Americká centrální banka Fed znovu rozjela rotačky a chrlí čtyřicet miliard dolarů měsíčně, ve víře, že zvedne americkou ekonomiku a sníží nezaměstnanost. V marné víře. Účinek, či spíše neúčinek předchozích dvou kvantitativních uvolňování hovoří za všechno.
Peníze od „vrtulníkového Bena“, jak se říká guvernérovi Bernankovi (podle teze, že když nepomáhá snižování úroků, je třeba obyvatelstvu rozhazovat bankovky z helikoptéry), totiž nekončí v americké ekonomice, ale především v rezervách bank. Zvyšují, většinou jen na chvíli, hodnotu amerických akcií, takže se banky a bohatí Američané mohou cítit o něco bohatší, než ve skutečnosti jsou.
Jeden efekt, který se může zdát pozitivní, byť jen na první pohled, to má. Velká část kvantitativního uvolňování odtéká z USA do rychle rostoucích zemí v Asii, Latinské Americe a v Africe. Tam je investována do výroby, ale i do cenných papírů, především akcií.
Má to ale i svůj nikoli nepodstatný rub. Tyto ekonomiky většinou i bez tohoto přílivu kapitálu dost silně rostou a dodatečné dolary zde mohou působit silně destruktivně. Vytvářet bubliny na akciových trzích a hnát ceny nemovitostí do výšek, z nichž se dá už jen a pouze padat. Asijský boom, který není až tak úplně založen na růstu produktivity práce, ale jen na přílivu do značné míry spekulativního kapitálu, pak může skončit stejně, jako nedávno skončil boom americký a evropský, tedy kolapsem a vleklou krizí.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
A protože tyto země jsou nyní jednoznačně motorem světové ekonomiky, mají jakékoli jejich případné problémy velmi silný dopad i na naši část světa. Američany, kteří takto bombardují z měnového vrtulníku Čínu a další země, to možná až tak nebolí, protože jejich závislost na zahraničním obchodu je poměrně dost malá. Ale Evropa, zejména Německo (a taky Česko jako hlavní subdodavatel německých exportérů), by to měla sledovat s velkou pozorností.
