového vybavení zatlačily nemocnice do iracionálního chování
Nemocnice získá dotaci na vybavení nových operačních sálů a vyhlásí výběrové řízení. Vítězná firma je odpovědná nejen za to, že sežene všechny potřebné součásti - jednotlivé přístroje, počítače, nábytek atd. -, ale také že ty budou fungovat v jednom celku, že budou komunikovat spolu navzájem i s nemocničním informačním systémem. Pro dodavatele, který takové zakázky realizuje rutinně, to není žádný problém. Do tří měsíců je hotovo.
Nemocnice může sály používat.
Takhle se v českém zdravotnictví nakupovalo ještě před několika lety. Pak přišla velká protikorupční revoluce, která se skutečnými i domnělými hříšníky smetla i racionální praxi. A tak to, co dříve trvalo měsíce, se nyní táhne několik let. Přitom úplně iracionálně, neboť nejen zdravý rozum, ale i platné zákony říkají, že soubory, které tvoří celek, je možné soutěžit společně.
Nesmyslné dělení
V registru veřejných zakázek lze najít dost příkladů, kdy se nesmyslně prodlužuje doba od rozhodnutí o poskytnutí dotace do úspěšného dokončení všech dílčích výběrových řízení. Nemocnice, jako jsou pražský IKEM, Fakultní nemocnice v Plzni, U svaté Anny v Brně či Krajská zdravotní v Ústeckém kraji, pořizovaly v posledních letech vybavení svých center pro léčbu srdce nebo mozkové mrtvice za desítky milionů korun a výběrová řízení se tam natahovala přes tisíc dní i déle. Co se při nich dělo?
Velká zakázka byla rozdělena na x částí. Nemocnice již měly přiděleny peníze, ale nemohly je čerpat, dokud nebyla vysoutěžena i ta úplně poslední část. Jenže rozsekání původně jednoho souboru vede k tomu, že do dílčích výběrových řízení se nepřihlásí dostatečný počet zájemců.
Nezřídka je to jeden nebo žádný a v takových případech se výběrové řízení ruší.
Vzniká několik kol nových pokusů.
Problém mají nejen velké kolosy. V nemocnici v Třinci letos vyhlásili výběrová řízení na projekt Rekonstrukci mezioborové JIP - dodávka zdravotnické techniky a nábytku. Je rozdělen na deset částí. Tři výběrová řízení musela být zrušena, protože se nepřihlásil žádný zájemce, v jednom se sice přihlásili dva uchazeči, ale oba byli vyloučeni a řízení zrušeno.
Racionální změna
Problémy si nemocnice dělají tak trochu samy. Bojí se nařčení z podpory korupce a porušení zákona o veřejných zakázkách, a proto zakázky dělí i tam, kde je to nesmyslné. Zákon byl od října nahrazen zákonem, který se velice podobně jmenuje -o zadávání veřejných zakázek. Oba jsou v hlavních bodech totožné. Požadují po zadavatelích transparentnost, rovné zacházení a zakazují diskriminaci. Nebrání j im ale vyhlásit soutěž tak, jak je to racionální a užitečné. Umožňují stejně tak rozdělit zakázku na dílčí části, jako naopak zohlednit skutečnost, že předmět jejího plnění tvoří jeden funkční celek (například právě vybavení operačního sálu sestavené z více dílčích částí). Nový zákon význam souborných dodávek dokonce posiluje.
Nemocnice tedy mohou využívat i služeb tzv. kompletátorských firem, které šetří čas zaměstnancům, managementu nemocnice a garantují, že dodávka bude v pořádku a v termínu realizována. Pohlídají jim i takové složitosti, jako je soulad se zákonem o zdravotnických prostředcích, který na ně klade celou řadu náročných požadavků, nebo že tyto prostředky byly tzv. integrovány do systému, což není nic jiného, než že spolu komunikují.
Mediální kauzy a pseudokauzy kolem nákupů přístrojového vybavení zatlačily nemocnice do iracionálního chování.
Přitom například v takovém stavebnictví nikoho ani nenapadne, aby nějaká státní instituce soutěžila zvlášť instalatéry a zvlášť zedníky, ale vždy si vybírá dodavatele stavby, který všechny profese a dílčí činnosti zajistí sám (a koordinaci všech prací samozřejmě k tomu). Na tento český přístup, kdy se potácíme od jednoho příkopu u cesty ke druhému, nakonec doplácejí pacienti. Na moderní diagnostiku, která může odhalit právě jejich nemoc včas, si musejí počkat. Zcela zbytečně.
O autorovi| Tomáš Cikrt, šéfredaktor online Zdravotnického deníku
