Televize Rossija "chytila" britského agenta při činu
V Moskvě sice mrzlo až praštělo, ale třicet pod nulou bylo přece jen na senzaci málo. Státní televize Rossija změnila bez zaváhání program. Reportáž o krutých teplotách šla do šuplíku a Rusko nestačilo zírat. Známý novinář Arkadij Mamontov na obrazovce tvrdil, že Federální bezpečnostní služba (FSB) chytila při činu čtyři britské špiony. A aby toho nebylo málo, objevil se na televizním monitoru „důkaz“: umělý kámen, ukrývající elektronické zařízení, schopné (prý) přenosu dat.
Ačkoli ruská televize nabídla ve své reportáži pouze důkazy nepřímé, svět se chytil. Mluví se a píše o „technologii hodné Jamese Bonda“, připomínají se dávné příběhy britsko–sovětských špionských soubojů, a techničtí hračičkové dumají nad tím, jak zařízení v kameni asi funguje. Potíž je ale v tom, že příběhu zatím uvěřit nelze. Televize Rossija sice představila zařízení pohozené v parku na okraji Moskvy a ukázala i jakéhosi mladého muže s kapucou na hlavě, jak „kámen“ odnáší, ale tím „tvrdá fakta“ končí. Arkadij Mamontov neprozradil, jaké informace si Britové prostřednictvím kamenu vybírali. Věrohodně nedokázal, že britští „špioni“ vypláceli tajně ruským nevládním organizacím (NGO) velké sumy peněz, a neřekl nic ani o Rusech, kteří měli s britskými diplomaty údajně spolupracovat.
Ztráta identity.
Čtyři zaměstnanci britské ambasády v Moskvě byli v ruské televizi jmenováni jako Christopher Pirt, Marc Doe, Paul Crompton a Andrew Fleming. Vláda Velké Británie odmítla potvrdit pravost jmen a požádala domácí média, aby jména od ruských médií nepřebírala a nezveřejňovala jejich identitu. Většina britských novin napsala alespoň to, že „jeden ze čtyř nařčených je vedoucím pobočky tajné služby MI-6 v Moskvě“. Kdo by čekal, že bude možné cokoli usuzovat z reakce britského kabinetu, určitě se zklamal. Ten pouze sdělil, že ruským nevládním organizacím vyplácí zcela otevřeně pět set tisíc liber ročně na projekty podporující občanskou společnost, a nad „moskevskou Bondovkou“ vyjádřil „překvapení.“ To je v podobných případech obvyklé. V úžasu může být i ten, kdo uznává, že na informacích něco je, ale i ten, kdo se takovým nesmyslem nehodlá vůbec zabývat. V každém případě, pokud šlo ruské straně o uměle vytvořený mediální humbuk, věc se podařila. I britští odborníci na špionáž museli zatím uznat, že příběh je sice nejasný, ale „v zásadě myslitelný“. Je už dávno po studené válce a Britové spolupracují s Rusy v mnoha oblastech včetně boje s terorismem. Doba špionů ale rozhodně neskončila. Analytici BBC potvrdili, že počet ruských agentů operujících v Londýně se v posledních letech zvýšil o tři sta procent, což mimo jiné dokazuje, že západní agenty Rusko stále ještě zajímá. Co konkrétně? Především podhoubí ruského nacionalismu, prodej ruských zbraní například do Íránu a stav ruského průmyslu, najmě energetického.
Znovuzrozená mocnost.
Ovšem i přesto, že je obsah reportáže stanice Rossija myslitelný, objevuje se zde několik pochybností, z nichž dvě jsou zásadní. Ta první je technické povahy: Pokud by někdo chtěl do elektronického kamene nahrát data, aby si je jiný mohl „vyzvednout“, musel by použít nějaký druh rádiového signálu (infračervený paprsek by umělým kamenem nepronikl). Aby „špion“ nebyl při předávání nebo nahrávání dat nápadný, musel by nad kamenem v parku strávit pouze krátký čas, to vyžaduje vysokou přenosovou rychlost. Jenže odborníci se domnívají, že takovéto operace by nepřežily baterie, které podle ruské televize elektronické zařízení napájely. Jakkoli jsou v médiích nazývány „dlouhotrvajícími“, přenos velkých souborů by údajně nepřežily. Kromě baterií se zmiňuje také ochrana dat. Nechráněnou síť Wi-Fi je snadné napadnout a v případě zabezpečeného Wi-Fi by bylo složité předávat agentům neustále se měnící hesla a kódy. A nakonec, proč by se agenti namáhali chodit do parku k tajemnému kameni, když existuje řada bezpečnějších a anonymnějších způsobů, jak si elektronicky předat data?
Druhá zásadní potíž s ruskou verzí britské špionážní aféry spočívá v načasování a v ruském politickém kontextu. Je až příliš podezřelé, že aféra očerňuje především ruské a mezinárodní nevládní organizace. Tedy ty NGO, proti kterým prezident Putin pořádá od Nového roku tažení. Ty organizace, proti kterým je namířen nedávno přijatý kontroverzní zákon, umožňující ruským úřadům monitorovat každý jejich krok. Putinův strach z nevládních organizací souvisí s „oranžovou revolucí“ na Ukrajině. Ruský prezident se obává, aby se podobný efekt neobjevil v Bělorusku či v Uzbekistánu, anebo dokonce v Rusku samém. Zřejmě především proto označil nedávno vzdělávací a humanitární organizace, jako British Council, Merlin, US Peace Corps a další, za špionské základny. Netřeba říkat, že tyto organizace okamžitě jakoukoli nepřátelskou činnost popřely. Ba co víc, představitelé Amnesty International a Human Rights Watch oznámili, že pokud se atmosféra v zemi nezmění, zavřou své ruské kanceláře a ze země odejdou.
Nakonec, ještě je zde jedna teorie, hledající pravou příčinu posledních událostí. Richard Sakwa, profesor ruských a evropských politických studií na univerzitě v Kentu napsal, že „Rusové takto zaútočili na Británii jen proto, aby prostě a jednoduše varovali Američany“. Před čím? Před podceňováním znovuzrozené mocnosti.
Tresty a vypovězení
- Duben 1994 - Británie vykázala ze země ruského diplomata v reakci na moskevské vyhoštění Brita, označeného za hlavu britské rozvědky v Rusku.
- 6. května 1996 - Ruská FSB zadržela ruského diplomata, který údajně od poloviny devadesátých let předával informace vojensko-strategického významu britské tajné službě. Rus byl prý ve spojení s devíti britskými diplomaty
- pracujícími v Moskvě. Rusko vyhostilo čtyři britské diplomaty, Británie odpověděla vyhoštěním stejného počtu Rusů.
- 20. dubna 2001 - Moskevský soud odsoudil k sedmi letům vězení bývalého důstojníka ruské zpravodajské služby za špionáž pro Británii a Estonsko. Valerij Ojamae předával tajné informace prostřednictvím kontaktů na britském velvyslanectví v estonské metropoli Tallinnu.
- 4. dubna 2003 - Britský soud poslal na deset let do vězení inženýra Iana Parra za výzvědnou činnost ve prospěch Ruska. Parr prodal výrobní dokumentaci ruské straně v době, kdy byl zaměstnán u britské společnosti BAE Systems, která se zabývá špičkovými zakázkami pro aeronautiku a pro obranný sektor.
Pramen: ČTK
