NWR se logicky stalo terčem nájezdníků, kteří větří v jistotu desetinásobku
Těžko říci, s jakými emocemi prožívali ostravští horníci vítězný etapový dojezd Zdeňka Štybara na Tour de France v barvách cyklistické stáje jiného, jim mnohem bližšího Zdeňka. Ne že by je kolo nebavilo. Lze však předpokládat, že obří investice do cyklistické stáje, na něž si Bakala vydělal obřím obchodem s OKD, jim nebudou dvakrát po chuti.
Každopádně se společností NWR to nevypadá ani trochu vesele a je dobré se občas podívat, co se to v tom slezském kraji vlastně děje, tak jak to činíme v tomto vydání týdeníku Euro.
Přes oživení ekonomiky ceny uhlí nijak závratně nerostou, peníze na účtech firmy tají jak zmrzlina na pláži a o nějakém slibování světlých zítřků nemůže být ani řeči. Firma měla dávno projít insolvenčním řízením a masivní restrukturalizací, jak navrhoval bývalý uhlobaron Petr Otava. Ten je pár týdnů po smrti, ale na platnosti jeho názoru to nic nemění. Jeho odchod ale vyvolává další pochybnosti, protože Koksovna, klíčový obchodní partner OKD, který patřil Otavovi, dostane nového vlastníka, o jehož záměrech těžko někdo něco tuší.
Insolvenčního řízení se ale Bakalův management zřejmě bojí jako čert kříže. Insolvenční správce totiž musí šetřit i transakce z minulosti, při nichž mohla být firma poškozena, a vyvozovat odpovědnost – včetně té nepříjemné hmotné – po statutárních orgánech, které rozhodovaly. A o tom, že je co šetřit a vyvozovat, pochybuje málokdo. Společnost NWR získala dvě desítky miliard korun emisemi obligací a dalšími půjčkami. Byty v hodnotě bratru nějakých čtyřicet miliard korun vyvedla do jiné Bakalovy firmy a také zatížila dluhem. Za ty peníze se mělo cosi pořídit a asi by toho mělo být více než pár stovek fáraček. Navíc je tu pořád neuzavřená kauza doprivatizace OKD, která se dotýká i premiéra Sobotky, jenž u toho svítil Standovi Grossovi, a soud je za dveřmi. Pro Bakalu a jeho manažery prostě dost blbá doba, kdy je to tikání ostravské bomby nepříjemně hlasité.
Nelze se pak divit, že se NWR logicky stane terčem nájezdníků, jako je třeba Pavol Krúpa, který i s pár akciemi může zle zatápět jednomu z nejbohatších Čechů a ostravští horníci mu přitom budou tleskat ještě razantněji než francouzští fanoušci cyklistiky Štybarovi před pár dny.
A to přesto, že konečným Krúpovým cílem jistě není senzační odhalení největšího ostravského tunelu, který nevede pod zemí. Ona taková jistota pěti-, možná desetinásobku investice má svůj půvab a Bakala má na odkup zlobivých akcií peněženku tlustou více než dost i po vyplacení všech zaměstnanců stáje Etixx-Quick-Step po letošní Tour. Krúpa tak má nakročeno zřejmě k jednomu z nejlepších obchodů svého života.
Ale ti ostravští horníci a celá veřejnost by si možná zasloužili nějakou solidní a věrohodnou informaci o tom, z jak velké části za neblahý osud dolů mohou jen ony světově mizerné ceny uhlí a nakolik se na tom podepsal „ten mladej z Prahy“. K tomu ale nepomůže ani onen již zmíněný soud. To je skoro stejně jisté jako to, že peníze na účtech NWR dojdou spíše dřív než později.
Ceny uhlí nijak závratně nerostou, peníze na účtech firmy tají jak zmrzlina na pláži a o nějakém slibování světlých zítřků nemůže být ani řeči.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
