Bojovník až do konce života

Odkaz myslitele je jasný, naši svobodu ohrožují státní zásahy

Den před výročím „sametové revoluce“ a pádu totality v Česku, ve čtvrtek 16. listopadu, zemřel v San Franciscu ve věku 94 let Milton Friedman; člověk, který patřil nejen k největším ekonomům 20. století, ale také - a možná hlavně - k nejzásadnějším odpůrcům socialismu a silného státu obecně.

Zastánce chicagského monetarismu.

Na poli ekonomické teorie je profesor Friedman považován za nejvýznamnější postavu takzvaného chicagského monetarismu - hlavního ekonomického učení, jež se postavilo převládajícímu poválečnému keynesiánství a zpochybnilo jeho nástroje k provádění hospodářské politiky. Milton Friedman se proslavil monumentální knihou (napsanou s Annou Schwartzovou) Měnová historie Spojených států. Na jejích stránkách vysvětlil význam peněz a měnové politiky při vzniku hospodářských krizí. Celá řada jeho dalších textů o měnových otázkách mu zajistila místo nejen v učebnicích ekonomie, ale v roce 1976 také přinesla Nobelovu cenu za ekonomii. Ta byla Miltonu Friedmanovi udělena za měnovou historii a teorii i za analýzu spotřební funkce, kterou při návštěvě Prahy v roce 1997 označil za svůj největší teoretický počin.

Nejen teoretický ekonom.

Friedman byl však více než jen teoretický ekonom. Byl to také člověk, který pochopil, že je důležité komunikovat s veřejností a vysvětlovat jí logiku fungování trhů a nebezpečí státních intervencí. Svým studentům vždycky říkal: nejprve si vybudujte pověst dobrého vědce-teoretika a pak můžete svého jména využít k šíření myšlenek svobody ve veřejnosti. Tímto heslem se sám řídil a jeho jméno se stalo symbolem snahy o obranu a rozvoj svobody. Neúnavně přednášel po celém světě, dlouhé roky (1966-1983) psal komentáře pro časopis Newsweek a v roce 1979 publikoval spolu se svou ženou Rose knihu Svoboda volby, které se prodalo přes milion výtisků a jež dala vzniknout celosvětově úspěšnému televiznímu dokumentárnímu seriálu téhož názvu. (Mimochodem, tento seriál svou úvahou o významu svobody podnikání a o netušených šancích dosáhnout ve svobodné společnosti jakékoli mety zahajuje dnešní kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger.) Jeho další populární kniha Kapitalismus a svoboda, napsaná na základě přednášek z roku 1956, tedy přesně před půl stoletím, slavila obdobný úspěch a fungovala pro generace studentů jako brána do světa liberální ekonomie a hospodářské politiky. Řada Friedmanových teoretických konceptů byla úspěšně zabudována do ekonomické teorie, mnoho z jeho návrhů na korekci existujících ničivých hospodářských politik však stále čeká na své využití. Milton Friedman o nich opakovaně hovořil více než půl století. A právě v této oblasti je jeho odkaz pro dnešek aktuální. Podívejme se proto na několik jeho osvěžujících myšlenek.

Státní rozpočet.

Začněme i pro nás poučným příkladem z posledního Friedmanova rozhovoru 5. listopadu. Hovoří v něm o tom, že posedlost politiků a ekonomů vyrovnaným rozpočtem může být velmi nebezpečná a ekonomicky škodlivá. Doslova říká: „Vůbec mě nezajímá rozpočtový deficit. Zajímá mě však velikost rozpočtu. Byl by pro mne přijatelnější rozpočet jeden trilion dolarů se stejným deficitem než dva triliony, který je zcela vyrovnán daněmi.“ Čím více peněz totiž stát odebere z kapes daňových poplatníků, tím více se jich promrhá - nikdo totiž neutrácí cizí peníze stejně obezřetně jako ty svoje. A to platí bez ohledu na znaménko rozpočtového salda i na účel, kvůli němuž se peníze vydávají. Z tohoto obecného poznatku Friedman vyvozuje také svůj další recept - návrh na desocializaci státních zdravotních systémů. Zatímco v Čechách panuje názor, že americký systém zdravotní péče je soukromý (což mnozí chápou jako synonymum pro bezohledný), Friedman ho označuje za komunistický a přinášející nepřekvapivě tyto neblahé výsledky, protože zakazuje pacientovi přímý nákup služeb od lékaře a záměrně pro své potřeby chybně používá konceptu „pojištění“.

Netradiční názory.

Na rozdíl od častých návrhů na mírnou reformu současných institucí přicházel Milton Friedman často s radikálními řešeními. Volání po odstranění regulace nájemného, cel či minimální mzdy není mezi ekonomy nic výjimečného, spíše naopak, Friedman však požadoval mnohem více. Podporoval obnovení trhu ve vzdělávacím systému, a tedy například i snahu republikánů vyjádřenou v roce 1994 ve Smlouvě s Amerikou o zrušení ministerstva školství. Po více než deseti letech však trpce konstatoval, že jediné, čeho republikáni v tomto ohledu dosáhli, byl čtyřikrát vyšší rozpočet tohoto ministerstva. Do posledních dnů svého života byl Milton Friedman aktivním zastáncem nejen volného prodeje léků, ale také legalizace všech drog. Jako ekonom totiž dobře věděl, že válka proti drogám je nejen extrémně drahým a zcela neúčinným vládním programem, ale že tato politika je i zcela perverzní. Z logiky svého fungování totiž, jak ekonomové mnohokrát objasnili, zabíjí každoročně tisíce lidí a silně přispívá k prorůstání organizovaného zločinu se státem. A stejně jako v případě zrušení prohibice ve třicátých letech v USA i odstranění té dnešní drogové by těmto lidem zachránilo životy a politiku z velké části zbavilo korupce. (V této souvislosti je zejména slavný Friedmanův otevřený dopis z roku 1989 „drogovému carovi“ Billu Bennetovi.)

Zhoubný vliv centrální banky.

Friedmanovým evergreenem však zůstaly peníze a úsilí o zbavení vlády moci využívat tiskařský stroj k fiskálním účelům (o tom svědčí i poslední Friedmanova kniha dostupná v češtině Za vším hledej peníze). Žádná jiná instituce nemá totiž takovou moc nepozorovaně ničit hospodářství jako centrální banka. Centrální banky ale mají velmi dobrou propagaci, jak prohlásil Friedman naposledy letos v září: „Centrální banky najímají a zaměstnávají velkou část ekonomů země, a tudíž interpretace jejich činnosti je pro ně příznivá. Vždycky jsem se zastával toho, aby centrální banky byly zrušeny…“ A zatímco se mnoho desetiletí v učebnicích objevuje jeho plán na automatické stabilní zvyšování nabídky peněz, Friedman ve svých 94 letech přiznává: „Kdyby bylo opravdu na mně, zmrazil bych objem mocných peněz…, tedy hotovosti a bankovních rezerv.“

Nebojácný člověk.

Milton Friedman byl bojovník. Neuzavřel se do věže ze slonoviny, aby v ní modeloval svět, ale více než většina ostatních ekonomů se pokoušel využít znalostí své vědy k řešení reálných problémů lidí. Aktivně se zapojoval do hospodářsko-politických diskusí a pokoušel se měnit veřejné mínění. Hledal příčinu hospodářských krizí, inflace a nezaměstnanosti. Vysvětloval obyčejným lidem, studentům ekonomie i politikům, jak se vytváří bohatství a materiální i duchovní rozvoj, a také upozorňoval na to, co (či kdo a jak) bohatství ničí, způsobuje chudobu a dokonce maří lidské životy. Milton Friedman byl po dlouhá desetiletí díky svému neohroženému vystupování světlým bodem diskusí o společenských problémech. Byl schopen možná v milionech svých čtenářů a posluchačů zažehnout jiskru svobody a přimět je pozvednout svůj hlas proti tyranské vládě a zhoubné státní politice. Ve 20. století, plném socialistických experimentů nejrůznějšího typu, bylo takových jisker nesmírně třeba. Pád socialistických režimů sovětského typu a šíření demokracie však skutečnou svobodu nenastolily. Ideologie nesvobody a perverzní státní dirigismus přetrvávají i dnes, jak jsme si ukázali na několika příkladech, o nichž mluvil těsně před svou smrtí Milton Friedman. Proto je stále třeba za svobodu srdnatě bojovat. Přitom naštěstí můžeme stavět na odkazu Miltona Friedmana. Své celoživotní poznání totiž formuloval necelé dva týdny před smrtí následovně: „Jsem z hloubi duše přesvědčen, že nejvíce lidskou svobodu ohrožuje stát.“ Mějme to tedy neustále na mysli.