Na finském ostrově Olkiluoto roste zatím nejmodernější jaderná elektrárna na světě. Její stavba je však ve čtyřletém skluzu a náklady se už vyšplhaly na dvojnásobek původní ceny. Pozorně by projekt měli sledovat i Češi. Francouzská Areva, která elektrárnu buduje, nabízí stejné zařízení i pro plánovanou dostavbu Temelína.
Foto: Profimedia.cz
V lesích na ostrově Olkiluoto na západě Finska stojí už více než 30 let stejnojmenná jaderná elektrárna. Nyní tady vedle dvou starších bloků dokončených v letech 1978 a 1980 staví francouzsko-německé konsorcium firem Areva a Siemens pro provozovatele elektrárny, společnost TVO, třetí betonové monstrum. V jeho srdci bude bít dosud největší a nejvýkonnější reaktor nové, třetí generace, který bude pohánět největší a nejvýkonnější parní turbínu na světě. Olkiluoto bude prvním místem na Zemi, kde novátorský reaktor EPR z dílny Arevy a Siemensu pojede v ostrém provozu. Díky zlepšené bezpečnosti a účinnosti a prodloužené životnosti by měl vyrábět elektřinu levněji než stávající zařízení.
Všechny tyto sliby výrobce prověří až praxe. Kvůli zpožděním se však start nového bloku odkládá až na konec roku 2013. I proto už dávno neplatí původní kalkulace. TVO měla za nový blok, jehož výkon 1 650 MW bude skoro stejný jako kapacita obou sousedních bloků dohromady, zaplatit tři miliardy eur. Už to byla rekordní suma, jakou kdy ve Finsku někdo za průmyslovou investici vydal. Do nynějška se ale prostavělo skoro šest miliard eur. Celý projekt včetně příprav je přesto hotový jen z 80 procent. Vlastní stavba je zatím kompletní ze dvou třetin. Sen mnoha nejen finských energetiků o lepším a v poměru k vyprodukované elektřině levnějším reaktoru se tak postupně rozplývá.
Tři roky zpoždění
Důvody více než tříletého zpoždění, které stavba nabrala, se hledají těžko. Neshodnou se na nich ani TVO s Arevou. Jasno má snad jen finská pobočka ekologické organizace Greenpeace, která tvrdí, že celý projekt třetího bloku elektrárny je od začátku postaven na nerealistických časových plánech. Areva tím podle ekologů chtěla dosáhnout co nejnižší cenové nabídky.
Francouzský výrobce se podobným nařčením brání. Připouští ale, že největší skluz nabraly práce na samém začátku projektu. „Trvalo nám poměrně dlouho, než jsme si na sebe s TVO a finským jaderným dohledem STUK zvykli. Nečekali jsme třeba, že některé inspekce potrvají tak dlouho. Kvůli čekání se některé práce zpozdily,“ vysvětluje šéf projektu Jean-Pierre Mouroux. Pak je tady ještě jeden důvod, dodává. Protože Areva v Olkiluotu staví v podstatě funkční prototyp reaktoru, sama teprve za pochodu přichází na problémy, které musí operativně řešit.
Finové však vidí nedostatky spíše na francouzské straně. Jaderný dozor STUK, který na stavbu dohlíží, už v roce 2006, tedy rok po zahájení stavby, spustil vyšetřování celého výrobního řetězce. Zjistil, že spolupráce Arevy s některými z více než 1 700 subdodavatelů neodpovídala finským bezpečnostním požadavkům. Subdodavatelé byli při výběru pod cenovým a časovým tlakem a někdy nebyli připraveni na požadovanou kvalitu produkce. Někteří dokonce neměli zkušenosti s dodávkami pro výstavbu jaderných elektráren. Část práce se proto musela opakovat. Žádné ze zjištění sice nepředstavovalo ohrožení jaderné bezpečnosti budované elektrárny, organizační nedostatky ale mohly způsobit prodlevy v projektu. Déle, než se očekávalo, trvalo inženýrům z Arevy a Siemensu také navržení a vyprojektování celého zařízení.
Samotná TVO nechce zpoždění komentovat. V roce 2009 si nicméně stěžovala, že dodavatelské konsorcium nebylo schopno například včas předat dokumenty pro první inspekci. Je zjevné, že zpoždění nezapříčinily jen kosmetické či snadno odstranitelné chyby a že původní plány byly nejspíš opravdu příliš ambiciózní. „S dnešními znalostmi bychom projekt se stejnými parametry dokázali postavit o pár měsíců rychleji,“ tvrdí Mouroux z Arevy. Zpoždění je ale skoro 40 měsíců.
Kdo to zaplatí
Čím více se stavba protahuje, tím více roste i množství prostavěných peněz. Stále přitom není jasné, kolik bude nakonec celý třetí blok v Olkiluotu stát, a dokonce ani to, kdo ho vlastně zaplatí. TVO má ve smlouvě uvedenu pevnou cenu tři miliardy eur. Další ujednání o případné úhradě dodatečných nákladů nechce zveřejnit. Přestože prostavěné náklady jsou nyní o 2,6 miliardy eur vyšší než původně dojednaná cena, Areva se s TVO zatím nebyla schopna dohodnout na řešení. V roce 2008 proto francouzská společnost zahájila s TVO arbitráž před rozhodci Mezinárodní obchodní komory v Paříži. „Ti nyní celý případ zkoumají. V jejich verdiktu by mělo zaznít, kdo která zpoždění zavinil a kdo uhradí vzniklé dodatečné náklady,“ vysvětluje Maxime Michaut, mluvčí Arevy. Výdaje nad dohodnutý rámec zatím hradí Areva.
TVO s arbitrážní žalobou nesouhlasí a neoficiálně namítá, že za zpoždění by jí měla příslušet náhrada 2,4 miliardy eur. Její ukončení však očekává až za několik let. Teprve pak bude jasné, kolik vlastně elektrárna s reaktorem třetí generace může reálně stát. To je totiž klíčové pro případné budoucí zájemce o tento typ reaktoru, i když cena každého nového projektu bude záviset především na aktuálně požadovaných parametrech a rozsahu stavby. Dva reaktory EPR by mohly stát i v jihočeském Temelíně – pokud si ČEZ pro jejich výstavbu vybere právě Arevu.
Finové jádru fandí
Finy nechávají tahanice TVO a Arevy chladnými. Celostátně jich téměř polovina rozvoj jaderné energetiky podporuje. Obec Eurajoki, v jejímž katastru se elektrárna nachází, díky její přítomnosti každý rok inkasuje na dani z nemovitosti 10 milionů eur. To je skoro pětina všech příjmů a necelá třetina provozního rozpočtu tohoto ospalého pětitisícového městečka. Dalších osm milionů eur ročně přinášejí na dani z příjmu čtyři tisícovky stavebních dělníků, kteří od roku 2005 staví třetí jaderný blok. Proti jeho výstavbě protestuje jen Greenpeace. Jeho aktivisté tvrdí, že kvůli novému reaktoru se zastavil rozvoj větrných elektráren. Navíc upozorňují, že zpožďující se výstavba stála Finy ve vyšších cenách elektřiny už zhruba tři miliardy eur.
Kola parní turbíny ve třetím bloku Olkiluota se zatím pod tmavě modrým pláštěm točí jen velmi pomalu. Roztáčí je motor, aby pohyblivé části zůstaly promazané a provozuschopné. Až se za dva roky do jejích lopatek opře pára, změní se energetická mapa Finska. Zatím si země musí dovážet 12 procent elektřiny ze zahraničí. Nový blok v Olkiluotu by měl Finsku v produkci elektřiny zajistit téměř úplnou nezávislost, přičemž podíl jádra na výrobě elektřiny se zvýší z nynějších 25 procent na zhruba 35. Toto číslo by mohlo časem vzrůst ještě díky výstavbě čtvrtého bloku. Souhlas vlády a parlamentu už TVO má. Do stavby se však nechce pustit dřív, než se naplno rozjede budovaná trojka.
Na tento okamžik čeká i francouzská Areva. Bude moci konečně ukázat, že její novátorský reaktor funguje a díky této referenci ho bude moci snadněji nabízet dál. Pokud ovšem finská zkušenost nakonec potvrdí sliby, že elektřina z nového reaktoru je levnější než ze starších typů, a bude tedy smysluplné další jaderné bloky stavět. Jen pro druhého člena stavebního konsorcia, německý Siemens, to bude jakási labutí píseň. Minulý týden oznámil, že se v souladu s vládním záměrem zavřít postupně všechny německé jaderné elektrárny vzdává svého jaderného výrobního programu. Šedočervený obr ve finském lese tak bude nejspíš jedním z posledních jaderných projektů, který ponese i jeho jméno.
