Na počátku roku se všechny evropské oči obracejí k České republice.
Země se ujala předsednictví v Evropské unii. Úkol, který je obvykle obtížný vzhledem ke složité byrokratické agendě, bude ještě komplikovanější kvůli ekonomické krizi a vnitřní slabosti české politiky.
České předsednictví Evropské unii se bude odehrávat ve velmi nejisté situaci. Ekonomové se shodují, že prvních šest měsíců roku 2009 bude nejobtížnějších od začátku snížené úvěrové schopnosti bank. Česká republika oznámila, že její priority budou takzvané 3 E: ekonomika, energetika a externí vztahy. Odborníci však říkají, že před českými politiky stojí mnoho problémů.
Kolik řečí umíš…
Rada pro hospodářské a finanční záležitosti (EcoFin) složená z ekonomických ministrů 27 členských států Evropské unie se sešla 2. prosince. Po setkání přišli francouzská ministryně financí Christine Lagardeová a evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquín Almunia do místnosti, kde se odehrávala tisková konference, nabité stovkami novinářů. Oznámili schválení čtyř směrnic pro základní přepracování evropských finančních trhů; shromážděné novináře oslovili anglicky. Později oba představitelé elegantně přešli z angličtiny do francouzštiny, dalšího oficiálního jazyka Unie, podle toho, jaké otázky obdrželi.
V české vládě podle oficiálních vládních webových stránek umí hovořit cizím jazykem méně než polovina ministrů. Navíc žádný z nich nemá ekonomické vzdělání a většina z nich studovala právnické, lékařské a přírodovědecké fakulty. Názory na to, zda to bude pro vládu Mirka Topolánka při zvládání předsednictví na překážku, se rozcházejí.
Jiří Havel, stínový ministr školství sociální demokracie, to považuje za ostudu. „Jsem Čech a politik, takže k této záležitosti nemohu říci, co si opravdu myslím. Samozřejmě se domnívám, že je ostuda, že žádný ministr nemá ekonomické vzdělání. Přesto jsme byli v minulosti kritizováni dokonce za to, že jsme na špičkové pozice prosazovali lidi, kteří hovořili několika jazyky, takže je těžké mít na tuto věc vyvážený názor,“ říká.
„Nesouhlasím s tím, že naši ministři nemluví cizími jazyky. Vedle toho je systém postaven takovým způsobem, že zástupce může používat svůj mateřský jazyk a tlumočníky s cílem vyhnout se během jednání o klíčových záležitostech zmatkům,“ podotýká Michaela Jelínková, mluvčí Alexandra Vondry, místopředsedy vlády pro evropské záležitosti.
„Členské státy evropské sedmadvacítky mezi sebou nehovoří žádným společným jazykem. Během zásadních jednání je běžné, že představitelé jednotlivých států používají svůj mateřský jazyk,“ dodává Radek Honzák, mluvčí Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii. Zmiňuje, že během neformálních rozhovorů nezáleží pouze na ministrech, ale rovněž na profesionálním týmu, kterým jsou obklopeni a který takovéto záležitosti řídí. „Tito lidé obvykle zvládají několik cizích jazyků. To by během předsednictví neměla být překážka,“ uzavírá.
„Unie má mnoho jazyků, a ačkoliv je nejsnadnější být schopen komunikovat jedním z hlavních jazyků, není to podmínkou, ani to dříve nebylo rozhodujícím kritériem úspěchu předsednictví,“ prohlašuje Hans Martens, výkonný ředitel Centra pro evropskou politiku, bruselského think-tanku vytvořeného za účelem podpory evropské integrace. „Ekonomové a anglicky mluvící ministři jsou klíčem k úspěchu. Proto můžeme jenom doufat, že ministři budou mít dobré překladatele a budou s ekonomy alespoň konzultovat,“ dodává Lukáš Sedláček, politický analytik ministerstva obrany, přednášející na Angloamerické univerzitě v Praze.
„Samozřejmě je velmi důležité být schopen se svými kolegy komunikovat,“ tvrdí profesor politických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze Michal Klíma. „Ale ještě důležitější je být dobrým manažerem. Rizika přicházejí spíše zevnitř ODS než z neschopnosti mluvit na evropské úrovni,“ říká s poukazem na situaci křehké rovnováhy poslanců v parlamentu. „Někteří ministři, například Alexandr Vondra nebo ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, jsou úspěšnější, jiní, jako ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, jsou úspěšní méně. To skutečně bude vyvíjet další tlak na předsednictví,“ dodává.
Avšak hlavní riziko prý pochází od prezidenta Václava Klause. „Mohl by nastat problém s jeho nepředvídatelným chováním, pokusy destabilizovat ODS a vytvořit novou euroskeptickou stranu, což by se odrazilo v evropské agendě. Můžeme jenom doufat, že k takovým scénářům nedojde,“ domnívá se Klíma.
Česká vláda se nedávno snažila jmenovat vicepremiéra pro ekonomiku. Bylo zmiňováno jméno Jaroslava Míla, bývalého generálního ředitele energetické skupiny ČEZ. Ten však tuto pozici nepřijal. „Tento krok mi připadá velmi podezřelý. Je to jedna z posledních improvizací Topolánkovy vlády. Nejsem si jistý, že je zde v tuto chvíli mnoho prostoru pro improvizace. Předsednictví je složitá věc a nabízet tuto pozici někomu bez dostatečného zázemí není tím nejlepším způsobem, jak vyřešit nedostatek ekonomů ve vládě,“ říká Havel.
Složitá agenda
Pozorovatelé sledující evropské záležitosti se shodují, že bude naprosto nevyhnutelné, aby předsednický stát zachovával vysokou úroveň diplomacie a pracoval na několika úrovních. Počínaje organizováním a schvalováním rozhodujících nařízení v rámci Unie až po zlepšení transatlantické komunikace se Spojenými státy, převážně při schvalování regulace finančních trhů.
Největším problémem stojícím před předsednictvím je rozvíjející se hospodářská krize. Nicolas Véron, výzkumný pracovník ze společnosti Bruegel, evropského think-tanku věnujícímu se mezinárodní ekonomice, řekl, že finanční krize skutečně vyžaduje mimořádné reakce. Rozhodnutí přijímaná nyní však mohou mít dlouhodobé důsledky i tehdy, jsou-li zaměřena krátkodobě, například plán záchrany bank odsouhlasený v polovině října. „Člověk by se měl zejména snažit vyhnout národním zárukám vedoucím k fragmentaci evropského bankovního a finančního systému, což by ekonomicky poškodilo každého,“ říká.
Unie se dohodla na záchranném balíčku ve výši 200 miliard eur. Podle Martense je riziko tohoto balíčku v tom, že by mohl být využit k posílení národních protekcionistických snah. „Peníze na investice by měly být investovány do budoucnosti, ne do minulosti. A tím myslím nejenom samoúčelné udržování tradičních společností v chodu a ochranu pracovních míst ve stávajících průmyslových odvětvích, ale také investice do energií a klimatu, inovací a rozšiřování schopností lidí zvládat nová a lepší zaměstnání a do smysluplné infrastruktury. To všechno jsou věci, kterým prospěje budoucí konkurenceschopnost,“ tvrdí. „Pokud budou peníze investovány do tradičních průmyslových odvětví s cílem chránit pracovní místa, která v nich jsou, může se jednat o protekcionistické směřování. Mám za to, že tendence v tomto směru se mohou objevit například ve Francii a Itálii,“ doplňuje.
Otázka, zda záchranný balíček bude mít krátké trvání, pravděpodobně zatíží českou agendu. „Já ani nikdo jiný nemůže říci, zda to postačuje nebo ne, ale myslím si, že je důležité, aby Evropská komise stanovila cíle a rovněž vydala správný komentář k státní pomoci a paktu růstu a stability. Jsem si jistý, že cílů lze dosáhnout sloučením národních stimulačních balíčků. Avšak důležitou věcí je, zda je to skutečně koordinované, zacílené, a zda to bude mít krátké trvání,“ míní Martens.
Hlavním rizikem pro unijní hospodářství během tohoto roku je to, že finanční krize bude mít hlubší dopad na reálnou ekonomiku, než si dnes myslíme. „Není možné to říci, ale jedna z věcí, na které si musíme dát pozor, je potenciální omezení tvorby úvěrů ze strany bank vzhledem k erozi jejich kapitálového základu,“ uzavírá Martens.
České ministerstvo financí je pro nezasahování. „Ministr financí Miroslav Kalousek obecně popírá nutnost fiskálních impulzů založených na vyšších veřejných výdajích. Je zastáncem snižování daní, jako je širší odpočitatelnost DPH u automobilů pro podnikatele, nižší daň z příjmů právnických osob nebo nižší odvody pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnance,“ říká Kalouskův mluvčí Jakub Haas.
Hovořit s Amerikou
„Očekávám, že si české předsednictví dá pozor a zareaguje na krizi tak, jak se může vyvíjet,“ poznamenává Martens. „Rovněž si myslím, že by Česko mělo tvrdě tlačit na to, aby Evropu dobře připravilo na příští setkání zemí G 20. Například ohledně jednotného postoje k bankovním regulacím a dohledu a k reformě mezinárodních finančních institucí včetně budoucího unijního zastoupení v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance. Dále očekávám, že předsednictví bude pracovat i na jiných záležitostech, než je krize, a že se bude nadále snažit o dosažení pokroku v oblasti změny klimatu a v energetických otázkách, Lisabonské smlouvy, přípravy podmínek pro novou lisabonskou agendu a mnoho dalších věcí,“ upřesňuje.
V ideálním případě by české předsednictví mělo být ve spojení nejenom s novou administrativou USA, ale rovněž s vůdčími osobnostmi Kongresu, jako je například Barney Frank, vedoucí výboru, který dohlíží na finanční regulaci ve Sněmovně reprezentantů Spojených států s cílem reformovat evropská regulační pravidla způsobem, který je kompatibilní s domácím harmonogramem finančních reforem USA.
V rámci agendy však bude pravděpodobně dominující hospodářská situace. „Doufám, že české předsednictví rovněž posune dál agendu pro vypořádání se se změnou klimatu, neboť to zůstává pravděpodobně hlavním problémem, jehož řešení nás ve střednědobém výhledu čeká,“ říká Véron.
Velká energetická otázka
Vedle hospodářské krize učinila Česká republika energetiku jednou ze svých prvořadých priorit. Česká republika, známá svým projaderným postojem, bude podle očekávání prosazovat rozsáhlejší veřejnou debatu o této záležitosti. Ve dnech 28. a 29. května Praha hostí druhé jaderné fórum, čímž se bude snažit podpořit otevřenou debatu o jaderné energii. „Je dnes docela zřejmé, že bychom měli vést otevřenou debatu o tom, jakou úlohu může jaderná energie hrát s cílem zvýšit energetickou bezpečnost Unie. Jaderná energie bývala poměrně tabuizovaná. To samozřejmě neznamená, že Česká republika bude někomu říkat, co má dělat. Konečné rozhodnutí o energetickém mixu jednotlivých členských států je vždy v rukou těchto států. Pouze se snažíme vyvolat debatu o kladech a záporech jaderné energie,“ říká Honzák.
Navzdory pokusu rozšířit debatu o jaderné energii panuje ohledně tohoto tématu v rámci české vládní koalice nejednotnost. Tato situace se podle očekávání nezmění ani po znovuzvolení Mirka Topolánka předsedou občanských demokratů na další dva roky. „Tohle nezávisí na ODS. Koalice, která vládne, vychází ze smlouvy, která říká, že jaderná energie by se propagovat neměla. Takže v této oblasti nedojde k žádnému novému posunu,“ sdělil zdroj blízký rozhovorům, který odmítl zveřejnění své totožnosti.
Překvapením byla skutečnost, že Česká republika nezahrnula Rusko jako prioritu do své agendy energetiky a externích vztahů. Zdroj sídlící v Bruselu blízký předsednictví řekl, že Česko nemůže kvůli tomu být označeno jako protiruské. „Nemyslím, že bychom byli antiruští. Jsme jen z historických důvodů opatrnější. Jsme však pro konstruktivní dialog, neboť Unie potřebuje Rusko a naopak, nejenom v energetice, ale kvůli spolupráci na všech úrovních demokratického rozhovoru,“ tvrdí zdroj.
Dalším klíčovým bodem agendy bude pokračování výstavby jižního koridoru pro přepravu plynu. Jeho základní součástí je plynovod Nabucco, který Česká republika bude podle očekávání výrazně podporovat. Češi rovněž mají v plánu zorganizovat na jaře roku 2009 transkaspický energetický summit.
V očekávání nečekaného
„Jedním z našich hlavních problémů zůstanou neočekávané události,“ podotýká Jelínková. Zdůrazňuje, že během francouzského předsednictví došlo ke třem významným událostem, které ovlivnily předem stanovenou agendu: odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem, ozbrojený konflikt v Gruzii a prohloubení hospodářské krize. „Klíčem k našemu úspěchu bude zůstat flexibilní v případě, že nastanou významné události,“ tvrdí. Ostrou zkouškou může být hned zkraje roku válka mezi Izraelem a Palestinci, která se rozhořela v závěru prosince.
Sedláček řekl, že v tuto chvíli nikdo nemůže předvídat žádné konflikty pro dobu předsednictví. „Francouzské předsednictví bylo rovněž překvapeno gruzínským konfliktem, piráty u pobřeží Somálska a hospodářskou krizí. Tyto události radikálně změnily francouzské priority. České předsednictví bude velice složité vzhledem k tomu, že Česká republika bude muset pracovat na překonání několika obtížných problémů,“ prohlašuje. Podle něj půjde o volby do Evropského parlamentu v červnu 2009, otevření finanční perspektivy Unie pro roky 2013 až 2020, reformu společné zemědělské politiky a vyřešení klimaticko-energetického balíčku. „Na ekologické konferenci v Kodani, která se má konat za rok, musí mít Unie sjednocený postoj ohledně dokumentu, který by měl nahradit Kjótský protokol. S tím, jak buduje svou pověst silně ekologické oblasti, bude české předsednictví zásadně důležité pro přípravu klimaticko-energetického balíčku,“ míní Sedláček. Dodává, že je těžké předpovídat, v čem bude české předsednictví odlišné. „Odhaduji, že pokud se jim podaří vypořádat pouze s výše uvedenými problémy, aniž by úspěšně realizovali některou vládní prioritu, bude to stále ještě obrovský úspěch. Protože řešení problémů, kterým budeme čelit v průběhu předsednictví, je velice obtížné. Domnívám se, že Česká republika bude schopna prosadit velice málo svých priorit, protože bude třeba řešit další naléhavé otázky,“ říká. „Můžeme rovněž očekávat, že na rozdíl od francouzského předsednictví Česká republika přenese oblast největšího zájmu ze Středozemí do východních oblastí a ke vztahům s Ruskem a k energetické bezpečnosti,“ doplňuje Sedláček.
Dvojí hra pracovního trhu
Česká republika stanovila Evropu bez bariér jako svou nejvyšší prioritu a odborníci souhlasí s tím, že by se mohla odlišit tím, že přesvědčí zbývající země, jako jsou Německo, Rakouska a Belgie, aby plně otevřely pracovní trhy pro nové členy. Přesto byla v nedávné době kritizována Evropskou komisí za své stávající omezování volného pohybu občanů.
„Poukazovali jsme na ekonomické přínosy rozšíření a otevření trhů práce od začátku,“ říká Honzák. Během předsednictví bude významným argumentem Zpráva Evropské komise, která zdůrazňuje přínosy otevřených trhů práce pro země, které je již otevřely. „Můžeme na to poukazovat, ale jednotlivá rozhodnutí zůstanou v kompetenci jednotlivých členských států,“ tvrdí.
Navzdory takto liberálnímu postoji byla Česká republika vystavena ze strany Komise kritice. „Česká republika přiznává právo na trvalý pobyt pouze tehdy, když má rodina uspokojivé ubytování. Malta vyžaduje, aby unijní občané získali pracovní povolení, na jehož základě budou mít právo v zemi sídlit jako pracovníci. Takovéto požadavky jsou v rozporu s právem společenství,“ vyhlásila Komise. Podle publikace EU Observer dává směrnice o volném pohybu všem občanům Unie právo pobývat v jakémkoliv členském státu déle než tři měsíce, pokud je studentem, dělníkem či osobou samostatně výdělečně činnou nebo má dostatečné prostředky, „aby se nestal během svého pobytu zatížením pro systém sociálního zabezpečení hostitelského členského státu“, a pokud má zdravotní pojištění v hostitelské zemi.
Prozatím pouze Kypr, Finsko, Řecko, Lucembursko, Malta, Portugalsko a Španělsko přijaly více než 85 procent ustanovení této směrnice. Naproti tomu Rakousko, Dánsko, Estonsko, Slovinsko a Slovensko přijaly méně než 60 procent těchto ustanovení. „Závady při implementaci unijního práva v této oblasti by mohly vyústit v porušení zásad představujících nejzákladnější prvky evropské konstrukce,“ říká eurokomisař pro oblast spravedlnosti Jacques Barrot. Dodává, že pokud by se věci nezměnily, Komise by neváhala uplatnit řízení o porušení smlouvy vůči členským státům, které soustavně zaostávají při zavádění pravidel volného pohybu.
Země jako Německo a Rakousko budou muset v dubnu 2009 obhajovat skutečnost, že jejich trhy práce jsou uzavřeny. Se vzrůstající hospodářskou kontrakcí panují obavy, že nacionalisticky orientované politické strany budou mít ještě více argumentů ve prospěch uzavření trhu. „Ve skutečnosti existují větší naděje v případě jiných zemí, než je Německo,“ podotýká bruselský zdroj blízký jednáním.
Příslib přijetí eura?
Zatímco 1. ledna 2009 se Slovensko připojilo k eurozóně s plnými právy, které z toho plynou, Česko nebude mít ani stanoveno datum přijetí eura. „Ve smlouvě o přistoupení k Unii se říká, že Česko vstoupí do eurozóny co nejdříve podle svého hospodářského vývoje. České hospodářství se zdá být připraveno a o pravidlech nelze diskutovat. Takže ano, můžeme se divit, proč dnes Česká republika nerespektuje pravidla, která podepsala,“ řekl představitel Komise, který si nepřál být jmenován.
Z neformálních rozhovorů v Bruselu vyplývá, že Velká Británie a Švédsko nikdy nebyly blíže přijetí eura než během současné krize vzhledem k vytrvalému dopadu hospodářského propadu na jejich domácí měny a zahraniční obchod. Ekonomové však říkají, že je obtížné předvídat, zda Česká republika ohlásí datum přijetí eura během předsednictví nebo během roku 2009, jak to požadují čeští vývozci zasažení krizí.
Ve prospěch expanze
Sedláček řekl, že ve svých externích vztazích se Česká republika bude snažit pomoci Chorvatsku přiblížit se vstupu do Unie. Ačkoliv jednání o přidružení probíhají, analytici pochybují, že budou ukončena během českého předsednictví, a zůstanou úkolem pro Švédsko. To převezme předsednictví v druhé polovině roku 2009.
Česká republika zastává názor, že Chorvatsko má vstoupit ještě před přijetím Lisabonské smlouvy. To však není většinový názor, jelikož přijetí Lisabonské smlouvy je považováno za zásadně důležité před jakoukoliv expanzí. Chorvatsko dosud musí řešit mnoho palčivých problémů, jako je korupce, vysoká úroveň kriminality a špatné vztahy s jejími sousedy, jelikož hranice se sousedy dosud není jasně stanovena.
Druhou částí této priority bude rozšíření ve prospěch Chorvatska a se zřetelem na Turecko a Makedonii, s přáním uzavřít a otevřít pokud možno co nejvíce nových kapitol. Třetí částí je celkový pohled na Balkán a postsovětské státy.
Problémy s volbami do Evropského parlamentu
Evropský parlament čekají příští červen všeobecné volby. Podle jeho mluvčí pro česká média Radky Hejtmánkové to pro české předsednictví znamená, že v praxi její spolupráce s parlamentem skončí mnohem dříve, již v květnu. Výsledky předsednictví budou prezentovány až v červenci. Na druhé straně Evropský parlament „udělá maximum pro dokončení všech současných řízení, což znamená značnou pracovní zátěž jak pro Evropský parlament, tak pro předsednictví“. Hejtmánková popřela, že by evropské volby měly dopad na českou politickou scénu. „S tím, jak ČSSD vyhrála poslední volby, bych očekávala stejný výsledek u voleb evropských,“ řekla.
Po volbách Hejtmánková čeká mnoho změn v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Do té doby bude Evropský parlament pracovat stejně jako nyní podle smlouvy z Nice. Političtí lídři mohou rozhodnout o implementaci některých ustanovení smlouvy týkajících se Evropského parlamentu před její ratifikací všemi členskými státy. „Žádné rozhodnutí však zatím učiněno nebylo,“ říká.
Všeobecné mínění je zatím takové, že poslanci Evropského parlamentu neprokázali své skutečné pravomoci, působnost a případný dopad na evropské hospodářství a životy občanů. Toto – více akcí a lepší komunikace ohledně těchto akcí – bude priorita budoucího parlamentu. Hejtmánková řekla, že Lisabonská smlouva dává poslancům spolurozhodovací pravomoc téměř ve všech politikách Unie. To znamená, že Evropský parlament by měl roli skutečného spoluzákonodárce.
V současné době má pouze poradní pravomoc v rozpětí politik, jako je zemědělství. „Evropský parlament rovněž podepsal meziinstitucionální komunikační smlouvu, která má za cíl zlepšit komunikační strategie všech institucí Unie,“ řekla. „Snaží se dostat se blíže docela dlouho. Bohužel, nezávisí to pouze na parlamentu, ale rovněž na zájmu vlád a médií členských států. Pokusí se však zlepšit svou komunikační strategii,“ dodává.
České dědictví
Pro odborníky je těžké odhadnout, jak bude Unie vypadat na konci českého mandátu. Véron řekl, že předchozí předsednictví nového členského státu, Slovinska, bylo velice úspěšné a ukázalo, že novější členské státy dokáží tento úkol splnit velmi dobře. „Přinesly s sebou ducha spolupráce a konstruktivnosti, což všichni ocenili,“ uvádí.
„V současné době se věci pohybují tak rychle, že je skutečně obtížné dělat nějaké prognózy. Na konci českého předsednictví budeme vědět více o rozsahu globálního ekonomického šoku a podle mého názoru může být skutečně poměrně velký,“ říká Nicolas Véron.