Vyšší konkurenceschopnost podmíní náš hladký vstup do unie
Ohrozí nás to? Přinese nám to něco? Stojí to vůbec za to? Tak zní otázky a úvahy týkající se našeho vstupu a naší připravenosti do Evropské unie, které denně slyšíme a čteme. Jednou z nutných podmínek pro relativně nekonfliktní připojení České republiky k Evropské unii je dosažení významně vyšší úrovně konkurenceschopnosti české ekonomiky. Pozice České republiky v žebříčku konkurenceschopnosti, pravidelně zveřejňovaném přední světovou školou byznysu – IMD Lausanne, není dobrá a v roce 1999 se oproti roku 1998 dále zhoršila. V současné době jsme obsadili 41. místo. Maďarsko je šestadvacáté. Jedním z faktorů umění konkurovat je stav právního prostředí a atraktivnost zdejšího prostředí pro zahraniční investice. Jaké jsou naše slabiny, co děláme pro jejich odstranění, pro zlepšení našich pozic? – Vláda usiluje o vytvoření příznivého klimatu pro investory a dobré výsledky se již dostavují. – Máme vážné sociální obtíže v oblastech postižených úbytkem tradičních pracovních příležitostí. Vláda jim musí čelit. – Zdědili jsme zanedbané životní prostředí. Na jeho radikální zlepšení vynaložila vláda i soukromý sektor velké úsilí a obrovské finanční prostředky. S dobrými výsledky. – V zájmu a s cílem přiblížit právní prostředí v ČR úrovni v Evropské unii předkládá kabinet Parlamentu mnoho návrhů zákonů ze všech oblastí. Přes značnou snahu vlády i Parlamentu však naše legislativa stále neskýtá dostatečně stabilní a předvídatelné podnikatelské prostředí. Zdlouhavé vymáhání práva nejen ztrpčuje život poctivým podnikatelům a občanům, ale přímo ohrožuje existenci řady podnikatelských subjektů a vytváří prostor pro nekalé praktiky. Podnikatelské klima. Na jedné straně česká vláda připravuje a uskutečňuje různé systémy investičních pobídek, různé preference, kterými vytváří pro zahraniční investory příznivé prostředí. Na straně druhé ovšem táž vláda předkládá návrhy zákonů, které doslova odrazují investory a vytvářejí prostředí pro podnikání velice nepříznivé. Vysoké daňové zatížení podnikatelských subjektů v České republice zhoršuje jejich pozici vůči zahraniční konkurenci. Snížení daňového zatížení není dost dobře možné bez významné redukce státní administrativy a podstatného zvýšení její výkonnosti. Tato situace by se příznivě promítla zpět do podnikatelského klimatu a ve svém důsledku i do zvýšení příjmů státního rozpočtu. Některé předkládané a Parlamentem schvalované zákony ovšem ještě zhoršují podnikatelské klima a mohou zcela paralyzovat snahu vlády o zvýšení přílivu tolik potřebných zahraničních investic. Řádný hospodář. Nový Obchodní zákoník zcela jistě zlepšuje mnohé oproti stavu minulému. Bohužel znemožňuje kapitalizaci pohledávek. Umožňuje oživování již zaniklých společností. Vytváří tak prostředí právní nejistoty. Nevíme přesně, která společnost je živá, aktivní či který z ekonomických subjektů zanikl nebo byl reaktivován. Objevila se zde, pravděpodobně jako reakce na některé extrémní úkazy v našem podnikatelském prostředí, presumpce viny při posuzování, zda orgány společnosti při správě společnosti postupovaly s péčí řádného hospodáře. Tento pojem není v zákoně definovaný, ale členové orgánů společnosti jsou povinni prokazovat, že postupovali v souladu s ním. Otevírá se prostor pro nejrůznější formy nátlaku, vedoucí například až k paralyzování řízení určité firmy. Jiným zákonem, který nadělal mnoho vrásek na čele vedení společností provozujících síťová odvětví – telekomunikace, energetika – je zákon o zadávání veřejných zakázek. Nutnost rychle podnikatelsky reagovat na požadavky zákazníků, na příležitosti je v ostrém protikladu s těžkopádným a dlouhotrvajícím způsobem výběru dodavatele, jejž stanovuje zákon. Dalším dobře míněným zákonem s některými negativními důsledky by mohl být zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Podnikatelská sféra a převážně soukromý sektor prokázal za uplynulých deset let, že ctí zákony, že aktivně vynaložil nemalé prostředky, aby byla obnovena schopnost regenerace životního prostředí. Návrh zákona o posuzování vlivu na životní prostředí tak, jak byl předložený Poslanecké sněmovně, je v rozporu s požadavky na rychlost a hospodárnost fungování státní správy. V některých svých částech jde nad rámec příslušné směrnice Evropské unie. Ve svém důsledku znevýhodňuje investiční činnost v Česku, a to nejenom v porovnání s naší současnou zákonnou úpravou, ale i v členských státech unie. Znevýhodňuje nás při mezistátním posuzování vlivu určitých projektů na životní prostředí. Rovněž tak působí proti vládní politice podpory zahraničních investic. Přispěje k dalšímu zaostávání českého průmyslu v technologických inovacích a zvyšování účinnosti využívání energetických i surovinových zdrojů. Návrhy dalších environmentálních zákonů tak, jak je připravuje ministerstvo životního prostředí, se ne vždy drží evropských směrnic, mnohdy jdou nad jejich rámec. Svaz průmyslu a dopravy ČR se obává, že takový přístup může omezit zvyšování konkurenční výkonnosti našeho průmyslu. Jde především o nadměrné využívání institutu poplatků a plateb včetně jejich výše, jak je tomu například v případě návrhů zákonů o vodách a o ochraně ovzduší či u návrhu zákona o odpadech. Dalším problémem je prodlužování schvalovacích nebo posuzovacích procesů, jako v případě návrhu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nebo návrhu zákona o integrované prevenci a omezování znečištění. Neodůvodněné prodlužování administrativních úkonů by dále zvýšilo finanční zatížení průmyslových subjektů. Proč to dělat levně? Bolestný proces vzniku prodělává energetický zákon. Energetika je součást infrastruktury státu. Dobře fungující energetika je elementární podmínkou pro vytvoření příznivého podnikatelského prostředí. Vládní návrh energetického zákona zavádí některé zcela nové instituce, které souvisejí se zamýšleným, zcela liberalizovaným prostředím. To je v souladu s trendem v Evropské unie. Riziko ovšem je, že předkladatelé návrhu zákona mají o praktické činnosti těchto klíčových institucí pouze rámcové a mlhavé představy. Náklady na vytvoření takzvaného operátora trhu jsou odhadovány v řádu miliardy korun a roční provozní náklady na stovky milionů korun. Existují přitom řešení využívající již existujících subjektů i pracovních postupů a vyžadující investování podstatně menších finančních prostředků.
Výhodné obchody. Je pozoruhodné, že za situace, kdy vláda řeší ekonomické a sociální problémy spojené se snižováním těžby uhlí v severozápadních Čechách, se k nám dováží elektřina ze zahraničí. Je přitom možné namítnout, že dovozy jsou určitou konkurencí k tuzemským výrobcům, a přinášejí tak užitek koncovým zákazníkům. Bohužel tomu tak není. I když dovozní společnosti nakupují v zahraničí elektřinu velmi levně, konečný zákazník platí stejnou cenu, jako kdyby dovozy nebyly. Je velmi pravděpodobné, že dovozní společnosti nejsou oprávněny podnikat v energetickém sektoru ČR. K tomu je totiž zapotřebí podle platného energetického zákona státní autorizace, kterou však lze obdržet od ministerstva průmyslu a obchodu pouze po splnění zákonem stanovených podmínek. Současný přebytek elektřiny v Čechách je uplatňován na zahraničních trzích za takzvané spotové ceny, které se blíží úrovni proměnných nákladů na výrobu elektřiny. Může nastat případ, že tatáž společnost, která do ČR elektřinu dováží, nakupuje u nás „přebytečnou elektřinu za cenu ještě nižší, než činí proměnné náklady, a s určitým ziskem ji prodává opět do zahraničí. Tentokrát dále na západ od našich hranic. Obchody tohoto typu jsou výhodné pro dovozní společnosti, neboť jsou prakticky bez rizika a s minimálními investicemi. Koncepční nedostatky. Neujasněnost ve způsobu prodeje státních účastí v energetických společnostech, přetrvávající řadu let, změny v přístupech k této transformační akci spolu s ne vždy transparentními obchody s elektřinou posilují nedůvěru zahraničních partnerů ve zdejší prostředí. Koneckonců také oslabují ještě existující konkurenční výhody české ekonomiky. Tento příklad je jedním z mnohých potvrzujících, že transformace zákonů, které mají vliv na utváření podnikatelského prostředí v České republice, se neopírá o ucelenou a vnitřně provázanou koncepci hospodářské transformace. Je zapotřebí, aby resortní politiky průmyslové, energetické, sociální a péče o životní prostředí byly propojeny s politikou národohospodářskou. Nanejvýš nutné je, aby státní zájem, zahrnující jistě i konkurenceschopnost české ekonomiky, byl formován i formulován v tomto vícerozměrném prostoru, nikoli v jednorozměrném prostoru resortních politik. Existují příklady, kdy součinnost státní správy s představiteli podnikatelských, zaměstnavatelských i zaměstnaneckých svazů přinesla dobré výsledky. Důležitá je spolupráce od samého počátku, správné založení věcného záměru. Následné připomínky mohou být už jenom drobnými kosmetickými úpravami.
